Hláška „Čágo Bélo, šílenci!“ z hudebního pořadu Eso, propařené noci v rytmu diska a užívání si nově nabyté svobody plnými doušky neodmyslitelně patří k 90. létům minulého století. Přestože byl v kurzu mainstream v podobě diskoték, objevily se i nové hudební proudy. A jedním z nich bylo techno.

Petru Vondřichovi bylo sedmnáct let, když mu začaly v roce 1992 vycházet první články o tomto hudebním stylu. Psal je pro jediný časopis věnující se tomuto žánru – Discobox, který tehdy vycházel na Slovensku. O rok později zorganizoval první techno party v Liberci a celých severních Čechách vůbec. „Konala se ve všední den v libereckém klubu Golet, předchůdci dnešního Bunkru. Oblepili jsme celé město plakáty a bylo narváno,“ zavzpomínal Vondřich.

Na akci se potkal s dalším techno nadšencem, Bohumilem Roženským alias DJ Eazym. Po nějaké době spolu začali pořádat každou sobotu techno party v klubu Had na vysokoškolských kolejích v Harcově. Nejdřív chodilo zhruba deset až patnáct lidí, techno tehdy patřilo k víc než minoritnímu žánru. V létě 1995 ale najednou došlo ke zlomu a jejich akce v Hadovi byly týden co týden beznadějně vyprodané. Techno párty se staly fenoménem tehdejší doby. V Hadovi se začaly pravidelně objevovat dnes už legendy klubové scény jako Bidlo, Loutka, Michael Burian, Loktibrada nebo La-Di-Da.

Ilustrační foto.
Hlad po zahraniční muzice byl v devadesátkách obrovský, říká liberecký DJ

„V tu dobu jsme si mysleli, že je to prostě kvůli tomu, že to děláme dobře a že je o techno takový zájem. Když jsem ale o tom později přemýšlel, napadlo mě, že jedním z důvodů mohlo také být to, že v té době přišly do Liberce tzv. taneční drogy,“ podotkl Vondřich. A na ně podle jeho názoru tehdejší klasické diskotéky nebyly příliš uzpůsobené. Letitá a zkostnatělá tradice v podobě moderovaných písniček z hitparád a pravidelných bloků s tzv. ploužáky najednou neměla šanci obstát v konkurenci s důmyslně mixovaným tokem rychlé hudby na techno party.

Vyvrcholení liberecké techno revoluce devadesátých let představovalo vystoupení světoznámého DJe a producenta Paul van Dyka, který ve městě pod Ještědem zahrál v roce 1998. „To bylo něco, jako kdyby v dnešní době do Liberce dorazila zpěvačka Adele. Stále nechápu, jak se nám to tehdy mohlo podařit a že jsme do toho vůbec šli. I když finanční náklady byly obrovské, vše se nám podařilo uhradit díky rekordní návštěvě ze vstupného. Až teď mě napadá, co všechno se mohlo stát a my se mohli těžce zadlužit,“ vylíčil milovník techna. Ve stejném roce uspořádali Vondřich s Roženským také vůbec první techno party na Máchově jezeře.

Paradoxně s tím, jak stoupala obliba techno scény, přestávalo to Vondřicha celé bavit. Tehdy ale nežil ničím jiným než organizováním techno akcí a hraním na nich. I když se snaží žít přítomností a nezabývat se příliš tím, co bylo, na devadesátá léta vzpomíná především jako na dobu, která přinesla svobodu. „Pro mě asi nejzásadnější byla možnost začít cestovat po celém světě – už vám nikdo nenařizoval, kolikrát, kam a jestli vůbec se můžete podívat. A taky vám žádný komouš už neurčoval, jaké písničky můžete hrát, co k tomu musíte říkat a jestli vlastně nějakou party můžete uspořádat. V tom ta doba byla super,“ uzavřel Petr Vondřich.