Koupaliště plné lidí, silnice ucpané zaparkovanými auty. Blíží se záchranářský vrtulník. Kde přistane? Už ne nad vodou, jako tomu bylo nedávno v Hamru na Jezeře, ale na předem vytipovaném bezpečném místě, kam kromě vrtulníku dorazí všechny záchranářské složky. Takové provizorní heliporty v blízkosti rekreačních oblastí by měly být po celém kraji.

„Dohodli jsme se, že letečtí záchranáři vytvoří mapu, kde u míst se zvýšeným rizikem úrazů a zároveň problematickým přistáním například v době prázdnin, kdy je v turistických centrech mnohonásobně více lidí, budou po celém Libereckém kraji vytipována místa vhodná pro přistání," informovala náměstkyně hejtmana pro zdravotnictví Zuzana Kocumová (Změna pro LK).

Nápad ideálního řešení vzešel po schůzce náměstkyně Kocumové se starostou Hamru na Jezeře Milanem Dvořákem a ředitelem krajské záchranky Stanislavem Mackovíkem jako reakce na nedávný zásah záchranářů u jezera v Hamru. Ti sem letěli na pomoc ženě s alergickou reakcí po bodnutí vosy.

Žena si mezitím sama vstříkla dávku adrenalinu, která jí nakonec v kombinaci s léčbou záchranářů pomohla. Jenže to, že naštěstí ve finále nebyl nutný její převoz a léky rychle zabraly, vyvolalo rozporuplné reakce především u politiků o zbytečnosti letu.

Prioritou je život

Smysl mapy provizorních heliportů ale Stanislav Mackovík nevidí tak jednoznačně. „Síť ploch pro přistávání vrtulníků je už v Jizerských horách a Krkonoších, kde je to možné s ohledem na terén. Mapa míst může klidně existovat i pro zbytek kraje. Ale pro nás je prioritou lidský život, a pokud letíme k pacientovi, snažíme se tak k němu dostat co nejblíže," zdůraznil Stanislav Mackovík.

Například konkrétně v Hamru na Jezeře je oním vytipovaným místem hřiště v autokempu. „Je přibližně 250 metrů od pláže, takže by doprava ke zraněnému a jeho odvoz k vrtulníku proběhl v krátkém čase a bezpečně, aniž by byli ohrožení ostatní lidé," řekl starosta obce Milan Dvořák.

Toto by ovšem bylo řešení pouze v případě, že se ke zraněnému dostane lékař sanitkou a po prvotním ošetření ho k vrtulníku převezou. „Neumím si představit, že vrtulník přistane na předem určeném místě, posádka si hodí na ramena dvacetikilový batoh s lékařským vybavením, do ruky defibrilátor a v plné polní poběží 200 nebo 300 metrů ke zraněnému.

Například při současných tropech nebo naopak v zimě při mínus dvaceti je něco takového nepředstavitelné. Udýchaný doktor s rozklepanýma rukama je pacientovi v ohrožení života k ničemu," vysvětlil Stanislav Mackovík.

Navíc právě v rekreačních oblastech je vhodných přistávacích ploch pomálu. Mnohdy mají problémy s průjezdem i sanitky.

Nikola Bursová