Historka stála také za nápadem na knížku, kterou dalo dohromady osvědčené autorské duo Jan Šebelka Petr Urban. „Šel jsem po hlavní silnici z Tesařova do Desné v Jizerských horách. Smrákalo se. Po pár stech metrech jsem ucítil tlak v břiše. Zavináč, kterého jsem pozřel v hospodě, vstal po několika pivech zázračně z mrtvých a dral se ven. Normálně by to nebyl žádný problém. Odskočil bych si do lesa nebo do příkopu. Jenže byl leden a sněhové mantinely kolem silnice se tyčily do výšky téměř dvou metrů. Každý, kdo se do podobné situace někdy dostal, ví, že když nastane, dokážou střeva vystavit člověka mukám pekelným. Po dvou útrpných kilometrech jsem narazil na hospodu. Vpadl jsem dovnitř a nerozhodně se zastavil ve dveřích. Všichni v začouzeném lokále ke mně obrátili hlavu. Nemusel jsem nic vysvětlovat. Mé vypoulené oči to řekly za mě. „Doprava a úplně dozadu!“ zvolal chlapík za pípou. Stihl jsem to v poslední vteřině bez úhony.“

Tak popsal autor svůj příběh. A přidal k nim ty, se kterými se svěřili kamarádi i známí. Sotva otřeli studený pot z čela. „Občas jsem dával různě obměňovanou historku u piva k lepšímu a brzy zjistil, že podobných případů, z nichž některé končí podstatně hůř, koluje mezi lidem hospodským,“ prozradil na sebe autor. Jednu z nich například napsal operní zpěvák Luděk Vele, dvojnásobný držitel Ceny Thálie.

Některé z příběhů našel Jan Šebelka i v literatuře. Klasickou studnicí byl třeba Haškův Švejk, zapátral i ve vzpomínkové knize Jana Pikouse staršího. „Našel jsem také několik úžasných internetových diskuzí na toto téma. Jsem spíš takový sběratel,“ vysvětlil Šebelka.

HUMORU JE NĚJAK MÁLO

Tím hlavním důvodem, proč začal zmíněné historky sbírat, je podle něj málo legrace kolem nás. „Zdá se mi, že se vytratil humor, schopnost podívat se sám na sebe s nadhledem, sebeironií. Jak je možné, že se nikdo nesmál bývalému premiérovi Sobotkovi, když začal mluvit? To byly stand-upy jak vyšité!“ prohlásil Šebelka.

Humor se podle něj vytratil i z hospod. Což je podle něj na pováženou. „Kdysi jsme se chodili do hospod bavit. Vyprávěli jsme vtipy, hádali se, což už teď nejde, protože každá pře skončí tím, že někdo vytáhne, když už není na stole, svůj iPhone a najde správnou odpověď na Googlu,“ vysvětlil.

Legrace ale není takovou knížku vydat. Byť je plná humoru. „Autoři beletrie z regionu to mají rozhodně těžší než třeba spisovatelé, kteří se věnují místopisu a podobným tématům,“ shrnul nejznámější liberecký knihkupec Martin Fryč.

Jan Šebelka se proto rozhodl pro cestu, kterou si vyzkoušel už při vydání své předchozí knihy o slavném pábiteli ze Hnojového domu na Jizerce, Gustavu Ginzelovi. A sice pro sbírku na crowdfundingovém serveru. Ta má časově omezenou působnost a platí jen potud, pokud se na ni během stanoveného limitu podaří vybrat cílovou částku. Ta v tomto případě dělá 170 tisíc. Na vybrání má autor už jen 16 dní. Zatím se podařilo shromáždit pouhou desetinu.

Lidé mohou přispívat libovolnou sumou. Od stovky do pěti tisíc. Podle toho, jakou odměnu si kromě dobrého pocitu, že se podílejí na něčem zajímavém, vyberou. Získat mohou knihu s podpisem, s věnováním, knihu a tři balení projímací vody Šaratice, ale třeba i originál kresbu Petra Urbana. 

Ilustrace ke knize snad nemohl nakreslit nikdo jiný než autor Rudy Pivrnce, výtvarník Petr Urban. „Poslal jsem mu hrubý text knihy a on se za pár dní ozval, že má zájem. Nakreslil dva obrázky a já okamžitě věděl, že on je ten pravý. Trefil přesně ducha textů, které jsem mu poslal. Jestli to nakonec dopadne, bude záviset na tom, zda se na Hit-hitu podaří cílovou částku vybrat,“ uzavřel autor.

Známý novinář ale rozhodně nevsadil pouze na humor. Nedávno vydal knihu rozhovorů se známými libereckými osobnostmi, mezi kterými nechyběl třeba Miloslav Nevrlý nebo hrdina od Tobruku Stanislav Hnělička. Jako editor připravuje česko-německou knihu s názvem Krajina našich slov 2019, v níž se představuje dvacet saských a českých autorů.