Vznik sdružení tehdy iniciovalo vedení špitálu. „V roce 2007 mě oslovila tehdejší hlavní sestra s nabídkou vést dobrovolnický program v nemocnici. V té době jsem působil na Technické univerzitě jako odborný asistent a ve volném čase jsem docházel jako dobrovolník na oddělení onkologie,“ popisuje současný vedoucí centra Dobromysl Tomáš Hendrych.

O tom, jaké je to být dobrovolníkem a sdílet s nemocnými jejich radosti i trápení, ví své Elena Lennerová, která se k Dobromysli přidala před třemi lety poté, co ze dne na den přišla o práci. „Člověk, který chce být dobrovolníkem, v sobě musí najít vnitřní sílu. Já jsem prožila nemoc, umírání i smrt s několika svými blízkými, zemřeli mi i pacienti. Zkrátka si na to musíte trošku zvyknout, ale není to nepřekonatelné,“ říká Lennerová.

SILNÉ PŘÍBĚHY

Za dobu svého působení v Dobromysli se pohybovala hned na několika odděleních. Ačkoli se při své dobrovolnické činnosti musí vypořádávat s mnohými nepříjemnými situacemi, zažívá i momenty, které ji naplňují. „Pacienti mi hodně dávají. Na interně jsou starší lidé, kteří mají neuvěřitelné a krásné životní příběhy,“ vypráví Elena Lennerová.

Sdružení Dobromysl existuje už deset let.

Dobrovolníci mají na výběr z několika činností, které mohou s nemocnými podniknout. Jsou to například výtvarné a rukodělné aktivity, koncerty nebo organizování dobročinného obchůdku. Podle Hendrycha je však tím primárním lidský kontakt s pacienty. Jeho pozitivní účinky potvrzuje i primář místního oddělení psychiatrie Jaromír Hons.

„Ve zdravotnictví se už otázka komunikace s pacientem a jeho vnitřní pohody stala nedílnou součástí léčby. Pobyt v nemocnici není úplně příjemný je to stres pro každého pacienta. Odloučení od rodiny, stres z nemoci, stres z výsledků léčby je výrazně handicapující i v léčebném procesu samotném,“ vysvětluje Hons.

Přestože se zdravotnický personál může snažit být sebevíce empatický, podle vedoucího Dobromysli hraje významnou roli fakt, že dobrovolník přichází za pacientem jako jemu rovný. Takovou zkušenost dokládá i Lennerová. „Lékař je pro pacienty autorita. Já chodím například se staršími lidmi na gastroskopii, držím je za ruku, pan doktor jim potom vysvětlí výsledek vyšetření, napíše zprávu a pacient pak sedí a kývá na všechno. Když ho potom doprovázím na chodbu, mnohdy se mě zeptá, co to vlastně pan doktor říkal. Tím nechci říct, že by jim to lékař podával nesrozumitelně. Ale mnozí lidé jsou tak vychovaní, že se lékaře nezeptají,“ říká Lennerová, která s nemocnými tráví více než dvě hodiny týdně.

V současnosti má Dobromysl 35 členů, jimiž se může stát kdokoli starší 16 let. „Největší zájem o dobrovolnictví v KNL byl před třemi lety, kdy se zaregistrovalo 50 dobrovolníků. Za uplynulých 10 let prošlo Dobromyslí téměř 200 dobrovolníků,“ vyčísluje mluvčí nemocnice Václav Řičář.