„Dobrovolnická činnost mi odmalička i díky skautingu není cizí. Za život jsem toho absolvoval spoustu, protože byla potřeba, protože jsem chtěl a páč je to tak prostě správně. Každá taková zkušenost mi do života něco přinesla, ale musím se přiznat, že tato poslední snad úplně nejvíc,“ vysvětlil Hozák. Neváhal a zareagoval na situaci v tamním domě pro seniory a domě s pečovatelskou službou. „Jsou na tom opravdu špatně,“ řekl k poměrům v Sociálních službách města. Ty zveřejnily naléhavou výzvu o pomoc, protože řada zaměstnanců onemocněla nebo musela do karantény.

Na pomoc okamžitě přispěchali také hasiči z Doks, kteří se v domově střídají a vždy tam nějaký z nich je zbytku personálu oporou.

„Děkujeme za veškerou sounáležitost, podporu. Dobrovolníci nám pomáhají hlavně v přímé péči, s dezinfekcí a úklidem,“ uvedla ředitelka Sociálních služeb města Doksy Klára Říhová. Jak upřesnila, první případ covidu se mezi 43 klienty domova seniorů objevil na státní svátek 17. listopadu. „Zorganizovali jsme hromadné testování a při něm odhalili, že pozitivní je většina klientů a někteří zaměstnanci,“ sdělila Říhová. Podle ní se organizace tento týden nachází asi v nejsložitější situaci. „Když do konce týdne přežijeme, tak snad budeme mít – jak se říká – vyhráno,“ podotkla ředitelka.

Spolu s Petrem Hozákem a jeho maminkou se rozhodla k okamžité pomoci u seniorů starostka Eva Burešová se svou dcerou Kristýnou, Radek a Majka Plachý, Patrik Eberhalt, nebo dokonce i z mateřské dovolené Jana Kubaníková. „Kluci, děkuji za spolupráci a bez vás by to bylo pro sestřičky a pečovatelky daleko těžší,“ kvitovala odhodlání dobrovolníků právě Kubaníková, která je jinak profesionální pečovatelkou.

Hozák popsal, že v pátek jezdili po městě, aby nakupovali a sehnali vše, co senioři potřebují. Víkend už pomáhali přímo v domově. „Měl jsem fakt skvělé parťáky na šichtě : Janička – normálně pečovatelka, ale nyní na mateřské dovolené, a Páťa, normálně kapitán lodi Máj a kluk pro všechno u lodní dopravy na Máchově jezeře,“ pochválil Hozák.

Obrovský respekt má ke všem sestřičkám a pečovatelkám, zaměstnancům a pomocníkům celého domova seniorů. „Už po jednom půl dni jsem měl dost. Oni tam tráví 12 hodin v plném nasazení a starají se o ty, kteří je prostě potřebují, protože sami to už nezvládnou. Musí dát stranou své problémy a postarat se o seniory, pro které kdejaká maličkost znamená vše,“ vylíčil Hozák.

Po několika dnech si připouští velmi smíšené pocity. Sice je rád, že mohl pomoci, ale rovněž si uvědomil, že zažil pohled na život z té smutnější strany. „Cítil jsem lítost, ale zároveň potěšení z úsměvů babiček, které se mě ptaly, jestli jsem taky sestřička, nebo nabízely sušenku za naladěnou televizi,“ přiblížil Hozák.

Je rád, že tak získal další nadhled a lepší vnímání světa: „Jsou věci, kterých bychom si neměli přestat vážit!“ Dospěl k závěru, že mu dobrovolnictví pomáhá uvědomovat si a rozlišovat, co je vlastně v životě důležité a jak zanedbatelné jsou některé problémy, které si někdy i sami zbytečně vyvoláváme.

A názor jiného dobrovolníka? „Také mám radost, že jsem mohl pomoct. Půjdu zas a rád. Smekám před všemi, co se seniory pracují,“ připojil se Patrik Eberhalt, kapitán lodi Máj, toho času pečovatel o seniory.