Každý ohňostrůjce v sobě musí mít kousek chemika, elektrikáře, fyzika a duši umělce. Zná stovky rachejtlí, světlic a raket a orientuje se v kilometrech drátů natolik, že umí rozehrát barevný koncert na noční obloze. Mistrem ve svém oboru je Jaroslav Novotný z Veselí u Zákup. Nejenže umí, ale má ještě jedno prvenství je nejstarším aktivním ohňostrůjcem v Čechách. Chybí mu jen rok do osmdesátky.

„K pyrotechnice jsem se dostal už v roce 1956. Ale zahrával jsme si s ní ještě dřív, protože díky tatínkovi, který měl drogerii, jsem měl přístup k chemikáliím,“ říká Jaroslav Novotný.

Jeho umění dobře znají nejen v domácích Zákupech, ale třeba v pohádkovém Jičíně nebo návštěvníci každoročního zahájení lázeňské sezony v Teplicích.

Peklo v Hrátkách s čertem

Ostatně jeho první krůčky s pyrotechnikou zná každý, kdo viděl klasiku mezi pohádkami Hrátky s čertem. Tak třeba čert skočí do bedny, z ní vyšlehne plamen a zároveň se zakouří, či ohnivý meč v rukou anděla.

„Jako vystudovaný chemik jsem se dostal do filmových ateliérů Barrandov. Tehdy tam měli střelmistra ze sliveneckého lomu, ale pro studio byly jeho měřítka příliš. Kulisy padaly, herci málem ohluchli, chtěli něco decentnějšího, tak přišli za mnou, jestli bych si to nechtěl zkusit,“ vzpomíná Novotný s tím, že u filmu na pár let zakotvil.

„Tenkrát začínaly barevné filmy, takže například Libuše ve stejnojmenné opeře musela věštit slávu Prahy v červeném dýmu a ne v klasické mlze. Jenže u červeného dýmu chemická slož vyvíjí plyn fosgen, a protože se každý záběr natáčel aspoň šestkrát, běhal jsem tam dost dlouho na to, abych se přiotrávil a skončil v nemocnici. Ale Libuše dověštila v naprostém pořádku,“ směje se ohňostrůjce.

Dámy v první řadě ječely

Svoje kousky předváděl i na divadelních prknech. Pro Národní divadlo přizpůsobil efekty v Hrátkách s čerty. Velký prostor dostal v divadle E.F. Buriana. „Ten byl velký fanda do pyrotechniky. Vždycky chtěl, abych tam toho dal víc, jen aby dámy v první řadě křičely,“ říká Novotný.

S ohňostroji na profesionální úrovni začal v roce 1992, kdy se uvolnil přeshraniční styk a měl tak přístup k materiálům. Nejde ale jen o ně.

Vše musí ladit na vteřinu

„Musíte mít celou řadu osvědčení, povolení a koncesi. U velkých ohňostrojů nejvyšší kategorie je zapotřebí navíc souhlas báňského úřadu, aby bylo možné koupit pyrotechniku z kategorie výbušnin,“ vysvětluje Novotný.

Takové velké ohňostroje dělá zhruba tři do roka. Předchází jim dlouhá příprava, během níž ladí pyrotechnické efekty tak, aby seděly na vteřinu přesně s notami vybrané hudby. O fyzické námaze ani nemluvě, na místě samotném instaluje podle přesného plánu se svými dvěma pomocníky třeba i čtyři metráky nejrůznějších rachejtlí, světlic a raket. „Jsou to týdny příprav, ale těch pár minut pak stojí za to,“ spokojeně dodává Jaroslav Novotný.