Zbarvením a dlouhými křídly se trochu podobají vlaštovkám. Koncem května přilétají na sídliště, kde svým charakteristickým křikem ohlašují léto. Stále méně rorýsů obecných ale po příletu z Afriky najde vhodné místo ke hnízdění. V přírodě nacházeli zázemí ve skalních puklinách nebo zříceninách starých hradů, ve městech se jejich domovem stávala sídliště, kde s oblibou hnízdili ve větracích šachtách. Se zateplováním domů ale těchto možností ubývá. Někde se nápravy ujali osvícení stavaři, jinde třeba děti v projektu Rorýsí škola.

V Libereckém kraji se k projektu přidaly tři školy: Krkonošská ZŠ a MŠ ve Vítkovicích, ZŠ Skálova v Turnově a nejnověji Gymnázium Jeronýmova v Liberci. „Využili jsme toho, že na naší škole je několik vážných zájemců o studium biologie, a k projektu se přidali,“ potvrdil biolog a ředitel Gymnázia Jeronýmova v Liberci Jaroslav Šťastný. Budky vyrobili sami studenti, takže kromě studia ptáků v hodinách biologie projekt podpořil i stále žádanější polytechnickou výchovu.

Na materiál přispěli rodiče, odborná firma je pak instalovala do vyšších pater, aby byly vhodné pro samotné ptáky. „Rorýsi mají kratičké nožičky a velmi dlouhá křídla, takže se nedokážou jako jiní ptáci odrazit k letu od země. Proto musí hnízdit jedině ve výškách, odkud rovnou vzlétnou,“ vysvětlil Šťastný.

Ve vzduchu tráví tito ptáci většinu času a při letu dokonce i spí. Jediná doba, kdy jsou na pevné půdě, je právě při hnízdění v budkách či úkrytech. „Je to velmi užitečný nápad, protože rorýs byl v poslední době takový sídlištní pták, ale jak se začalo masivně zateplovat, ubývalo možností, kde mohl hnízdit,“ uvítal projekt ornitolog Martin Pudil, podle kterého bylo ještě před deseti lety možné na sídlištích pozorovat hejna o 30 až 40 kusech. Dnes je tam jen pár jedinců.

Rorýsi u nás tráví pouhé dva měsíce v roce, během nichž vyvedou mláďata. Živí se létajícím hmyzem, takže své okolí zbavují nepříjemných much či komárů.

Ptačí budky pro rorýsy i rehky a sýkorky nejsou zdaleka jediným projektem ekovýchovy na libereckém gymnáziu. Tím dalším je takzvaný hmyzí hotel. Projekt má přivést hlavně studenty nižších ročníků k pozorování druhů, které se v okolních zahradách už skoro nevyskytují. Třeba některé druhy vzácných střevlíků. „Zahrady se kultivují, trávníky se sestřihávají a hnojí kvůli plevelu, takže se v podstatě stávají sterilními. Hmyz tu nemá šanci přežít,“ vysvětluje Jaroslav Šťastný.

PEČOVAT NEJEN O SEBE

Studenti tak mohou pozorovat, jak žijí některé druhy blanokřídlého hmyzu. Třeba samotářky včely kutilky nebo zednice, které si do otvorů vyhrabávají chodbičky, kde přechovávají potravu pro larvy.

Ve hmyzím hotelu tvořeném starými paletami najdou úkryt třeba i ježci nebo žáby, které po rekultivaci rybníčku na Vápence z této části města téměř zmizely. „Děti se tak učí, že je třeba se starat nejen o sebe, ale také o prostředí, v němž žijeme,“ zdůrazňuje liberecký pedagog.