Přežil desítky smrtelných nebezpečí i všechny své druhy na dlouhé cestě do Persie. Nakonec ale zahynul v pouhých 33 letech velmi nešťastně, výstřelem z vlastní pušky, kterou právě čistil.

K tragédii došlo 14. srpna roku 1614. Na den přesně právě dnes tak uplyne 400 let od úmrtí rodáka z Jablonného v Podještědí Georga Tectandera, cestovatele a vyslance císaře Rudolfa II.

Rodina znala slavného Luthera

O Tectanderově životě a hlavně dětství se toho ví poměrně málo, ale to, co je dnes známé, by vydalo i na scénář výpravného dobrodružného filmu.

Tectander se narodil v Jablonném v Podještědí v roce 1581 jako druhý syn luteránského pastora Martina Tectandera. Pastorskému poslání se mužská linie rodiny věnovala po několik generací. Georgův praděd dokonce ve Wittenbergu patřil k prvním žákům slavného reformátora Martina Luthera.

Neobvyklé příjmení Tectander je vlastně jen latinizovanou formou německého Zimmermann (nebo českého Tesař), kterou rodina přijala v duchu tehdy oblíbené humanistické tradice.

Georg studoval na žitavském gymnáziu a snad také na univerzitě v Lipsku (i když tato univerzitní studia se nepodařilo spolehlivě prokázat).

Jisté je, že v 21 letech ho potkala životní nabídka: dostal možnost účastnit se mise do Persie, kterou pod vedením maďarského vyslance Stephana Kakasche vyslal císař Rudolf II.

Historici, kteří se zabývali Tectanderovým osudem, se dodnes neshodli, z jakých důvodů byl rodák z Jablonného k cestě přizván.

Jedna z teorií vychází z toho, že Jablonné v té době patřilo do držav Berků z Dubé, jejichž potomek Zbyněk Berka byl v té době pražským arcibiskupem, a mohl tak mít vliv na přípravy delegace. Je otázka, jak moc je s ohledem na vžité luteránství v rodině taková varianta pravděpodobná. Spekuluje se také o tom, že Tectander byl vybrán proto, že uměl česky, a taková znalost se při průchodu Ruskem mohla hodit.

Ukázka z knihy, kterou Tectander napsal po svém návratu ze strastiplné cesty do Persie.Misi do Persie vyslal Rudolf II. proto, aby navázal a utužil přátelství s perským vládcem kvůli uzavření spojenectví proti Turkům.

Ze tří výprav přežil jen jediný člověk

Poselstvo s Georgem Tectanderem se vydalo na cestu 27. srpna roku 1602. Nejprve zamířilo k caru Borisi Godunovi do Moskvy, kde vyřídilo diplomatické úkoly, a poté pokračovalo přes Kaspické moře do Persie. Kvůli mnoha strastiplným okolnostem přežil cestu k perskému šáhovi pouze Tectander.

„Úctyhodnost Tectanderova úsilí je zvyšována faktem, že ze všech tří poselství, která císař Rudolf II. do Persie vyslal, dokázal pouze Tectander překonat všechny nástrahy a vrátit se do Prahy živý. Druhá delegace sice do Persie dorazila, zmizela však beze stopy při návratu domů a třetí poselstvo se ztratilo již při cestě tam," popsala ve své práci o Tectanderovi bohemistka Jitka Anderlová.

K vládci Persie dorazil Tectander 15. listopadu 1603 a strávil s ním 2 měsíce, během nichž šáha doprovázel při jeho dobyvačných taženích Arménií. V lednu roku 1604 se konečně vydal na cestu domů a po několika nedobrovolných zdrženích dorazil na přelomu roku 1604 a 1605 zpátky do vlasti.

Císař Rudolf II. ho v Praze přijal 8. ledna roku 1605. S výsledkem mise byl údajně spokojený, ale žádných zvláštních poct se rodákovi z Jablonného nedostalo.

Mladík vzápětí nato z Prahy odcestoval do Budyšína a začal se živit jako výběrčí daní. Svá dobrodružství popsal Tectander v knize, která vyšla v roce 1608 v Lipsku a poté ještě dvakrát, vždy rozšířena o další líčení.

Přetisk knihy vyšel v roce 1889 také v Liberci pod názvem Reise nach Persien, a to i s předmluvou někdejšího studenta českolipského gymnázia Rudolfa Wolkana.

Čtivá kniha byla přeložena do francouzštiny, maďarštiny i ruštiny, česky ale nikdy nevyšla. Ukázka z ní se pouze objevila v cestovatelské antologii „Česká touha cestovatelská" z roku 1989.