Vy jste pracovala mimo jiné v managementu nadnárodních firem, v automotive nebo ve velkoobchodu s hračkami. Co vás tehdy přivedlo na myšlenku založení charity?
Náš pan farář.

Chodíte do kostela?
Chodím, ale ne moc pravidelně. Pan farář se na mě zlobí, chtěl by mě tam vidět častěji.

Nemáte čas?
Vždy to jsou jen výmluvy. Snažím se Boha hledat i jinde než v kostele. Snad mi Pán Bůh odpustí, že mě tam každou neděli nevidí.

Snažíte se před Vánoci poskytnout vašim klientům nějaké nadstandardní služby?
Děláme jim besídky, sháníme vánoční stromečky. Dělali jsme třeba sbírku na elektrické vánoční osvětlení, v azylovém domě se totiž nesmí zapalovat svíčky.

Cítíte teď zvýšený zájem veřejnosti pomoct?
Ano, nad rámec našich služeb se snažíme zprostředkovat kontakt s lidmi, kteří se rozhodli našim klientům něco darovat. Funguje to tak, že třeba firma Krofian se rozhodla podpořit naše děti v azylovém domě, firma Fehrer zase obdarovala maminky nějakou finanční poukázkou. Ozývají se nám jednotlivci nebo zájmové útvary.

Pořádají pro vás sbírky?
Ano, třeba českolipští florbalisté pro nás uspořádali sbírku ošacení, členové turistického oddílu Tom Chippewa nám zabalili dárky s tím, že to máme předat.

Vám to tak možná nepřijde, ale není úplně běžné, že lidé přispívají na charitu. Čím si myslíte, že jste získali jejich důvěru, že dary skončí, kde mají?
Myslím si, že je to něco, co jsme budovali po celých těch 18 let. Snažíme se nějak intenzivně působit, pracovat s veřejností. Ukázat, že tu práci děláme s láskou a děláme ji správně.

Narážíte na nějaké předsudky?
Čelíme tomu, že lidé nečtou, nechtějí o těch věcech moc slyšet, že se nezajímají. Často se potkáváme s názorem, že si za to mohou sami nebo se lidé ptají, proč by měli pomáhat, když sami pomoc potřebují.

Jak se vám daří tyto mýty bořit?
Roky jsme pilovali, jak s veřejností komunikovat, jak ukázat, že to děláme dobře. Určitě nám k tomu pomáhá Značka spolehlivosti, kterou se nyní snažíme obhájit.

Celý rozhovor najdete v aktuálním vydání Týdeníku Českolipsko.