Čestný občan České Lípy, Zdeněk Pokorný, její bývalý starosta a známý českolipský pedagog, právě oslavil 87. narozeniny. Za jedinou výhodu vysokého věku pokládá možnost vidět celé panoptikum minulosti s hrůzami, zoufalstvím i šťastnými okamžiky více z nadhledu.

Několikrát jsi řekl, že Česká Lípa je tvůj osud. Jak jsi to myslel?

Vše tomu nasvědčuje. Domov jsem měl v Kolíně a do České Lípy jsem byl kýmsi odeslán po vysoké škole na takzvanou umístěnku. V Lípě jsem byl prvně už v roce 1954 jako student, tulák. Působila na mě depresivně. Šedivé město, zaprášené, bez jakéhokoliv kouzla. Když jsem v roce 1957 začínal učit na zdejší Jedenáctiletce, bylo k idyle daleko. Naštěstí jsem tu poznal svou životní partnerku a s ní jsme s nadšením objevovali mimořádnou krajinu v okolí. Za pár dní oslavíme diamantovou svatbu. Mám velkou fantazii, ale nenapadlo mě, že toto město ovlivním.

Co všechno máš na mysli? V jakém smyslu si Lípu ovlivnil?

Tehdejší českolipská Jedenáctiletka měla velmi dobrou úroveň. Zásluhou řady starších učitelů. Atmosféra školy však byla negativně ovlivněna ředitelem Müllerem. Komunistou proměňujícím se se situací. Uzurpoval vše kolem sebe. Mně dával tvrdě najevo, že mou jinakost nebude trpět. Našel jsem smysl v otvírání mysli a duše studentů. Za 44 let jich bylo více než tři tisíce. Chtěl jsem, aby pochopili, že svět by měl být jiný než časy, v kterých jsme žili.

Tvoje stopa v České Lípě je však ale širší. Čemu dalšímu si se věnoval?

Šíření vzdělanosti a zájmu o kulturu jsem viděl i ve své přednáškové činnosti. Dodnes to bylo více než dva tisíce akcí. Později v rámci Akademie Jana Ámose Komenského jsem zorganizoval stovky setkání s význačnými osobnostmi a jejich přednášky. Potěší mě, když někdo z bývalých studentů zavzpomíná na Kruh přátel umění na gymnáziu a zájezdy za uměním. V kulturních hodnotách vidím důležitou součást života každého člověka i celé společnosti.

Jak vidíš českou společnost dnes?

Trápí mě, že v současnosti je tato oblast odstrčena a náš veřejný život umořuje povrchnost, až ubohost.

Jak jsi ovlivnil samotné město Českou Lípu?

Od počátku mého působení v České Lípě jsem byl členem památkové komise. Ta však fakticky neměla žádné možnosti, jen se vyjadřovat a doporučovat. Skutečně mocní to však ani nečetli a byli této oblasti velmi vzdáleni. Jinak by tu dodnes byl původní vodní hrad Lipý, Wedrichovo muzeum, Růžový dvůr, nový židovský hřbitov a mnohé části města, které v plošném boření navždy zmizely. Teprve rok 1989 zabránil další zkáze.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Českolipsko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase ve středu.