Svůj život spojil především s Českolipskem. Jako dlouholetý pracovník českolipského muzea, autor mnoha vlastivědných publikací o Českolipsku, člen redakční rady sborníku Bezděz a od roku 2006 čestný občan města Česká Lípa. Jen málokdo toho udělal pro Českou Lípu jako právě on. Léta spolupracoval i s Českolipským deníkem. V pátek 10. září po poledni se s ním na českolipský hřbitov přišly rozloučit kolegové a desítky lidí.

„Kolik lidí se s ním setkalo, na tolikerých přednáškách, které přibližovaly nejen minulost a lidské osudy, ale i vždy i kousek moudrosti, která tak často našim dobám chybí. Pan Smejkal byl osvícenec a buditel. Desítky a desítky výstav zahrnujících nesmírnou šíři problematiky Českolipska a mnohých, často zapomenutých osobností, znovu a znovu lákaly do českolipského muzea,“ řekl jeho starší souputník a bývalý starosta České Lípy Zdeněk Pokorný.

Podle něj především jeho zásluhou se z Vlastivědného spolku Českolipska stala instituce probouzející často mizející zájem o minulost. „Pan Smejkal nebyl místní historik, ale osobnost až do posledních chvil se stále rozvíjející, která všechna témata zasazovala do nejširších souvislostí. Byl nejlepším příkladem vlastence naší doby,“ uvedl Pokorný s tím, že navrhuje, aby město Česká Lípa založilo Cenu Ladislava Smejkala, která každoročně v září připomene a ocení toho, který významně rozšířil poznání o České Lípě či ji dokázal výjimečně dobře propagovat.

„Odchod pana Smejkala je velkou ztrátou pro lokální vlastivědu. Odešel v něm člověk, který odvedl obrovský kus práce v kultivaci naší společnosti, a to nejen jako historik, ale i jako učitel. Kromě toho, že byl velmi moudrý a pro nás v muzeu velmi důležitý, byl také mimořádně skromný, pokorný a vždy slušný člověk,“ vyzdvihl Smejkalův mladší kolega, historik Tomáš Cidlina.

Vlastivědné muzeum a galerie umístila na své webové stránky kondolenční listinu, kterou uvedla slova: „Nás muzejníky pojí mnoho nezapomenutelných vzpomínek na našeho historika, který přes padesát let ve Vlastivědném muzeu a galerii v České Lípě neúnavně připravoval výstavy, přednášky, zájezdy, psal články, knihy, pomáhal studentům či badatelům.“

A pro každého si našel čas a vždy ochotně a pohotově odpovídal na všechny otázky týkající se historie Českolipska. I poslední dny svého života věnoval svému milovanému kraji a dokončoval knihu, která měla být i dárkem k jeho sedmdesátým pátým narozeninám.“

„Pan Smejkal byl historik frajer a sekáč. Učil historii celým svým životním postojem. Je mně to moc líto, vzkázal na sociální síti známý český publicista a spisovatel Pavel Kosatík. Manželé Jiří a Věra Rosolovi vzpomínali, jak se těšili na každou přednášku a na každý zájezd, který Ladislav Smejkal organizoval. „Nebylo to ale jen pro velké množství faktů, které jsme se od Vás dozvěděli, ale i pro Vaši krásnou češtinu a kultivovaný projev. Spojovala nás láska k Českolipsku a Lužici,“ sdělili Rosolovi.

Jak kondoloval archivář Petr Kozojed, zesnulý vrátil tomuto vykořeněnému kraji historickou paměť, byl velkou inspirací pro své kolegy a nástupce, nespočet lidí přivedl k zájmu o historii regionu, k úctě k dědictví předků i ke společnému domovu všech generací a národností. „Jeho odkaz nejlépe naplníme, když se budeme o historii svého kraje zajímat, když se budeme snažit ji pochopit, když si uvědomíme, že tu nejsme sami pro sebe, ale že na někoho navazujeme a někdo po nás bude následovat. Odpočívejte v pokoji, pane Smejkale!,“ napsal.