Velké manévry probíhaly téměř celé pondělí poblíž přístaviště výletních lodí v Doksech. Ospalý klid letoviska narušovaly jen povely lodníků a motory dvou mohutných jeřábů. Dříve než k chystané renovaci zvedly motorovou loď Racek, na hladinu Máchova jezera nejprve vrátily největší „parník“ ze zdejší flotily – třicetimetrový Máj.

„Museli jsme Máj podrobit periodické prohlídce ponoru a pláště lodi. Technici měřili sílu materiálu a zjistili, že vůbec neubývá,“ konstatoval ředitel společnosti Regata Máchovo jezero Vladimír Reichert. „Síla pláště se nám nezměnila za padesát let, ale předpis je takový, že kontrolu musíme zajistit, i když je to pro nás hodně drahé,“ dodal.

Podle Reicherta nelze tuto kontrolu provádět například za pomoci potápěče, ale více než sedmdesátitunový kolos se musí vyndat na břeh. „Když už jsme loď měli venku, tak jsme zvládli i drobné opravy,“ podotkl ředitel.

Loď Máj je jediná svého druhu, speciálně pro Máchovo jezero byla postavena ve Štěchovicích v roce 1959. Sveze až 250 osob, má krytou palubu i bar s pípou. Poprvé na břeh se dostala až před pěti lety, kdy prošla generální rekonstrukcí za pět milionů korun. Na vodě vydržela tak dlouho jen proto, že se jezero pravidelně vypouštělo a řadu oprav na lodi tak bylo možné dělat v době, kdy hladina výrazně klesla.

„O výlovu zatím nic nevíme, ale pak lodě podložíme trámy a přitom vždy ponor prověříme,“ poznamenal kapitán Máje Patrik Eberhalt. Ten se v pondělí při usazování Máje na hladinu pořádně zapotil. Upevňoval svou loď na masivní lana jeřábů a pak se s kolegy snažil trup stroje dostat od břehu pomocí bidel. Nakonec znovu musel pomoci jeřáb a uvolnit záď Máje z bahna, ze kterého ho lodníci nezvládali odstrčit na volnou hladinu. Dřina se vyplatila a za hlasitého troubení Máj zakotvil u svého mola. Už od neděle ho čekají „speciální“ adventní plavby.

„Zájem je veliký, loď ozdobíme, pasažérům hraje živá hudba, zpívají koledy a každý dostane teplý nápoj,“ přiblížil Reichert.

Na skvělou atmosféru během těchto plaveb lákal i kapitán Eberhalt: „Jen co zakotvím, kluci začnou zdobit, už mají připravená cinkrlátka.“

Napínavé bylo také zvedání Racka. Nejmladší loď na jezeře byla postavena v Budapešti v roce 1966. Proto je tento model přezdívaný lodníky „Maďarka“ v republice asi nejrozšířenější. „Je to dobře postavená loď, dobře ovladatelná a celá z hliníku,“ řekl Eberhalt. Racek zůstane na zemi mnohem déle než Máj. „Chceme ho celého zrenovovat. Všechny lodě už obnovou prošly, teď je na řadě Racek. Samozřejmě uděláme i kontroly,“ sdělil ředitel Reichert. Podle něj dostane Racek kompletní nové nátěry, laky, vymění se čalounění nábytku, opravou projdou podlahy a další.

Do nezbytné běžné údržby lodí se zaměstnanci Regaty pouští hned po skončení sezony. Na zimu nesmí v lodích zůstat ani kapka vody, aby nezmrzla a nepoškodila strojní a jiná zařízení. Během období klidu musí lodníci vyměnit u všech motorů oleje, vyčistit filtry, opravit lavičky, střechy a vůbec připravit svá plavidla na technické kontroly, které provádějí odborníci ze Státní plavební správy.

Někdejší Velký rybník založil v roce 1366 císař Karel IV., je jediným místem v Libereckém kraji, kde mohou plout velké výletní lodě. Zaujímá rozlohu 284 hektarů. Hladinu jezera začal poprvé v roce 1920 křižovat malý dýmající parník Greif, jak dokládají dobové fotografie. Nejstarší lodí čtyřčlenné flotily v modrobílých barvách na Máchově jezeře je Jarmila alias Marie z roku 1924, která pochází z Berlína, stejně jako o šest let mladší a o maličko větší Hynek. Nejmladší je Racek. Vlajkovou lodí je Máj.