„Azyl a služby zde poskytneme minimálně osmnácti lidem, kteří potřebují naši pomoc. Ještě to tady bude hezčí, ale prioritní pro nás je, aby klienti už bydleli,“ sdělila ředitelka Fokusu Liberec Jana Horáková a vysvětlila, že zbývá dokončit některé úpravy. „Zařizujeme tu i prádelnu, protože ne každý z našich obyvatel si může dovolit pračku,“ dodala.

Chráněné bydlení se nachází v Dubické ulici, za lávkou přes řeku Ploučnici. V domě byla dlouhá léta mateřská škola, později úřadovna celníků. Pamětní deska na fasádě také upozorňuje, že v domě sídlilo v roce 1945 velitelství Rudé armády.

Díky spolupráci neziskové organizace se soukromým investorem se tu podařilo vytvořit 14 zrekonstruovaných bytů pro lidi přicházející z psychiatrických nemocnic, zejména z Kosmonos či Horních Beřkovic. Jedná se o šest bytů pro chráněné bydlení a osm bytů pro uživatele s terénní podporou.

Podle Kateřiny Čermákové, která má chráněné bydlení v Dubické ulici na starosti, se ujímají duševně nemocných starších 26 let, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci. „Naším cílem je jim pomoci znovu získat dovednosti, které potřebují k samostatnému životu. Určitě je tady nemíníme držet do konce života,“ upozornila Čermáková. Svěřence například učí hospodařit s penězi.

Pomáhají jim i s oddlužením nebo se získáním adekvátního zaměstnání. „Ocitli se i v dluzích, jejich možnosti pak řešíme s právníky,“ zmínila Čermáková.

„Spoustu věcí už zvládám i sám. Dokonce jsem získal práci, uklízím na úřadě. Je to tady hezké,“ řekl jeden z prvních obyvatel „Nové Dubické“ Radek Mokrejš.

Ke stěhování se chystá Roman Lazar, který s Fokusem spolupracuje už čtyři roky, předtím strávil mnoho let v nemocnici. „Velice si  vážím možnosti tady bydlet. Pomyšlení, že bych prožil celý život v nemocnici, bylo hrozné,“ sdělil Lazar. Po příchodu z ústavu jezdil do jiných pobytových míst organizace „na zkoušku“. „Bál jsem se neznámého,“ přiznal. Usilovně se ohlíží po vhodném zaměstnání, navštěvuje pracovní agenturu a také zkouší základy práce na počítači. „Nemíním se celý život flákat. Z práce má člověk i dobrý pocit, může si koupit něco, co se mu líbí. Z důchodu jsem si nemohl nic dovolit,“ vyprávěl Roman Lazar.

Jak ředitelka Jana Horáková přiznala, na účel opravy domu se část okolní veřejnosti dívala nevraživě a kvůli tomu čelil investor během stavebních prací mnoha stížnostem a kontrolám. „Ale i nenávistným reakcím,“ řekla Horáková. Neinformovaný pohled občanů na poslání Fokusu může také stát za obtížným zařizováním a vytvářením nových bytů pro bývalé pacienty. „Kapacity nestačí, obydlí se nám daří shánět jen v řádu jednotek,“ potvrdila Horáková.

Fokus Liberec je největším poskytovatelem nezdravotních služeb pro lidi trpící duševním onemocněním v Libereckém kraji, na Českolipsku působí už desátým rokem. Během této doby vybudoval chráněné bydlení pro deset lidí, dalším deseti jsou k dispozici nájemní byty. „Máme už velmi dobrou spolupráci s obcemi na Českolipsku a Novoborsku,“ konstatovala ředitelka Horáková. Podle ní už v regionu fungují solidní kontakty s organizacemi sociálních služeb a také s nemocnicemi a některými lékaři.

„Spolupráce je vynikající. V řadě případů sdílíme své klienty,“ pochválila koordinátorka projektu „Zaměstnání bez hranic“ Markéta Chýlková ze Sdružení Tulipan.