Výstavní ploše vévodila především robustní i drobnější plemena králíků. Nejpočetnějším byl český strakáč, vážící kolem 4 kilogramů, který je v tuzemsku popisován už od 18. století. Nechyběla ani králičí plemena jako moravský modrý, burgundský, vídeňský bílý, vídeňský černý, marburský králík s pastelově šedomodrou srstí nebo francouzský beran se svěšenýma ušima a váhou až 9 kilogramů.

„Veřejnosti ukazujeme zhruba 300 králíků, až 150 holubů a stovka rozličných kusů drůbeže jako slepice a kohouty, nechyběl nám tu ani krocan, krůty,“ sdělil František Samek, dlouholetý předseda českolipské organizace Českého svazu chovatelů.

„Dnes máme i výročí 77 let existence zdejší chovatelské organizace. Tradice výstav je u nás také dlouhá, měli jsme je tady od 90. let vždy v únoru a listopadu. Letos poprvé jsme udělali i přehlídku mláďat v srpnu, měla úspěch,“ řekl Samek. „Jsme vděčni městu, že nás podporuje. Z grantu jsme mohli pořídit klece a voliéry,“ dodal.

Jak Samek potvrdil, část lidí si na výstavu přišla vybrat a koupit některý z „exemplářů“. Po zaplacení si zvířátko odnášeli v přepravkách či jen krabicích. Třeba jako senior František Novotný z nedalekého Žizníkova, který chová králíky celý život. „Měním chov a teď vybírám chovnou samici, měl jsem vždy kolem 20 kusů, burgundské plemeno, ale větší počet už neplánuji,“ komentoval Novotný svou cestu na oblastní výstavu králíků, holubů a drůbeže.

„Někteří návštěvníci přijeli na českolipskou výstavu nejen z regionu, ale až z daleka. Byli tu i Němci,“ podotkl předseda Samek.

„Přišli jsme si pro králíčky. Vybrat je s třemi malými dětmi, kterým se líbí všichni vystavení bude dost divoké, ale určitě vybereme! Doma už máme strakáče, ale žádné favorizované plemeno dnes nemáme,“ řekl návštěvník Jakub Nedvěd.

Podle jednatele českolipských chovatelů Mariana Pevného je příprava každé výstavy náročná. Zvířatům je nutné připravit čistý prostor, podestýlku, čerstvé krmení a vodu. Potřeba je rovněž halu se zvířaty přes noc hlídat. „Dobrá péče je velmi důležitá. Rovněž musíme mít veterinární dohled, musí tu být doklady o očkování,“ vysvětlil Pevný. Jak zmínil, vztah k zvířátkům se začal snažit zprostředkovávat dětem z mateřských a základních škol. „Především na malých dětech je vidět radost z živých tvorů, z možnosti si je pohladit, bohužel, zjišťujeme také, že některá vůbec neznají, plno dětí ve školách ani neví, jak ten králík vlastně vypadá. Vidím to jako problém,“ upozornil Pevný.