Ještě celý březen zůstane zavřený zámecký park. Ten bude jediným místem, kam se budou lidé moci na státním zámku v Zákupech podívat. Alespoň dokud neskončí vládní zákaz prohlídek památek, související s pandemickou krizí. Zámek je uzavřen už od 12. října, ale zimním spánkem rozhodně nespí. Na hlavní zámecké budově probíhá zvenku obnova krovů a střešní krytiny. A uvnitř zase restaurátoři ošetřují cenné malby Josefa Navrátila. Nejdůležitější ale je, že uprostřed přilehlého hospodářského dvora někdejší císařské rezidence si začali budovat zázemí staveniště stavbaři. V brzké době se pustí do generální rekonstrukce části jižního křídla dvora, který sousedí s anglickým parkem zámku. Sdružení tří firem by své dílo za více než 100 milionů mělo zvládnout do roku 2023.

„Ještě neuvidíme lešení a na něm pracující dělníky, práce zahájí v nejbližších dnech až to klimatické podmínky dovolí. Zpočátku se mají zabývat statickým zajištěním budovy, opravou krovů,“ komentoval kastelán státního zámku Vladimír Tregl. Podle něj, jižní část dvora, kde bývaly konírny pro desítky koní, projde kompletní úpravou od podlah až po střechu. Pohled na aktuální stav ohromného dvorce je tristní. Vloni v lednu se zřítila velká část zdiva a krovu na severozápadním křídle. „Letos se zatím nic takového neopakovalo. Střechy jsou v naprosto havarijním stavu, zdivo je podmáčené a staticky narušené, mnohde stéká voda do zdiva takže nelze vyloučit, že k dalšímu zřícení může dojít,“ řekl Tregl. I když pod loňskými troskami zhroucené části bývalého hospodářského dvora státního zámku v Zákupech nikdo nezahynul ani se nezranil, zůstává zchátralá národní kulturní památka dál životu nebezpečná.

Podle statika Davida Marečka, který vloni trosky zkoumal, bylo příčinou zřícení objektu dlouhodobé zatékání srážkových vod do interiéru budovy. Tím trpěly nosné konstrukce stavby zejména konstrukce krovu, stropy nad prvním a druhým nadzemním podlažím. Počasí znehodnotilo svislé nosné konstrukce stěn památky až selhala jejich únosnost a stavba se tak částečně zhroutila. „Existuje vysoké riziko dalšího náhlého zřícení střešní konstrukce krovu,“ uvedl statik.

Velké zlo – spodní voda

Kastelán Tregl zmínil, že by kromě vlastního projektu na jižním křídle, kde zásadním způsobem pomohou evropské peníze, mělo zároveň dojít ke statickému zajištění zbylých částí areálu, obnovení střech a odvedení spodních vod. „Spodní voda zde páchá veliké škody, přispěla k loňskému zřícení zdiva, shodli se na tom odborníci,“ řekl kastelán a zdůraznil, že je v plánu zajistit provizorně i ostatní křídla: "Budou uvedena do takového stavu, aby degradace nepokračovala a jejich kompletní rekonstrukce bude provedena později."

Ve francouzském i anglickém parku u zámku návštěvníkům nic nehrozí a může být dobrým tipem k vycházce: „Je dostatečně velký na to, aby tady lidé mohli dodržovat nejen rozestupy. Pokud se nebudou chtít s nikým potkat mohou jít vlastní cestičkou,“ doporučoval kastelán Tregl. „lidé si sem do parku mohou chodit posílit svou imunitu a to si myslím, že je v současné době to nejdůležitější. Protože situace je špatná právě kvůli tomu, že lidé už jsou unavení, vystresovaní, vypanikaření a právě tím o tu svou imunitu přicházejí a tak k nim má nemoc o to snazší cestu,“ mínil Tregl.

Hospodářský dvůr císařské rezidence, který navrhli jedni z nejvýznamnějších barokních stavitelů Giulio Broggio a Giovanni Domenico Orsi spravuje od roku 2003 Národní památkový ústav (NPÚ). Do té doby byl státním, po 1989 soukromým majetkem a pustnul. Až se stal vůbec jednou z nejohroženějších památek v Libereckém kraji. Zdevastované barokní dílo je dnes prakticky jediné svého druhu v Česku.

Za monarchie zde byly rozlehlé stáje, chlévy, ale také pivovar. Úpadem přicházel od První republiky, kdy vše habsburské bylo nepopulární, sídlil tady státní statek a to i po Únoru 1948. „Zemědělci tady měli svou techniku, skladovali zde hnojiva, bydleli tady jejich zaměstnanci. Investice do budov byly mizivé, nakonec se propadly nějaké podlahy, zřítily stropy a tak všichni byli vystěhováni a vybydlené budovy ponechal stát svému osudu,“ přiblížil neslavnou minulost Vladimír Tregl. Na devastaci památky se pak podepsalo především „divoké“ období devadesátých let minulého století, kdy se stal předmětem restituce a nový majitel ho nechal bez jakéhokoliv zajištění pustnout a chátrat. Proto by podle odhadů nyní na úplnou obnovu celého dvora bylo potřeba alespoň 700 milionů korun.