Jako vždy si ji i letos postavili na obecním pozemku hned u radnice a svého „klubu“ a už druhým rokem ji střežili celý měsíc, od večera do rána. Přitom si povídali, popíjeli a udržovali oheň až do kuropění. Poctivě, fyzicky a střídala se celá vesnice. A až po oslavě dětského dne jde jarní symbol k zemi.

„Je to velký zápřah, ale lidé to berou s nadhledem. Někdo hlídal i třikrát, od školáků po důchodce, vždy tam zůstávali dva až tři lidé. Často hlídkující přišli podpořit i jiní z našeho klubu, který je otevřený do půlnoci,“ komentuje Stanislav Kučera, který v Kozlech zapustil kořeny. Podle něj je aktivita, zájem a nasazení sousedů něco fantastického a jinde neobvyklého. „Střežíme ji takto už druhý rok, vloni jsme si nejprve nevěřili, že každodenní hlídky obsadíme, ale dneska se z toho už pomalu stala naše nová tradice,“ říká Kučera a připomíná, že on i starší z chlapů si stavění májky pamatují z dětství, kdy si na ni dohlíželi jen první májovou noc.

Před několika lety ale chybělo málo a ve vsi už chtěli naštvaní lidé s oblíbeným stavěním obecní májky přestat. Důvodem jejich roztrpčení se staly nájezdy zlodějů, kteří jim vždy májku odvezli neznámo kam. Až později je vypátrali, že šlo o partu od Úštěku, co obírala o jarní relikvii řadu vesnic okolo.

Noc kostelů v poutním areálu v Horní Polici.
Noc kostelů byla o víře i filmování. Strach si v Horní Polici získal každého

„Kolika vsím tak tradici zkazili. Ta dříve spočívala v hlídání po dobu první noci, ne celý měsíc. Pokud ji někdo ukořistil, tak byl z vedlejší vsi a hned dal vědět, kam si se sudem piva, který pak společně vypili, mají přijít. Až před několika lety se i v okolí začaly májky ztrácet ve velkém,“ zdůrazňuje Stanislav Kučera. Jak upřesňuje, májky tehdy mizely u nich i z okolních vesnic: „Třeba z Holan, Zahrádek a nikdo neviděl pachatele a kam májky mizí. Zčásti pak kvůli tomu ve vesnicích na rituál zanevřeli, přestali májky stavět.“ V Kozlech ale májku spojovali s oblíbenou akcí pro děti, proto se přeci jen nehodlali neznámým lumpům vzdát. K odhalení pachatelů pomohly náhody.

Stopa zlodějů vedla na Litoměřicko

„Jednou soused viděl v noci z okna, jak auto odtahuje na přívěsném vozíku naši májku, skočil do auta a pronásledoval zloděje, předjel je a zastavil. Oni mu májku hodili do příkopu a ujeli, stále jsme nevěděli, odkud přesně jsou. Pak jsme přes své zdroje zjistili, že všechny májky z okolí končí ve Starém Týně, který je součástí města Úštěk,“ připomíná patriot Kučera.

Na májku si pak dali alarm, ale vetřelci jim ji zase ukradli, doplnili kolem ní tedy i plot, instalovali lepší alarm, který vysílal varovné sms hlášení. „Tehdy jsme byli mimo obec a přišla zpráva, plot rozdělaný a májka zase pryč, ale všimli jsme si silné rýhy, kterou při tažení dělala na silnici. Májka psala kam s ní jedou, tak jsme po této stopě vyrazili, přes Holany, kde se přidala další stopa od další májky a tyto stopy nás dovedly do Starého Týna, naše májka tam ležela za pootevřenými vraty,“ popisuje odhalení zlodějů májek Kučera s tím, že tamní ji nechtěli vrátit. Ovšem díky tomu, že ji v Kozlech měli oplocenou a označenou jako obecní majetek, tak za asistence policie museli.

Veteránisti z Českolipska se chystají na expedici do místa zrodu československých skútrů Tatran a Manet - do Povážské Bystrice.
Nadšenci z Boru seřizují a leští slavné Tatrany. Prověří je cesta na Slovensko

„Hrozil tam opravdu konflikt, stáli jsme tam proti sobě, hrozilo, že se to tam serve, tak přijela asistovat policejní hlídka, aby k něčemu nedošlo. Začali se tam sjíždět pro odcizenou májku i z dalších obcí. Odváželi jsme si ji vítězoslavně domů. Od té doby, kterou přerušil covid, si májku hlídáme nepřetržitě celý měsíc,“ uvádí Stanislav Kučera.

Také Jitka Kýhosová, starostka obce Kozly, kde žije trvale zhruba 160 obyvatel, potvrzuje, že komunita občanů vytvořila velmi dobře fungující pospolitost, nejsou rozhádaní, mají k sobě blízko a neváhají si pomáhat. Pravidelně se společně schází, baví se nejen pod májkou, také celoročně ve spolek například oslavují své narozeniny.

„Já tady byla kvůli dceři, ta chtěla hlídat. Přímo jsme tentokrát vetřelce nenačapali, ale jiná naše hlídka je tady zaznamenala, přijeli s vozíkem a obhlíželi si situaci,“ sděluje Eva Jelínková, která s manželem Františkem patřila k těm nejaktivnějším strážcům májky. „Já zase chodil kvůli pivu,“ zavtipkoval František Jelínek. „Hlídalo se nám dobře.“ Jak podotýká, brali noční hlídku jako povinnost ke své vesnické komunitě, ale trochu i jako možnost odreagování a určitou recesi: „Jsme přeci odpovědní občané, my už tu naši májku týnským prostě nikdy nedáme,“ uzavírají Jelínkovi.