Bezdomovci, bezdomáčí, bezďáci, bezdíci, houmlesáci, vágusové a mnoho dalších jmen si vysloužili lidé bez domova.

Je lhostejné, jak se tito sociálně vyloučení lidé nazývají. Co však není lhostejné nikomu, je to, že obydlují a pustoší opuštěné objekty nejen na okrajích měst, ale i v samotných centrech.

Stejné to je i v České Lípě.

Lidé bez přístřeší si v České Lípě oblíbili například opuštěný dům v Mariánské ulici, který se jeho majitel už řadu let marně snaží prodat. Úkol to však pro něj bude i nadále velmi složitý. Bezdomovci z domu totiž udělali doslova smetiště a uprostřed tohoto smetiště i žijí. Povalující se odpadky, zvířecí i lidské exkrementy a desítky prázdných lahví a krabic od alkoholu. K tomu všemu nesnesitelný zápach. Tak žijí bezdomovci v domě v samém centru České Lípy v Mariánské ulici.

Podobný obrázek se naskýtá i v zarostlém domě bez oken a dveří nedaleko altánu v městském parku, na jehož jedné straně je dětské hřiště a na straně druhé střední škola.

Kromě odpadků, prázdných lahví a všudypřítomného zápachu tu při své noční obchůzce nacházíme i několik hliníkových uzávěrů z hasičských hadic. „Kde jste k tomu přišli?“ ptáme se tří přítomných obyvatel zdevastovaného domu, kteří se oblečení a obutí chystají ulehnout na roztrhané špinavé matrace.

„To není naše. Musel to tu nechat ten, kdo tu bydlel před námi,“ dozvídáme se od alkoholem značně omámených mužů. „Proč tu bydlíte a čím se živíte?“ vyptáváme se dál. „Hledám práci. Jsem na pracáku,“ říká jeden z nich.

Ostatní se o způsobu svého života ani příliš bavit nechtějí. „Jsme unavený. Přijeli jsme z takové akce v Boru,“ vyhýbá se otázkám další z bezdomovců. Jak později upřesnil, akcí v Novém Boru měl na mysli slavnostní otevírání nového skateparku.

Další naší zastávkou na cestě mezi domy obydlenými bezdomovci je budova bývalého Agrostavu v Děčínské ulici. Řadu let chátrající objekt si lidé bez domova, mezi nimiž je i mnoho narkomanů, doslova vzali za svůj.

Žádná z desítek místností nezůstala nedotčená. Vše, co je z kovu, už dávno zmizelo. Některé místnosti slouží jako smetiště, některé jako toalety, někde se vaří na venkovním grilu a jinde zase bydlí. Ve dvou místnostech nacházíme také jejich obyvatele, kteří se s námi však nechtějí příliš bavit.

V jednom z pokojů bydlí čtyři lidé. Tři muži a mladá žena. Přes odpadky a poházené oblečení není téměř vidět na podlahu.

Těžko uvěřitelný nepořádek obyvatelé vysvětlují tím, že včera měli takový menší večírek.

V druhé obydlené místnosti nacházíme mladý pár. Dvacetiletá dívka a její o dva roky starší partner tu na špinavé matraci přikrytí roztrhanými spacími pytli zalehávají ke spánku.

„Proč tu jste? Co děláte? Vyhovuje vám takový život?“ pokládáme zvídavé otázky.
Mladík nepracuje a není ani na úřadu práce, kde ho nechtějí zaevidovat, protože ještě nemá vyřízené nové doklady. Jak se živí, neprozradil. Dívka stále studuje. Učí se na kadeřnici a je tu proto, že se nepohodla s rodiči. Na dotaz, jak si představují svou budoucnost, neodpovídají a jen krčí rameny.

Naší poslední zastávkou při noční cestě mezi bezdomovci je budova bývalé školky na Smetanově nábřeží hned vedle Celní správy.

Zachovalá budova, ve které stále teče voda, toalety fungují a vlažné je dokonce i topení. Většina oken je v pořádku a ani železné součásti budovy nezmizely. Přesto zde nacházíme místnost, ve které si z obložení okolo radiátorů udělali postele dva bezdomovci. V místnosti je cítit kouř a na jedné z provizorních postelí leží i mobilní telefon. Obyvatelé tu někde jsou, ale pravděpodobně někde schovaní, což v budově stále vybavené i vestavěnými skříněmi není až takový problém.

Bývalá školka patří soukromým majitelům stejně jako ostatní navštívené objekty obydlené lidmi bez domova. Nyní je ještě v přijatelném stavu, avšak pokud majitel nedokáže zabránit nastěhování více bezdomovců, bude objekt brzy vypadat stejně jako například bývalý Agrostav