Na výstavě se mohou návštěvníci na speciálních panelech seznámit s historií a vývojem spolku. Přehlídka historie fotoklubu bude v centru k vidění do konce tohoto měsíce.

Založení fotoklubu odstartovala soutěž o nejlepší snímek z tehdejšího života ve městě. Několik fotoamatérů se 10. října 1960 sešlo na ustavující schůzi a založilo Kroužek fotografů–amatérů při Osvětové besedě v Hejnicích.

Nejaktivnější a nejzkušenější člen Jiří Bartoš byl zvolen vedoucím kroužku a později po přejmenování spolku i předsedou Jizerského fotoklubu. Bartoš celých padesát let činnost fotoklubu řídil a činí tak do dnes.

Už za dva roky po založení se zapojili do tehdy nově vzniklého mapového okruhu Český ráj, jehož se účastní do dnes. Předseda Bartoš dbal na fotografické vzdělávání svých kolegů a nenechával tak náhodě jejich odborný vývoj.

Fotografové získávali v oblasti umění fotografie rozhled v kurzech a fotografických školách pro amatéry a vlastním fotografování získávali sebevědomí.
V letech silného tlaku tehdejších ideologů propagujících socialistický realismus se dařilo fotoklubu produkovat výtvarnou fotografii a získávat renomé mezi fotografickou veřejností vystavováním fotografií především vlastní tvorby.

V prvních letech hledali možnosti k vystavování, prošli v Hejnicích několik prostor. Až v roce 1966 získali a upravili si vlastní výstavní síň, bývalou malírnu porcelánu, určenou k demolici. Fotografové se na galerii dost napracovali. Výhodou bylo, že tady sice neplatili žádný nájem, ale zase museli vlastními silami o dům pečovat.

Kvůli světlu, kterého bylo najednou příliš, museli jednu řadu oken nakonec zazdít

Hejnice – Když hejničtí fotografové získali v roce 1966 k výstavám bývalou malírnu porcelánu, určenou k demolici, museli nejprve přesklít všechna okna, aby potom zjistili, že kvůli světlu, kterého bylo najednou příliš, musejí jednu řadu oken zazdít. Na všechny výstavy se platilo z dnešního pohledu legrační vstupné, dvě koruny dospělí, děti polovinu.

Tehdy nastalo plodné období, které ještě více rozšířilo věhlas a povědomí veřejnosti o Jizerském fotokroužku. Výstavní síň přilákala další nové členy, někteří dojížděli na schůzky z Liberce a Turnova. V té době se tady objevil pozdější slavný fotograf Miroslav Zajíc z malé obce Víska u Višňové, jehož výjimečné schopnosti v reportážní fotografii nakonec odvedly do Prahy.

Ve výstavní síní se aktivity fotokroužku rozeběhly do vysokých obrátek. Pořádaly se besedy se známými fotografy, například krajinářem Jiřím Havlem, dokumentaristou Bohdanem Holomíčkem, libereckými Janem Pikousem a Ladislavem Postupou, promítaly diapozitivy, filmy a stále tady byly nějaké výstavy, nejen fotografické, ale například i obrazy Karla Čapka zapůjčené Oblastní galerií v Liberci a celá řada dalších. Blízkost Lázní Libverda a Jizerských hor, do hejnické výstavní síně přivedla v roce 1965 dr. Waltera Streita z fotoklubu v Jeně v Německé demokratické republice.

Hejničtí si s kolegy z Jeny vyměňovali kolekce snímků a společně vystavovali v Hejnicích a Německu, ale hlavně se vzájemně navštěvovali. Fotografie hejnických amatérů stále více získávaly na „profesionalitě“ a s rostoucím sebevědomím pouštěli s Jiřím Bartošem v čele svoje snímky i do zahraničí. Jejich práce byly k vidění na výstavách v NDR, Belgii, Francii, Jugoslávii, zemích východního bloku i v exotickém Hong-Kongu.

Cílevědomého fotokroužku s jeho vedoucím Jiřím Bartošem si kolem roku 1970 všimli v tehdejším Svazu českých fotografů, jehož šéf Bohumil Kabourek přijel do Hejnic prozkoumat zblízka tuto aktivní partu amatérských fotografů. A ocenění tak na sebe nedala dlouho čekat. Nejprve dostal v roce 1974 Zlatý odznak Svazu českých fotografů Jiří Bartoš a v roce 1974 i celý fotokroužek za bohatou výstavní činnost. V témže roce se z fotokroužku stává spolek s respektovanějším názvem, Jizerský fotoklub SČF.

Televize o nich natočila film

Hejnice – Na začátku 70. let vytvořila Československá televize unikátní dokument Postůj, okamžiku, kde konfrontovala jeden fotoklub pražský s hejnickým fotoklubem. Film se zachoval a při zahájení výstavy k 50. výročí jej promítali.

Hejničtí své síly soustředili na účast v takzvaných mapových okruzích a v těch domácích jim začalo být těsno. Iniciovali tak vznik jednoho mezinárodního česko –německo – polského okruhu, „Interfoto přátelství 3x3“ a stali se jeho prvními pořadateli.

Nejúspěšnější členové obesílali mezinárodní soutěže a sbírali ceny v Londýně, španělské Zaragoze či v zámoří v Buenos Aires. V roce 1986 poprvé vystavoval fotoklub v renomované galerii Malá výstavní síň v Liberci.

Hrozil zánik klubu

Jednatřicátá výstava Jizerského fotoklubu SČF roku 1990 v jejich slavné a krásné výstavní síni v Hejnicích se stala labutí písní. Začala se psát nová, porevoluční éra, nastoupila vláda neviditelné ruky trhu a neřízené, nesmyslné rozhodování ve prospěch nastupující komercializace. Hejničtí radní pod vlivem divoké kapitalizace společnosti nedokázali rozpoznat důležitost zájmového sdružení, jeho možná ne na první pohled viditelný vliv na místní kulturu, svatostánek hejnických fotografů zrekvírovali a předhodili komerci.

Tvrdý zásah tehdejší městské rady zdecimoval řady fotoklubu na pouhé čtyři vytrvalce. Díky Bartošově zarputilosti a lásce k fotografii se spolek po čase postavil na vlastní nohy a do fotoklubu se vracejí jeho bývalí členové. Bartoše a jeho fotoklub se pokusily zničit i přírodní síly, když při letošních povodních vyplavily přízemí jeho domu, kde provozoval „Malou galerii“.

Naštěstí se našlo dost přátel, kteří mu dodnes pomáhají při obnově jeho domova i galerie. Pomoc přišla i od přátel z fotoklubu v německé Jeně. I to byl nakonec důvod k realizaci oslav 50.výročí. Potěšitelné je i to, že Jiří Bartoš se příprav zúčastnil již jen jako supervizor, tu pověstnou „dřinu“ odpracovali noví, talentovaní, mladí fotografové, členové fotoklubu. Je jich nyní osm, ale jak řekl Jiří Bartoš: „Bude líp.“