Pokud by se ale našel odvážlivec a náhodou by sestavoval žebříček nejvýznamnějších kulturních událostí v České Lípě za rok 2012, musel by – pokud jde o medailisty, ne-li přímo o vítěze – vážně přemýšlet o události, se kterou možná dopředu nepočítal.

A to je restart divadelního klubu Jirásek a s tím spojený ještě větší zázrak při obživnutí umírajícího Českolipského divadelního podzimu, a to vše se silvestrovskou tečkou, která bude mít dozvuky na roky dopředu.

Co se vlastně stalo, že to ochotníkům v Lípě najednou tak frčí? Na to odpovídal šéf divadelního klubu Jirásek, autor, režisér a herec František Zborník.

Kdy a kde nastal ten zlom, moment, kdy jste se rozhodli, že chcete Jiráska restartovat?

Staré vedení divadelního klubu Jirásek, v jehož radě jsem také seděl, se prostě vyčerpalo. Jeho myšlenky přestávaly mít těsný kontakt s tím, jak se věci vyvíjely dál. Bývalá předsedkyně byla velmi obětavá, ale přeci jenom myslím, že přestala vnímat, že je potřeba vnést do spolku nové naděje a nový způsob myšlení.

Já jsem na to několikrát upozorňoval, myslím, že i někteří další. Navíc tam pak vznikly vztahové problémy, takže odešli někteří významní členové, například režisér Václav Klapka, jeho bratr a jeden z významných herců souboru Láďa Klapka, odešel nestor spolku Miki Vik. Takové problémy uvnitř Jiráska nastaly a vypadalo to velmi divně: měli jsme divadelní sdružení, jehož největší osobnosti nebyly jeho členy.

Druhou takovou podstatnou věcí bylo, že kromě divadla, které hrajeme, byl takovým největším výrazem činnosti našeho občanského sdružení Českolipský divadelní podzim, který Jirásek pořádá. A ten v několika posledních letech v podstatě umíral. Nedařilo se sehnat peníze, nedařilo se tím pádem přivézt kvalitní inscenace, a tak se stalo, že na divadelním podzimu v roce 2011 jsme měli kromě těch školních jen dvě inscenace a dohromady asi osmdesát diváků. Divadelní podzimy v minulosti přitom byly velké společenské události pro celou Českou Lípu. A teď to vypadalo, že je to otázka dvou tří let, než to úplně zanikne.

Takže někteří lidé se několikrát sešli s tím, že se něco musí stát. Tak se stalo to, že jsme uspořádali valnou hromadu, na té bylo zvoleno nové vedení a od té doby se nastartoval nový život. To není nic, co by nebylo přirozené. Může se to stát i stávajícímu vedení, pokud nebude reflektovat situaci, ve které se spolek i společenská situace v tu chvíli nachází.

Mluvil jste i o vztahových problémech v souboru. Teď už je to urovnané?

Můžu říct, jak já to vidím. Mně se zdá, že lidé v Jirásku jsou teď motivovaní k práci a Českolipský divadelní podzim 2012 byl toho dokladem.Tam bylo hodně aktivity, jak jsme to vídávali před těmi už více lety. Takže určitě tam je stav, který by mohl znamenat, že spolek se oživuje a že by mohl žít nejen tím, že se vytvoří nová inscenace a že bude nová premiéra, ale že tento spolek bude plnit i své základní poslání být sdružením občanů, to znamená žít ještě mimo to divadlo. Což se nejvíc potvrdilo při silvestrovském představení, kde byl plný sál a kdy se hrálo i s handicapem toho, že představitel hlavní role se nemohl zúčastnit a dokázali jsme ho zastoupit, udělali jsme z toho nakonec přednost představení. A to, jakým způsobem se postaraly děti o výzdobu foyer a jakým způsobem jsme přichystali občerstvení, to opravdu představovalo ten nový život.

Zvláštní ale bylo, že s novým životem Jiráska se hned začalo mluvit o střídání generací. Tak se o tom zmínil například Václav Klapka před premiérou Tří mužů ve člunu. Skutečně k takové obměně dojde?

U amatérského kumštu, ať už je to divadlo nebo cokoliv jiného, je to – jak by řekl Jiří Voskovec – jak pánbůh dá. Určitě je potřeba, aby náš divadelní spolek byl oživován novými, mladšími tvářemi, protože vnášejí modernější pohled, pohled současnosti na svět, který třeba moje generace vnímá trochu jinak. Řekl bych, že my šedesátníci jsme spíš lidé dvacátého století. To, že přicházejí nové tváře, mladí lidé, herci, kteří oživují svým chováním a názory mimo divadlo spolek, to je jedna věc.

Druhá věc je to, o čem také mluvil Voskovec, že spolek musí mít umělecké vedení, které tomu spolku dává svou tvář. A to se zatím nestalo. Pořád je tím uměleckým vedením, těmi osobnostmi zejména Václav Klapka a někteří další starší členové, kteří vtiskávají inscenacím jejich uměleckou podobu. Na to nové se ještě pořád čeká. Pokoušíme se vychovat si lidi, kteří přijdou a řeknou: „Teď budeme režírovat my, teď přineseme svoji inscenaci, teď to bude inscenace z našeho vidění světa."

Já tedy ale myslím, že už tam některé tváře jsou, které by mohly třeba v příští sezóně tohle přinést.

A to je třeba Jiří Gottlieber?

Třeba on. On je dneska hlavním činitelem klubu Progres, divadlo ho začalo hodně bavit, strašně ho zajímá. A jak já vnímám jeho názory a jeho vidění světa, tak mi přijde, že on je člověk, který by klidně mohl v příští sezóně zvednout prapor a přinést třeba svou látku, kterou bude chtít nazkoušet s dalšími lidmi nebo i s námi, ale už svým viděním.

Je těžší najít autory a režiséry než herce? Jak je těžké nahradit Klapku a Zborníka?

U ochotníků vládne taková divná představa, že každý kdo má chuť, může vlézt na jeviště a být tam.  Je to stejně chybná představa, jako když vezmete do ruky housle a máte pocit, že už můžete na koncert. Není to tak. Každý herec musí být připravený dovednostmi, musí se naučit mluvit, dívat se, komunikovat herecky se svým okolím, se svými spoluherci. A to samozřejmě trvá nějakou dobu. Může vlézt na jeviště, může být přirozený, může být příjemný na pohled, ale herec to ještě pořád není. Těch, kteří to mají od pánaboha tak, že tam vlezou a funguje to, těch zase tolik není.

Divadelní klub Jirásek uvádí po čtyřech letech novou inscenaci - Tři muži ve člunu a pes.Pak je druhý typ lidí, kteří o divadle přemýšlí ještě jinak, mají v sobě tvůrčí ambice a vnímají svět tak, že ho musí sami nějakým způsobem zobrazovat. Těch lidí, kteří mají tuhle ambici, je víc, ale tak jeden z třiceti divadelníků má tuhle ambici tak, že je odůvodněná. Ti první jen opisují to, co už někde viděli. To, co je výsadou amatérského divadla, neudělat to, co jsem už někde viděl, ale přinést něco jiného, být velmi tvůrčí, takových lidí zase tolik není.

Rokem 2012 si Jirásek nasadil hodně vysokou laťku. Jak bude vypadat ten letošní rok? Co všechno plánujete? Nebude například nová hra?

To v tuhle chvíli nevím. Premiéra Tří mužů ve člunu a psa se vloni posunula z původně plánovaného května na říjen. V tuto chvíli mají Tři muži ve člunu za sebou tři reprízy, takže jsou úplně na startu. Letošní rok je tedy pro ně ověřením, jestli je to dostatečně kvalitní inscenace nebo ne. Letos v březnu půjdou do krajské přehlídky v Lounech a když se zadaří – a to bychom velmi rádi – tak postoupí na národní přehlídku. A to není jen proto, že bychom toužili postupovat někam dál a měli ambici být na Jiráskově Hronově – myslím, že tu ambici už dávno nemáme – ale díky tomu, že se dostáváme do přehlídek, tak nás vidí víc lidí, kteří nás můžou pozvat na štaci. Takže si víc zahrajeme.

Letošní rok je podle mě prioritně určený k tomu, abychom zúročili práci na Třech mužích ve člunu. Předpokládám a hodně bych byl rád, kdyby někdy během jara začal někdo přemýšlet, že by chtěl udělat novou věc. Ale nemyslím si, že to bude Václav Klapka, ani já, myslím, že by to mohl být někdo z těch mladších. K tomu je budu povzbuzovat. Mohou to být drobničky, malé věci, ale ti lidé by si měli vyzkoušet být těmi, kteří zobrazují prostřednictvím svých kamarádů – herců svět. Ale to není jisté, to je prostě tak, jak říkal ten Voskovec: jak pánbůh dá.

Tady není ambice, že každý rok musí být nová inscenace. Natolik jsme zaměstnáni, že to nemůžeme udělat. Ale z těch mladých by se o to také někdo mohl pokusit.

Je to divné, ptát se na to v lednu, ale bude zase silvestrovské představení?

Tak určitě plánujeme dvě společenské akce. Českolipský divadelní podzim bude už sedmatřicátý. Určitě chceme, aby byl minimálně tak úspěšný jako ten loňský. Čeká nás na jaře výběr inscenací, čeká nás shánění peněz a věřím, že si spolek udrží radost, kterou měl při loňském Podzimu a bude po všech stránkách kvalitně zařízen.

A pokud jde o Silvestra, všichni jsme si říkali, že by mohla vzniknout nová tradice. Jirásek má v tuto chvíli ještě další inscenace, které snesou to silvestrovské představení, jež je zčásti improvizované. Část se děje vysloveně pro zábavu. Všichni jsme si řekli, že to chceme zopakovat. Muselo by se stát něco velmi zlého, aby se to neuskutečnilo.

Na poslední divadelní podzim se vám podařilo dovézt parádní inscenace, které v běžné nabídce v průběhu roku v České Lípě chybějí. Dnes je trend vozit různé konverzační komedie, zastřešené jen agenturami a ne skutečnými divadelními soubory. Nemáte ambici přivézt sem nějaké představení i v průběhu roku mimo divadelní podzim? Ptám se na to právě vás, protože sám pracujete jako šéf kulturního centra ve Vratislavicích, takže znáte ten problém ze všech stran.

Tady bývala tradice, že během roku – mimo Českolipský divadelní podzim – tu byly hostem špičkové amatérské soubory. Dobře ale vím ze zkušenosti, o které mluvíte, že dovézt kvalitní profesionální soubor do malého města jako je Česká Lípa nebo liberecké Vratislavice není ani jednoduché ani laciné. A navíc se velmi často setkávám s tím, že nám nabízejí jen taková ta agenturní představení, která z větší části nedosahují kvalit špičkových amatérů. Jsou tam sice televizní tváře, na které lidé přijdou, ale často odchází rozčarováni z toho, že v televizi to vidí jinak.

TŘI MUŽI VE ČLUNU V ÚTERÝ V NOVÉM BORU

Městské divadlo v Novém Boru má v úterý 5. února na programu hru českolipského Divadelního klubu Jirásek Tři muži ve člunu a pes. Začátek je v 19 hodin. Vstupné je 90 korun.

V České Lípě jde o to, že my nezasahujeme do dramaturgie místní příspěvkové organizace. Ale máme s Crystalem dobré vztahy, zejména tedy s Jarkem Hylebrantem jako dramaturgem. A myslím si, že pokud by byla chuť přivézt sem špičkové autorské soubory, tak my určitě můžeme pomoci najít takové, které tu ostudu neudělají a které tu kulturní nabídku obohatí.

Je něco důležitého, na co jsem se nezeptal? Co říct závěrem?

To, co říkal Václav Klapka o střídání generací, tak to cítíme my nejstarší velmi silně. Protože se nám blíží důchodový věk a to může znamenat, že okoráme a rezignujeme na veškeré dění a zavřeme se na své chalupy a tam budeme pěstovat brambory. Dříve květiny, nyní v ekonomické krizi brambory. Anebo čas, který se naskytne, využijeme k tomu, abychom v sobě oživili ten kumšt, který tam někde dřímá a oživuje se sem tam.

Díky tomu, co se stalo vloni s Jiráskem, tak cítím ve Vaškovi Klapkovi, ve mně, v Mikim Vikovi, Karlovi Bělohubém, v Lence Grolmusové, Cyrilu Grolmusovi, v Pájovi Landovském, jeho Ditě, že je v nás teď jiskřička toho, že by se Jirásek mohl rozžít ještě víc, než se to stalo na konci roku. Ten rozhovor by měl končit nadějí, tak proto to říkám.

Kdo je PhDr. František Zborník

- narodil se v roce 1950

- patří mezi ikony amatérského divadla v Česku

- proslavil se v 80. letech jako vůdčí osobnost ochotnického souboru Šupina ve Vodňanech

- spolupracoval s profesionálními soubory (Jihočeské divadlo Č. Budějovice, ABC Praha, Divadlo A. Dvořáka v Příbrami)

- v letech 1990 – 1994 byl starostou Vodňan

- byl ředitelem Národního informačního a poradenského centra pro kulturu i šéfem odboru umění a knihoven na ministerstvu kultury

- je autorem divadelních i rozhlasových her i knih pro děti

- nyní žije v České Lípě, je předsedou divadelního klubu Jirásek a pracuje jako vedoucí kulturního centra v Liberci – Vratislavicích