Norsko, Maďarsko, Polsko, Holandsko, Turecko. To jsou země, do kterých vyrazí studenti novoborského gymnázia. Škola se letos poprvé zapojila do mezinárodního projektu Comenius. Jeho cílem je naučit žáky škol dobře mluvit anglicky a také je seznámit s životem i historií zemí, které jsou do projektu zapojené.

Logo projektu.„Studenti získají mnoho zkušeností do života, poznají spoustu nových věcí a především zažijí zábavu. Projekt se nese v duchu zdravého životního stylu a úctě k přírodě," říká Markéta Bočková z VOŠS a SŠ Nový Bor, pod kterou gymnázium patří. Příležitost vycestovat do některé z evropských zemí budou mít studenti prvního až třetího ročníku.

První šestice novoborských reprezentantů už má za sebou cestu do Norska, kde se konalo úvodní setkání. „Do Norska jsme se opravdu zamilovali. Zájezd nás všechny víc sblížil a řekli jsme si, že cestu na sever musíme uskutečnit alespoň ještě jednou," popisuje ve svém deníku Jan Kubelka, student třídy G2. On a pětice jeho spolužáků si výlet na sever Evropy zasloužili za nejlepší video, které v rámci projektu natočili. Úkolem bylo natočit krátký film na téma „Typický den studenta".

„Vzhledem k tomu, že všechna díla byla zajímavě pojatá a zpracovaná, bylo velmi těžké vybrat opravdového vítěze," uvedla Markéta Bočková. Tohoto nelehkého úkolu se zhostila porota složená z žákyň čtvrtého ročníku a ze čtyř učitelů. Filmů se sešlo celkem třináct. „Ukázalo se, že kreativita našich studentů opravdu nezná meze," dodala učitelka.

Norsko Diary: Tu zemi miluji, uvědomil jsem si ve venkovní vířivce

DEN I. - Řízky na palubu

Je pondělí dvě hodiny ráno! Po tříhodinovém spánku se probouzím, abych si dobalil a dal poslední sbohem rodičům. Šest kluků nasedne do tranzitu a vyráží na letiště. Naivně jsme si mysleli, že to v autě dospíme. Už od Jestřebí jsme začali rozebírat teorii, kde v letadle máme největší šanci na přežití. Prý u křídel.

První cesta vedla do Norska. Na sever vyrazila šestice studentů druhého ročníku. Letiště je liduprázdné. Jdeme se na informace zeptat, jestli na palubě můžeme mít řízky. Můžeme. V Amsterdamu jsme po hodině a půl. Čekáme na letadlo do norského Kristiansandu.

V městečku Lyngdal na nás čekají naše hostitelské rodiny. Představujeme si ty nejhroznější scénáře, jak už to tak bývá, ale naopak nás čekají milá překvapení. Bydlím v chorvatské rodině Loncarů. V Norsku je hodně přistěhovalců. Dům mají moderní, luxusní a obrovský. Odhaduji, že je to na místní poměry lehčí nadstandard.

DEN II. - Škola nebo NASA?

Norské školy začínají až v 8.45, což je báječné. Můj hostitel, Alex, má souseda kamaráda Kjerranda - ten pro změnu hostí mého kamaráda Honzu. A takto všichni čtyři jezdíme každé ráno do školy společně. Budova školy nás opět mile překvapuje. Je teprve tři měsíce v provozu po náročné rekonstrukci, a tak se tento moderní komplex snad ani nedá nazvat školou. Spíše jako výzkumné středisko NASA.

Zahájení projektu proběhne poklidně. Poté vyrážíme autobusem na výlet k majáku Lindesness. Konečně pořádná příroda. Výhledy na kopcovité a skalnaté pobřeží jsou nádherné. Fotíme, mluvíme anglicky, smějeme se česky.

Na večer jdeme do lyngdalského bazénu. Je to osmitisícové městečko, čekal jsem tedy nějaký skromný bazének. A hle, bazén rozměrů toho českolipského s mnohem více aktivitami. Nejkrásnější je, když za tmy sedíme ve venkovní vířivce a pozorujeme přístav, jak do chladné noci světélkuje. V ten okamžik jsem si řekl, že miluju Norsko.

DEN III. - Advent jinak

Pouštíme náš vítězný klip a sklízíme velký úspěch. Už teď se prý všichni těší do Česka. Poté se rozdělujeme do pracovních skupin, chodíme po městě, fotíme, povídáme. Je nám fajn. Počasí je nádherné, slunko svítí, mraky žádné.

Večer nás čeká zahájení Adventu. Není to jako u nás, že se město sejde na náměstí, kde jsou stánky s blikátky, rozsvítí se stromeček, pustí ohňostroj a jde se domů. Nejprve jsme se sešli v jednom z místních patnácti kostelů a odtud vyrazil velký zástup na cestu. Museli jsme být ticho. Atmosféra nádherná. Šli jsme podél světýlek a pokaždé se zastavili u stanoviště, kde nám byla živě přehrána nějaká etapa příběhu o Kristovi.

První cesta vedla do Norska. Na sever vyrazila šestice studentů druhého ročníku. DEN IV. - Jako malé děti

Opustili jsme kopcovitou krajinu a přejeli do míst, kde byla všude rovina. Pro Norsko oblast netradiční, avšak okouzlující. Všude byly statky a pole. Zastavili jsme u moře. Všichni ostatní šli v poklidu, jen my Češi jsme jak malé děti vyběhli s jásotem.

Od pobřeží jsme přešli na skalnaté vyvýšeniny, kde nesmírně foukal vítr. Stanuli jsme téměř kolmo ke skalám a vítr nám neumožnil spadnout. To bylo taky něco.

DEN V. - Nemluvíme Česky

Turci, Maďaři a Poláci odjeli. Zbyla jen norská, holandská a česká sekce. Musel nám být vymyšlen narychlo náhradní program. A to sice natočit během tří hodin film. Znělo to nemožně a také se to tak naplnilo. Ještě ke všemu ta neorganizovanost naší skupiny. Během tří hodin jsme se tedy spíše mezi sebou bavili, jak strávíme odpoledne. Bylo to jasné. Všichni Češi s Nory do bazénu.

Naše myšlení se přes týden přeorientovalo na to anglické, takže se stalo, že jsme my kluci mezi sebou nemluvili ani česky.

DEN VI. - Slzavé loučení

Loučení bylo těžké, a tak se neobešlo bez slz. Nejspíše si nás mladé Norky tak oblíbily, že to jinak nešlo. Některým z nás i poslaly dopis na rozloučenou. Nechtělo se nám pryč z toho úžasného místa. Nic světlého nebylo před námi. Jen neustálé čekání…

Den opět vystřídal noc a nás čekal poslední let. Letadlo sebou často házelo. Nikdo z nás tedy oka nezamhouřil. Cestu z Prahy jsme už moc nevnímali. Opakovali jsme si zážitky a historky. Ano, sice nás doma čekaly rodiny a vlastní postele, ale do Norska jsme se opravdu zamilovali. Zájezd nás všechny víc sblížil a řekli jsme si, že cestu na sever musíme uskutečnit alespoň ještě jednou.

Jan Kubelka, G2