Sedmatřicetiletý Lipovský byl ten den se svými kolegy ze směny A ve službě od rána, dění v souvislosti s živelní pohromou jim nedalo odpočinout. Do obce Slunečná, kde měl spadlý strom uvěznit ve voze posádku, byl vyslán až večer. Vítr krátce utichl a hasiči začali na místě odstraňovat stromy, auto ale nenašli. Orkán se však náhle znovu zvedl a vyrval další strom. Dva Dušanovi kolegové ještě stačili uhnout.

Místo neštěstí u silnice mezi Slunečnou a Kamenickým Šenovem, skromný památný křížekMísto neštěstí u silnice mezi Slunečnou a Kamenickým Šenovem, skromný památný křížekZdroj: Deník/Petr Pokorný„Stromy padaly jako sirky, jeden ho přímo zasáhl, kluci ho pod ním našli a začali oživovat, ale jak jsme se ve finále dozvěděli, bylo to marné. Měl zlomený vaz,“ přiblížil David Bauer, který byl Dušanův kamarád a pracoval s ním ve směně.

V neblahý moment na Slunečné nebyl, zasahoval ještě v nedaleké Horní Libchavě, po hlášení ve vysílačce se tam za parťáky hned rozjeli. Do té doby prý neznali podobné běsnění živlů a úkazy. „Všichni jsme se tam báli o život. Nikdy jsem se nebál tak, jako tam. Strašné zvuky a rány, od té doby nemám tyhle vichry rád,“ řekl již 21 let sloužící hasič David.

Zítra uplyne 10 let, kdy profesionální hasič Dušan Lipovský zahynul při výkonu svého povolání při odstraňování následků orkánu Kyrill v obci Slunečná. Památku kolegy ve středu uctili českolipští hasiči.
Orkán Kyrill před deseti lety na Českolipsku ničil i zabíjel

Jak zmínil, dnes by se v tak neblahé situaci snažili velitelé otřesené příslušníky vystřídat a poslat je domů. „Směna trvala 24 hodin, my ji tehdy dosloužili, vybavuji si, že jsme po šoku s Dušanem ještě ve tři ráno hledali sebevražedkyni na kolejích. Mezi výjezdy jsme nespali, jen jsme seděli v tichu, byla to strašná zkušenost,“ přiznal David Bauer, který si stále památku kamaráda připomíná. „U sboru jsme začali v roce 2002 a společně jsme jeli na nástupní kurz, absolvovali jsme i další odborné kurzy, hodně jsme si rozuměli a scházeli se pak i mimo práci. Dušan nepodléhal stresu a byla s ním legrace. K hasičům chtěl vždy, mluvil o tom často, své práci rozuměl, byl skutečně profík.“

Hasičova smrt byla o to tragičtější, že po sobě zanechal partnerku Lucii se dvěma dětmi a třetí se narodilo měsíc po neštěstí. Nejen podle kolegy a kamaráda Davida se jednalo o šťastný vztah, rodinu. „Moc se těšil na dceru. I o dvě nevlastní děti se Dušan báječně staral. Po tragédii jsme se jim řadu let snažili pomáhat. Setkávali se, slavili narozeniny, Vánoce… Jeho nevlastní syn Josef byl tehdy malý, ale Dušan mu byl vzorem. Vypovídá o tom i fakt, že dnes už je jedním z nás, na stanici v České Lípě,“ poznamenal Bauer.

V úterý 18. ledna si profesionální hasiči Libereckého kraje připomněli smutnou událost svého kolegy, hasiče Dušana Lipovského.
Hasiči uctili památku svého kolegy. Osudným se mu stal orkán Kyrill

Hasiči na Lipovského vzpomínají jako na dobrého kamaráda a sportovce, který rád běhal dlouhé tratě nebo jezdil vytrvalostní závody na kole. „I po uplynutí šestnácti let přežívá u českolipských hasičů, kteří ho znali, stálá vzpomínka na Dušana jako na veselého, sportovně založeného a velmi milého kolegu, který vždy ochotně pomáhal druhým,“ uvedl Ladislav Vakula, současný ředitel Územního odboru Česká Lípa HZS Libereckého kraje. Podle něj 18. ledna 2007 šlo o rutinní zásah: „Jednalo se odstranění spadlého stromu na vozidlo, ve kterém měli být uvěznění lidé. Cestu k zásahu jim bránily popadané stromy, které musel společně se dvěma kolegy odklízet. Kolem sedmé hodiny večer, když končili s odklízením třetího kmene, porazil poryv větru další strom. Dva hasiči stačili uhnout, sedmatřicetiletý Lipovský už ne. Vozidlo s lidmi se nakonec na cestě mezi obcemi Slunečná a Kamenický Šenov nenacházelo,“ zavzpomínal plukovník Vakula.

Dříve než získal vysněné zaměstnání u profesionálních hasičů, pracoval Lipovský jako strážník Městské policie v České Lípě. Podle dlouholetého zástupce ředitele českolipské MP Antonína Doležala byl Dušan velmi klidný a tichý kluk. „Když v roce 2002 přešel k hasičům, už v té době žil ve svazku s naší kolegyní Luckou. Když tragicky zahynul, čekali spolu narození dcery. Ta nešťastná zpráva na nás tehdy dolehla hned dvojnásobně,“ řekl Antonín Doležal.