Kliknutím zvětšíteDebata o budoucnosti odborného školství se rozhořela na páteční panelové diskuzi s názvem Setkání s hejtmanem, kterou uspořádal Deník. Účastníci se shodli, že stav rozhodně není ideální.
„Svět ve kterém žijeme se mění nejrychleji v historii lidstva a málokdo dokáže odhadnout, co bude za deset let. Náš vzdělávací systém je ale produkt minulosti, kdy člověk něco vystudoval, nastoupil do jedné firmy a zůstal tam celý život. To je ale epocha, která už skončila,“ zmínil na úvod hejtman Martin Půta, který tak určil směr diskuze o školství.
Studium by podle něj nemělo žáky připravovat na jednu konkrétní profesi, ale učit je otevřenosti a schopnost přijímat stále nové věci. Jeho slova doložil i prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza, podle něhož by se měl dnešní absolvent školy umět velmi rychle přizpůsobovat. „Je jedno, co se naučí, důležité je, aby se uměli učit stále nové věci. Aby si zvykli, že dneska lidé nemají žádnou jistotu. Už neplatí, že když si vyberou nějakou cestu, mohou po ní jít 40 let,“ zdůraznil.
Příklad z Taiwanu
Zajímavým příkladem přispěl do diskuze Miloš Hernych z Technické univerzity v Liberci a mimo jiné jeden ze zakladatelů projektu Dětská univerzita. Ten připravuje děti už od útlého věku koncepčnímu a hlavně tvůrčímu myšlení i náročnosti splnit zadané cíle. „Byl jsem teď na stáži na Taiwanu, kde existují vzdělávací střediska, v nichž se třeba i absolventi univerzit učí obrábění či dalším technickým dovednostem. Je naprosto běžné, že mezi osmnáctiletými studenty se v novém oboru vzdělávají třeba padesátníci,“ popsal Miloš Hernych.
Taková možnost u nás podle něj až na některé výjimky, například krátkodobé kurzy úřadů práce, zatím chybí. „Problém je, že v patnácti se dítě často nedokáže správně rozhodnout a v dospělosti už nemá příliš možností změnit profesi,“ upozornil. Zvláště tehdy, když výběr budoucího povolání často kromě nedostatku informací limitují i sociální možnosti a dostupnost škol. „To, kde se narodíte, vás velmi často předurčuje k tomu, co jednou budete dělat. Jednou z ambicí českého školství a politiků by tak mělo být toto paradigma změnit. Pokud se to nepodaří, budou se v budoucnu stále více rozevírat pomyslné nůžky mezi Prahou a zbytkem země,“ upozornil Půta.
Změnit se to snaží alespoň na krajské úrovni. Svědčí o tom stipendijní plán pro nadané děti, které by si studium nemohly dovolit ze sociálních důvodů.
Klíčoví poradci
Podle náměstka hejtmana Petra Tulpy by stěžejní roli při budoucím nasměrování nikoli ke konkrétní profesi, ale oboru, měli sehrát kariérní poradci. Ti ale buď na školách chybějí, nebo radí dětem podle dostupnosti. Výchovní poradci často radí podle modelu: „Máme tady tyhle školy, vyber si.“ Nesnaží se upozornit na nadání a talent a hledat pro žáka uplatnění podle jeho individuálních schopností. To by se podle Tulpy mělo změnit. „Kariérní poradci by měli být placení specialisté, kteří by neseděli ve škole, ale pohybovali by se mezi školami a zaměstnavateli, měli by mnohem větší přehled a klidně pracovali pro dvě i tři školy,“ nastínil Tulpa.
Jeho bývalý profesní kolega a současný primátor Jablonce Jiří Čeřovský ale upozornil i na to, že při výběru budoucí profese hrají zásadní roli ještě dva další faktory: rodiče a přílišná sociální korektnost. „Zkuste říct na základní škole rodiči, který chce mít dítě za každou cenu na gymnáziu, že není úplně studijní typ, ale že je zručný a je lépe nasměrovat ho tam, kde mu to půjde lépe,“ zmínil zkušenost ředitele základní školy Čeřovský.
Vrátit jméno řemeslu
Tím se debata stočila k tématu technického vzdělávání. A problému, kterým je nedostatek kvalitních uchazečů o řemesla. Ředitelé středních škol si dlouhodobě stěžují, že jim nejlepší kandidáty odebírají víceletá gymnázia. A ředitelé odborných škol, které se zabývají i učňovským školstvím, už vůbec nemají kde brát. „Zaměstnavatelé po nás chtějí kvalitní odborníky, my je dokážeme výborně připravit, díky kraji máme nejmodernější technické vybavení, nad kterým žasnou lidé z praxe i bývalí absolventi. Ale kde ty děti máme vzít, když všechny končí na gymnáziu nebo střední škole?“ zlobí se ředitelka Integrované střední školy ve Vysokém nad Jizerou Markéta Zelinková.
Narazila tím na dlouholetou bolest českého školství, které financuje školy podle počtu žáků. Kritériem při výběru se pak nestává kvalita, ale kvantita. Podle Zelinkové by o výběru profese neměli rozhodovat jen rodiče a jejich ambice, ale i skutečné výsledky žáka na základních školách. „Nebylo by od věci nastavit strop,“ zdůraznila.
Motivovat žáky ke studiu na odborných školách se snaží formou stipendií i sami zaměstnavatelé. Patří mezi ně například jablonecká Preciosa, která podporuje jeden z oborů na Střední průmyslové škole sklářské v Železném Brodě.
Stipendijní program nabízí i krajské Silnice LK, které narážejí na nedostatek technicky zdatných odborníků. Ty jim kvůli vysokým výdělkům odsává automobilový průmysl. „Chceme si je sami vychovat, proto jsme před třemi lety otevřeli na jedné ze středních škol obor Strojník stavebních strojů. Zájem byl v prvním roce, pak upadal. Ale i přesto chceme pokračovat,“ zmínil generální ředitel společnosti Petr Šén.
Podle Tomáše Prouzy ze Svazu obchodu a cestovního ruchu je proto třeba vrátit řemeslu dobré jméno. „Fyzická práce je velmi dobře placená, ale má velmi špatnou image. Například jsem teď nedávno byl v Ostravě, kde si svářeči trubek pro ropnou plošinu vydělají až 70 tisíc měsíčně, to je víc než má běžný absolvent univerzity, jenže zkuste říct nějaké matce, aby dala své dítě na svářeče,“ uvedl Prouza.
Matura z matiky?
Jeden z debatních okruhů se dotkl také povinné maturity z matematiky, kterou současná vláda opět odsunula na neurčito. Většina z účastníků diskuze se shodla na tom, že matematika mezi maturitní předměty zcela jistě patří. Výjimkou byl ředitel Střední průmyslové školy stavební Radek Cikl. Ten upozornil, že zatímco na gymnáziích by se o povinné maturitě z matematiky nemělo vůbec diskutovat, na odborných školách by se tak zvýšil počet maturitních předmětů.
13
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
