Necelých deset z nich vložil od pátrání ze svého. Po revoluci založil v Praze bezpečností agenturu, kterou záhy prodal za více než čtyři miliony. Ty pak spekulacemi s nemovitostmi rozmnožil. Zbylé čtyři miliony vložili přátelé a sponzoři.

Během hledání nastřádal osm pytlů map, plánů, fotografií, leteckých snímků, publikací a dalších dokumentů, které ho přibližovali k cíli. Toho však za osmnáct let nedosáhl. Nyní je téměř na konci svých sil, má statisícové dluhy, kvůli dluhům na nájemném se nedobrovolně stěhuje z bytu v Ralsku a je závislý na penězích, které mu půjčují či dávají přátelé.

Už dlouhou dobu se snaží najít zaměstnání, to se mu ale nedaří. Sám se totiž stará o malého syna a práce na plný úvazek proto pro něj podle jeho slov nepřichází v úvahu. Tento týden se navíc dožije šedesáti let a hledat v tomto věku práci je skutečně těžké. Nelehká životní situace ho dovedla až k myšlence prodat nastřádané dokumenty prostřednictvím internetu.

„Cena byla oproti původním nákladům směšná. Řekl jsem si 350 tisíc. Chtěl jsem, aby se dokumentů ujal někdo, kdo bude mít ještě dost peněz na další hledání. Několik lidí se mi přihlásilo, ale většina z nich neměla ani dost peněz na dokumenty, natož na pokračování v započaté práci,“ řekl Josef Mužík.
Než aby dal doklady někomu takovému, rozhodl se je raději spálit – a to také udělal. V sobotu rozdělal na své zahradě v Heřmaničkách na Českolipsku oheň a dokumenty jeden po druhém skončily v plamenech.

Přesto by se do Štěchovic rád vrátil. „Něco tam je. Jsem si jistý a co mám v hlavě, to mi nikdo nevezme. Mám vytipované tři lokality, kde zcela určitě něco musí být. Proč by tam jinak Němci dělali štoly z drahého umělého pískovce, který jsem zde našel. Ten dávali jen na místa, kde ukrývali vzácnosti. Pokud se najde někdo, kdo by měl chuť práce zainvestovat, budu pokračovat,“ dodal na závěr Mužík.