Pugéty nejprve Eva rozdávala sousedům. „Kytky se líbily. Všichni říkali, jak jsou krásné, dlouho vydrží a voní. Ale začalo to být poměrně drahé,“ zavzpomínala zahradnice z Horní Libchavy. Nejprve si myslela, že své květiny nabídne místním floristům, ale ti neměli zájem. „Nejsem jim schopná dodat například padesát květin od jednoho druhu, tak velikou farmičku nemám,“ zapřemýšlela nad důvodem.

Vzpomněla si však na koncept samoobslužných stánků, které viděla v Rakousku, když tam jako mladá jezdila na nákupy. „Na poli stála židle a nůžky s výzvou nastříhat si a zaplatit. Vždycky se mi to líbilo, ale každý říkal, že u nás by to nefungovalo,“ vybavila si Eva.

Názor změnila, když stánky uviděla na Moravě. Začala zjišťovat, jak fungují a poté na ně narazila i ve středních Čechách. „Říkala jsem si, že tohle je fajn cesta, protože chodím do práce na plný úvazek. Zkusím to. Kdo bude chtít, koupí si, kdo nebude chtít, nekoupí,“ zavzpomínala na začátky. Velmi ji překvapilo, jak se kiosek v obci kousek za Českou Lípou rychle chytil a jak čestní zákazníci jsou.

„Stánek je otevřený od července a za celou dobu, co ho provozujeme, nemám jedinou nezaplacenou kytku,“ usmála se. Protože se platí QR kódem, tak pozná odkud kupující pocházejí.

„Téměř ve 100 procentech se jedná o místní zákazníky, což mě velmi překvapilo. Vůbec jsem nečekala, že lidé z Horní Libchavy, kde mají všichni zahrádku, budou mít takový zájem. Což mě opravdu těší,“ rozzářila se.

Ve stánku se dají zakoupit takzvané farmářské kytice. „Květiny, které jsou na prodej, jsou jednoduché pugéty, které si lidé mohou dát doma do vázy nebo případně i rozebrat a udělat si z nich výzdobu. Jsou zabalené v papírovém kornoutu,“ uvedla Eva. Dárkové kytice zdobí jinak a uzpůsobuje je danému účelu. Farmářských pugétů prodá denně mezi 2 až 6 kusy a stojí 250 korun.

Toto hobby by ji zatím neuživilo, ale vnímá ho jako pojistku na stáří. „Práce, kterou teď dělám, je psychicky hodně náročná a neumím si představit, že bych v tomto módu mohla fungovat například až do 67 let,“ přiznala vedoucí účtárny. „Až budou děti soběstačné, tak pokud s partnerem spojíme příjmy dohromady, mohla by to být varianta spokojeného stáří,“ usmála se.

close Eva Homolková, vedoucí účtárny a nadšená zahradnice, si splnila svůj dětský sen a stala se floristkou. V Horní Libchavě provozuje samoobslužný stánek s farmářskými kyticemi, který se rychle ujal. info Zdroj: Deník/Ladislava Sdrzallek zoom_in Že to není na to, aby skončila s prací, bylo nadšené zahradnici jasné hned od počátku, přesto je držitelkou certifikátu, který nahrazuje výuční list. „První rekvalifikační kurz na floristku, kterou jsem už jako dítě chtěla být, jsem si udělala někdy v roce 1991, hned po maturitě,“ upřesnila absolventka Ekonomické fakulty v Liberci.

Druhý rekvalifikační kurz na zahradní a krajinnou architekturu absolvovala v roce 2007. „Bylo to nesmírně zajímavé, ale zjistila jsem, že by mě úplně nebavilo přesvědčovat klienty, že si například nemají všude dávat túje, že se mi to nelíbí. Ale když se tím živíte, musíte zákazníkovi vyhovět,“ přiznala.

Z kurzu floristiky však čerpá do nynějška. „Učili jsme se tvořit smuteční vazbu, věnec, vánoční dekoraci nebo svatební kytici. V té době bylo několik druhů svatebních kytic s přesnou technikou, která se musela dodržovat. Dnes je to vše rozvolněné a přírodní,“ vysvětlila absolventka českolipského gymnázia. Přiznala však, že základní práce zůstala stejná. „Musíte mít stoprocentně očištěný stonek a zakládat květinu stále v jednom směru. Základní technika pro mě není nic nového,“ řekla.

Informace o tom, co a jak pěstovat však musela nasbírat už sama. Inspiraci hledala na sociálních sítích od floristů z Ameriky. „Zdroje ohledně květinového farmaření nejsou v češtině příliš k dispozici. Každý se snaží ošetřovat si „svůj píseček“, aby prodal to, co vypěstuje.

Kytku může nabídnout jen ve chvíli, kdy vykvete, poté už ji může vyhodit,“ podotkla. V Americe je trh mnohonásobně větší a lidé sdílejí téměř vše. „Tam se dá zdrojů najít hodně. Informace si pak musíte aplikovat na naše klimatické podmínky,“ konstatovala.

Za úplně nejtěžší považuje Eva plánování. „Nechci říct, že je to složité, ale má to svá pravidla. Jako každá práce. Musíte vědět kdy co zaset, kdy to pokvete. Spočítat si, aby všechny kytky nekvetly v květnu a do konce sezony nebylo už nic,“ vysvětlila. U českých farmářů se může pěstitel inspirovat druhy květin. „Na obrázcích vidíte, co pěstují, ale veřejně už nesdílí, jak to dělat,“ podotkla.

Nejvíce ji překvapilo, kolik se toho dá při dobrém plánování na relativně malém kousku půdy vypěstovat. „První rok jsem to počítala, teď už to nestíhám, ale tehdy jsem vypěstovala 10 000 jednotlivých stonků. Do kytice jich dáte 20. Ne všechno vždycky použijete, každý nemá dostatečnou délku a nevykvete ve správnou dobu, ale dá se z toho udělat poměrně hodně kytic,“ propočetla.

close Eva Homolková, vedoucí účtárny a nadšená zahradnice, si splnila svůj dětský sen a stala se floristkou. V Horní Libchavě provozuje samoobslužný stánek s farmářskými kyticemi, který se rychle ujal. info Zdroj: Deník/Ladislava Sdrzallek zoom_in Květinové políčko má Eva Homolková na vlastní zahradě. „V roce 2021 jsem nakoupila semínka, zasela je a nevěděla, kam rostlinky umístím. Neustále jsem přemýšlela, kde seženu pozemek k pronájmu. Až mi partner říká: Co ty pořád někde sháníš? Chodíš do práce, potřebuješ to mít u domu. Vyčleň kus zahrady,“ vrátila se v čase. Tahle poloha umožňuje stíhat oboje. „Přijdu z práce, mohu se převléknout, jít na zahradu a být tam do devíti do večera. Domů si jen odskočím na večeři a jdu zase ven,“ řekla spokojeně.

Letos je půlka pole prázdná. „Je to jako naschvál. Dokud člověk květiny nepotřebuje, tak jich vypěstuje mraky. Ve chvíli, kdy se rozhodne, že půjde s kůží na trh, tak mu přírodní podmínky nejdou naproti,“ trpce se usmála s tím, že nejdřív bylo příliš teplo, poté přišla zima a zase následovalo vedro. „Strašně bojuji s hlodavci. Mám půlku pole prázdnou, protože se mi tam rozmnožili a požírají rostliny zespoda. Boj s přírodou je těžký,“ povzdechla si. Zůstává však optimistická. „Oni to sežerou, ale my si příští rok vypěstujeme nové,“ řekla.

Rostliny nemohou být opakovaně na stejném místě. „Nemůžete si vymyslet ideální osazovací plán a používat ho 10 let. Většina rostlin se může vrátit na stejné stanoviště například po třech letech. Tímto způsobem je třeba je kombinovat,“ podotkla.

Dodala, že čím blíž k sobě se květiny sází, aby jich bylo víc, tím efektivnější to je i z pohledu zálivky a délky stonku, což je stěžejní. „Potřebuju dlouhé stonky, abych s nimi mohla pracovat. Když má kytka málo místa, tak se snaží vyrůst co nejvýš, aby si nabrala sluníčko,“ vysvětlila.

Pokud jsou blízko u sebe, nejen, že vyrostou vysoko, ale zároveň se nemusí příliš zalévat. „Když je zalijete, tak vlastně jakoby samy sebe mulčují. Jak je zemina úplně pokrytá, tak zálivka vydrží týden i 14 dní. Vůbec není potřeba zalévat každý den. Čím víc tam toho nasázím, tím je to z mnoha důvodů efektivnější,“ usmála se.

Květny se dají koupit samoobslužném stánku u obecního úřadu v Horní Libchavě nebo v místním obchůdku.