Hornopolické zázraky jsou dobře známé, ale dnešní díl seriálu nebude o zázraku, ale o duchovi uvězněném v jedné z kostelních zdí. Než se ovšem pustíme do pátrání po této pověsti, zastavíme se na skok u historie kostela.

Na návrší, kde dnes kostel stojí, bývala údajně svatyně slovanského boha Svantovíta. Konaly se tu nejen rituální slavnosti, ale i věštby, jež byly tolik důležité pro tehdejší obyvatele. Kolem tohoto návrší býval prý navíc rituální val, který vyvoleným sloužil pro setkávání s nadpřirozenými silami a světem na „druhé“ straně.

Není náhoda, že stával hned nad řekou. Voda totiž v dobách před příchodem křesťanství obsahovala podle tehdejší víry božské síly. Zmíněné místo lidé považovali za kultovní a měli mu říkat Nemed, tedy Svatý. Později se právě na takových svatých místech budovaly svatyně, poté kaple a kostely a také kláštery.

Byl moc malý

První dochovaná zmínka o kostelu by měla pocházet z listiny datované 23. červnem 1291. V onom roce byla Horní Police už farní obcí. V pražských listinách má být údajně uvedeno, že již koncem 13. století zde působili faráři. Panství tehdy vlastnili Berkové z Dubé a ti zde nechali postavit kostelík. Ovšem pro přicházející poutníky byl příliš malý.

Roku 1682 byl zaznamenán dav poutníků čítající čtyři tisíce lidí, a tak se farář Michael Gabriel Jantsch obrátil s hejtmanem panství Janem Jiřím Hertychem na majitele a patrona kostela Julia Františka, vévodu Sasko –Lauenburského, aby nechal kostel rozšířit. Žádost se setkala s kaldnou odezvou a stavitelé Gulio a Octavio Broggiové se v roce 1688 pustili do stavby. Původní sakrální objekt byl téměř celý zbořen a v místech, kde stával, se dnes nachází střední loď kostela s přilehlou věží.

Po stranách presbytáře jsou v patře nad bočními loděmi oratoře určené šlechtě, přístupné z bočních lodí po točitém schodišti. Právě zde můžete narazit na ducha zakletého přímo ve zdi. Stále se tu tyčí takzvaná Jakenova zeď, která byla kdysi součástí hřbitova. Po různých stavebních úpravách se ocitla blízko oltáře.

Vřískala a naříkala

Ze zdi se ozývá vřískot, křik a nářek a občas z ní vystupuje kouř. Podle pověsti má vše na svědomí zlá zámecká paní.

Legendy, pověsti a báchorky toho v sobě reálných podkladů skrývají mnohdy více, než bychom čekali. I zde je možné vysledovat pravděpodobný příběh. Anna Polyxena, manželka Johanna von Bremera, šachovského pána, byla podle všeho semetrika, která zle trápila poddané. Po smrti ji bez úspěchu zaříkávali a říká se, že její duch je zaklet právě v oné zdi.

To ale není jediná zpráva o tomto zjevení. Další se týká kopce Kotel, necelých 400 metrů vysokého pahorku severně od Starého Šachova. Při jeho úpatí se nachází Kotelná jáma a zde se má zjevovat zrůdný přízrak.

Ženské zjevení kdysi nazývali Bremerfrau, tedy Bremerova žena, a evidentně tak odkazovali k jmenované Anně Polyxeně. Tato žena zemřela roku 1703 a pochována byla na zdejším hřbitově. Dnes má náhrobní desku umístěnou uvnitř kostela a snad i díky tomu našel její duch klid a odpočinek, jelikož už pěkných pár let nikdo nehlásil křik a vřískot spojený s kouřem, vycházejícím z tajemné Jakenovy zdi.

Příště: Svojkov – francouzské Lurdy za humny

Tomáš Mařas