Skoro každý kostel, nejen na Českolipsku, ve svých prostorách ukrývá ostatky nějakého svatého. Kdysi se tělo svatého rozřezalo na kousky a v Římě se tyto části ostatků, jako například kosti, rozdávaly přímo z beden. Samozřejmě, že se za to očekával nějaký finanční obnos, který nebyl podmínkou, ale dobovým dobrým mravem.

„Kolem ostatků byl ovinutý papír, kterému se říká autentika, a tím církev potvrdila a stvrdila pravost,“ upřesnil tehdejší postup historik Ladislav Smejkal. Velká část svatých je dnes již vyškrtnuta z římského kalendáře světců, jelikož nejsou dostatečně doložitelní.

V nejrůznějších encyklopediích lze najít jména světců včetně míst, kde jsou jejich ostatky uloženy. Ve většině případů jsou zmíněna místa, kde je základní fundament těla. Například ve španělském Madridu jsou uloženy ostatky svaté Anežky.

Tři svatí z Říma ve vosku

V hornopolickém kostele by kromě doložitelného svatého Pavla a Kristýny, měly být údajně i ostatky svatého Marcela. Ten se měl narodit v Paříži, kde v první polovině 5. století zastával biskupský úřad. To byla doba, kdy křesťanství v Lužických horách bylo na míle daleko.

„Ostatky svatého Pavla a Kristýny přivezla Anna Marie Františka Toskánská z Říma nejprve do Doksan, kde je nechala obložit voskem. Tím kolem vytvarovali figuru, kterou oblékli. Dnes je najdete v kostele v Horní Polici.

Samozřejmostí je, že to není onen proslulý svatý Pavel, ale jeden z mnoha dalších svatých Pavlů. A jak dodává historik, vévodkyně přivezla i ostatky svatého Julia, jehož vosková figura je oblečená jako římský legionář a najdete ji ve cvikovském kostele.

Svatý Marcel měl kromě jiného bojovat s drakem. Dáma urozeného původu vedla nízký a zločinný život. Její tělo bylo po smrti pohřbeno za městem do nevysvěcené země. Božím trestem se stalo, že velký drak, pobývající v nedalekém lese, přicházel k místu pohřbení ženy a krmil se jejími nečistými údy.

Příbuzní ženy upozornili na bestii biskupa Marcela. Ten, když viděl, jak drak z lesa letí k hrobu, vykročil proti němu. Udeřil ho třikrát do hlavy svou pastýřskou holí a on sklopil hrozivou hlavu a zkrotl. Podle některých je za tímto příběhem čistě hermetická nauka, která vznikla už ve starověkém Egyptě.

Jedna legenda, dvě vysvětlení

Mezi výrazy, pod nimiž alchymisté skrývali jméno své matérie, tedy hmoty, patřil pojem drak nejčastěji. Vítězství nad monstrem hrdinskou osobností prý poukazuje na výsledek, jejž musí alchymista docílit na konci velkého díla.

Samotné jméno Marcel je prý možno také číst jako Mars – Helios, který spojuje v témže slově železo a slunce. Tím by měl podle některých odkazovat ke zlatu. A ony tři údery biskupovy berle na drakovu hlavu odkazují na tři postupy nezbytné k naplnění operace. Milovníci tajemna a záhad tak spekulují, že celá legenda dovedně zakrývá jistou hermeticko-alchymistickou operaci.

„Z hlediska vztahu člověka ke zlému duchu, takzvaný zápas s obrem, jak tomu říkal páter Pius, spočívá většinou v tom, že zlý duch má větší sílu a staví se proti slabšímu. Ten se ovšem v rozhodujícím okamžiku vzchopí a dá například tři údery nebo jednu ránu nebo netvora svalí,“ spatřuje v legendě zcela jiný smysl Ladislav Smejkal. Postava draka se objevuje v legendách o světcích vícekrát, například u svatého Jiří.

„Zlo představované drakem má více hlav, tedy více aspektů, protože ho nelze jednoznačně definovat,“ podotýká Smejkal. Relikvie se ukládaly pod kamennou desku oltáře, kde bývala vytesána schrána. Mimochodem, zda–li jsou v kostele ostatky svatého Marcela, nevíme i přesto, že se o tom už několik desítek, možná stovek let hovoří.

Příště: Sosnová – Podivný alchymista na volné noze

Tomáš Mařas