Houby teď rostou doslova jako po dešti, a tak mají houbaři pořádné žně, na které dlouho čekali. Hřiby, kozáci, křemenáče, bedly, masáci, podborováci, klouzci, babky - ty všechny můžeme nyní najít a to nejen v lese. Houbařům ale počasí nejdřív nepřálo. Kvůli červencovým horkům nebyly pro růst hub příliš dobré podmínky.

„Podhoubí bylo hodně vysušené a chtělo to pořádné zapaření pro podhoubí, čemuž právě současné střídání dešťů a teplejšího počasí hodně napomohlo,“ vysvětlil RNDr. Miroslav Honců, mykolog Vlastivědného muzea v České Lípě.

Podle něj na houby už nemusíme jen do lesa, ale někde stačí i procházka kolem domu a nepřijdeme s prázdnou. „Včera jsme doslova vlítli do lesa, protože jsme neměli moc času a dá se říct, že za patnáct minut jsme měli téměř celý koš hub. Je to opravdu neuvěřitelné,“ uznává Miloš Stávek z Nového Boru.

Oblíbená místa

Kromě toho, že houby rostou téměř na každém kroku, někteří houbaři stále chodí jen na svá oblíbená místa, která samozřejmě neradi prozrazují.

Všeobecně hodně vyhledávanými místy jsou například Manušice, Zahrádky, Mimoň, Ralsko, Radvanec, Polevsko nebo pod Klíčem v Novém Boru. „Pokud počasí vydrží, je možné, že by mohlo plynule navázat na zářijové deště, a tak by houbová sezona mohla pokračovat až do podzimu,“ doplnil Miroslav Honců.

Se sbíráním hub je spojená samozřejmě i jejich konzumace, málokdo houby sbírá jen tak pro radost. Aby potěšení z hub nezkazil pobyt v nemocnici, musí jejich sběrači dodržet základní pravidla. Prvním a nejdůležitějším pravidlem je sbírat jen ty houby, které bezpečně známe. Houbaři by měli své úlovky ukládat do prodyšných košíků a po příchodu domů je co nejdříve zpracovat.

„První pomoc při podezření na otravu z hub je vyvolat zvracení a sníst co nejdříve velkou dávku živočišného uhlí, které na sebe naváže škodlivé látky. Důležité je vypít větší množství tekutin, nejlépe čaje, a rovněž se může pomocí projímadel podpořit rychlejší vyprázdnění střev. Vždy je ale vhodné kontaktovat lékaře,“ uvedla mluvčí Záchranné zdravotnické služby Libereckého kraje Lenka Moravcová.

Autor: Adéla Vachtová