Všichni určitě vědí, že se jedná o jedlou a chuťově výtečnou houbu, vyrůstající ve smrkových, listnatých i smíšených lesích.

Je to houba kuchyňsky všestranně využitelná, výtečná v polévkách, omáčkách, vhodná pod pečené maso, skvělá ve sladkokyselém nálevu. Babky je možno sušit a ty drobnější po té rozemlít na houbový prášek.

Rostou obvykle ve skupinách od července do listopadu a všichni houbaři znají jejich těžké mínus: Většinou jsou červivé a to navíc trošku zrádným způsobem – červivějí od kloboučků.

Uříznete nožku – je zdravá. Doma pak většinu babek vyházíte, protože jejich kloboučky pochodují po stole. Moucha, která do babek klade vajíčka žije v zemi a napadá již sotva viditelné kloboučky plodniček.

Proto nařezávám kloboučky babek již v lese a domů nosím silně filtrovaný výběr.

Druhé negativum hřibu žlutomasého je méně známo. Babky vyrostou jako na povel po desítkách plodniček na jednom místě a když Vás nepředběhla moucha, máte vystaráno.

Pak ale zase jako na povel stranického lídra všechny zplesnivějí. Určitě to znáte. A houbaři – hamouni zkoušejí okrajovat plesnivé části: „Když už ten zbytek není červivý, tak ho beru."

No – a tady jde nejen o „ústa“, ale i o zbytek trávícího systému. Náhlé bílé zbarvení starých i mladých plodnic babky svědčí o napadení nedohubem zlatovýtrusým, (hypomyces chrysospermus).

Ten je jedovatý, způsobuje nepříjemné žaludeční potíže, včetně „řídkého případu s hustým běháním“. Sušením ani varem jej z napadené plodničky babky neodstraníte.

A jestliže jste v létě škudlili a vykrajovali napadené babky, můžete si to nechtěně a nepříjemně připomenout v únorové bramboračce se sušenými houbami.

Tak hurá na babky, právě rostou a těch devadesát neúspěšných ze sta možných shybů pro hřib žlutomasý – babku jen podpoří vaši tělesnou kondici! Lékař i manželka vás pochválí!