Druhá světová válka patří neodmyslitelně k dějinám lidstva stejně jako přistání člověka na Měsíci. Tento prozatím největší světový konflikt se nevyhnul ani Českolipsku. Čtenářům nabízíme seriál nejen o zajímavých okamžicích, neuskutečněných vojenských operacích, tajných továrnách ale i zajímavostech II. světové války v našem regionu. Českolipsko i kvůli své poloze mělo v době II. světové války pohnutou historii, o poválečných incidentech nemluvě.

Hradčanské letiště v bývalém vojenském prostoru Ralsko většina obyvatel zná jako oblast, kterou ještě před dvaceti lety obývali sovětští vojáci. Historie tohoto místa se ovšem začala psát podstatně dříve, a to na konci II. světové války. Letiště postavili Němci počátkem roku 1945 a uvedli do provozu v březnu až dubnu téhož roku. Zažilo bombardování letectvem spojenců, následně jej využívala československá armáda až do roku 1968.

Poté bylo obsazeno do roku 1991 již zmíněnou Sovětskou armádou. K letišti v době válečného konfliktu se váže jméno, ze kterého měli obavu i spojenečtí vojáci – plukovník Hans Ullrich Rudel.

Loajální do poslední chvíle

„Plukovník Rudel byl abstinent, sportovec, nejúspěšnější německý bitevní letec, který přišel o nohu a přesto dál létal. Byl ovšem také nacista, oblíbenec a obdivovatel Adolfa Hitlera v době, kdy řada jeho kolegů obdiv k Vůdci již nechovala,“ řekl Radek Andonov, člen regionálního Vojensko-historického spolku Lužice, který se amatérsky zabývá historií poslední světové války

. Proti útočícím sovětským uskupením vytvořila německá Luftflotte 6 takzvaný Gefechtsverband Rudel. Podle čeho byl pojmenována, je více než zřejmé.

„Do 21. dubna 1945 byl Gefechtsverband tvořen z různých částí bitevních a stíhacích jednotek Luftwaffe umístěných v Sasku a tehdejších Sudetech. Významná část tohoto svazu byla umístěna na Hradčanském letišti, tehdy Kummer am See, u Mimoně, odkud vzlétal zejména plukovník Hans Ullrich Rudel,“ dodává k historii letiště Radek Andonov.

V průběhu dubna 1945 tento svaz provedl někdy za jediný den neuvěřitelných několik desítek bojových vzletů proti polským a sovětským pozemním svazům v prostoru Drážďany-Budyšín.

Zničil řadu tanků a vozidel

Rudel s ostatními letci vzlétal z Hradčanského letiště k boji proti Rudé armádě a 2. polské armádě v bojích, které se rozhořely v posledních dnech války v okolí severočeské Lobendavy a Budyšína (Bautzenu). Obě armády si tam museli ze svého stavu odepsat několik desítek tanků, obrněných a nákladních vozidel.

Své krátké působení na Hradčanském letišti líčí Rudel ve své knize Navzdory: „Z Kummerského letiště startujeme většinou ráno se čtyřmi nebo pěti protitankovými letouny, doprovází nás deset až patnáct letounů Focke-Wulf 190 s pumami a zároveň nám dělají stíhací ochranu. Protistrana nás očekává v ohromných houfech. Jenom zřídkakdy, když je dostatek benzínu, můžeme vzlétnout se všemi svazky, které jsou mi podřízeny, a i pak má protivník ve vzduchu pětinásobnou převahu! Máme nyní tvrdě vydělaný chlebíček.“

„Rudelovy služby Říše ocenila dubovou ratolesti s meči a brilianty k již získanému Rytířskému kříži Železného kříže, to celé ve zlatě. Toto nejvyšší německé vyznamenání dostal jen on,“ dodal Radek Andonov.

Poslední cesta vedla do Berlína

Na konci dubna 1945 například odstartoval s letadlem a přes nesouhlas velení letěl do obléhaného Berlína na schůzku s Hitlerem. Dokonce si pohrával s myšlenkou jej z Berlína dostat.

Situace však byla tak kritická, že přistát v Berlíně se rovnalo sebevraždě a Hitler odmítl Berlín opustit. Rudel se vrátil do Hradčan a pokračoval v plnění svých úkolů, doslova s vypětím sil. Mechanici si stěžovali na krev v kabině jeho letounu z nedoléčené amputované nohy.

9. května 1945 bylo letiště vyklizeno a personál ustupoval po zemi na západ. Plukovník s několika letadly startoval naposledy a odletěl na západ.
Letouny přistály v německém Kitzingenu a Rudel jako jediný urazil při přistání podvozek svého letounu, aby se stroj nemohl sloužit spojeneckým vojskům. Vojákem až do poslední chvíle své kariéry. H. U. Rudel zemřel v prosinci 1982 ve věku šedesáti šesti let v německém Rosenheimu.

Tomáš Mařas