„Na hřbitov chodím za maminkou pravidelně. Je to pro mě místo setkávání s ní,“ svěřila se osmašedesátiletá Hana Chalupová. Lidé si tak o Dušičkách neboli Památce zesnulých bezprostředně připomínají nejstarší křesťanskou tradici. Ta věří, že smrtí život nekončí, ale že smrt je pouze přechodem do jiného a lepšího světa.

„Úcta k zemřelým je vlastně trvalý vztah propojený vírou. Lidé navštěvují hroby svých blízkých a často i k mrtvému promlouvají. Podvědomě připouštějí, že jejich drahý nezemřel, ale žije někde jinde, vidí je a slyší,“ přiblížil tradici katolický duchovní Miloš Raban.

„Tím, že lidé chodí na hřbitovy nejen o Dušičkách, dokazují, že jim na zemřelém stále záleží. Jde spíše o setkání, než o vzpomínku,“ dodal duchovní. Svíčka a její zapálení má rovněž svou symboliku.

„V křesťanství, ale i v jiných náboženstvích je světlo a oheň symbolem věčného života,“ vysvětlila teoložka Karin Novotná. Tradice úcty k zemřelým sahá až do starého Říma, tedy až do předkřesťanského období. „Už ve starém Římě se lidé setkávali se zemřelými,“ uvedl Miloš Raban. Dušičky prošly během staletí i velkým vývojem.

„Byly doby, kdy lidé nosili k hrobům například šperky, a dokonce i jídlo. V Evropě se nejvíc udržela tradice květin a věnců. Židé zase pokládali na hrob kamínky jako symbol věčného domu.“ Vzpomínka na všechny drahé zemřelé, jak se nazývají Dušičky v křesťanské tradici, úzce souvisí i s katolickým svátkem Všech svatých. Ten církev slaví 1. listopadu. Podle Miloše Rabana oba svátky spojuje křesťanské vyznání víry, které vrcholí právě slovy připomínajícími vzkříšení a život věčný.

Dušičky pocházejí z 10. století

Svátek Dušiček zavedl v roce 998 svatý Odilo, benediktinský opat z francouzského města Cluny. Svátek se záhy rozšířil i mimo benediktinské kláštery a od 14. století ho přijali i v Římě. V Aragonii začali kněží celebrovat v ten den tři mše svaté za zemřelé.

Papež Benedikt XIV. tento zvyk v roce 1748 potvrdil a rozšířil jej pro všechny kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe. V roce 1915 se Dušičky připomínají v celé katolické církvi. „Během roku pamatujeme na mrtvé při každodenní bohoslužbě,“ poznamenal duchovní.