Dům humanity v České Lípě se snaží motivovat své klienty bez domova k tomu, aby si aktivně hledali zaměstnání.
Kromě různých poradenských služeb, kdy jim pomáhají s různými žádostmi či formuláři, pro ně vymysleli projekt, ve kterém si mohou vydělávat pracemi prováděnými přímo v domě humanity nebo i v ostatních zařízeních provozovaných společností Sociální služby Česká Lípa. Za takovou práci pak nedostávají koruny, ale vlastní měnu, kterou nazývají „stáčka“.
Za každou hodinu práce pro sociální služby dostávají bezdomovci deset stáček. Za tyto peníze si pak mohou nakoupit vše, co jim dům humanity nabízí. Od samotného pobytu přes polévku až po kávu nebo čaj. Den pobytu stojí třicet stáček. Polévka nebo káva pak po deseti stáčkách. Za stejné ceny si mohou lidé bez domova koupit totéž i v korunách.
„Klienti dostávají na hodinu tak málo, aby je to motivovalo, hledat si zaměstnání, kde si vydělají několikanásobně více,“ říká vedoucí domu humanity Helena Holanová. „Do doby, než si zaměstnání najdou, mají alespoň příležitost si takto na pobyt a stravu přivydělat. Další výhodou tohoto projektu je to, že si klienti vytvoří pracovní návyky, které někteří z nich mají velmi špatné,“ dodává.
Její slova potvrzují i klienti bez domova, kteří v domě humanity pracují. „Je to dobré. Mám kde složit hlavu, mám se kde najíst a co je hlavní, dají mi tu práci,“ říká Josef Holbich.

Josef Holbich je bez domova už od roku 2002 a od té doby přerušovaně žije na ulici a v domě humanity. „Kromě toho si o víkendech vydělávám i normální peníze. Jezdím pomáhat různým lidem na zahrady, vyklízím sklepy nebo půdy, dělám různé výkopy a za to dostanu nějakou tu korunu,“ dodává a další klient domu Milan Pešta mu přitakává.
„Někdy si vydělávám stáčky a někdy koruny. Chodím také sbírat železo nebo měď. Tím si také vydělám nějaké peníze, za které si potom kupuji jídlo,“ říká Milan Pešta. „Za pobyt tady platit nemusím. Přes noc tu nebývám. Přespávám ve staré cihelně,“ pokračuje.
Stejně jako on i Josef Holbich si přivydělává sběrem kovu. „Lidé mi to už sami připravují. Nikde to nekradu. Někdy, když pomáhám s nějakým úklidem na zahradě, tak si odtamtud také odnesu několik kilo starého železa nebo mědi,“ vysvětluje. „V domě humanity pomáhám i když mám u sebe normální peníze a stáčky nepotřebuji. Oni pomáhají mě a já proto rád pomohu jim. Paní vedoucí je úžasná žena a když mě o něco požádá, tak jí samozřejmě vyhovím,“ chlubí se.
Vedoucí domu Helena Holanová souhlasně přikyvuje, ale neodpustí si několik poznámek směrem ke klientovi. „Josef umí pracovat. S tím musím souhlasit, ale je to průšvihář. Už několikrát dostal zákaz vstupu do domu,“ říká a Josef Holbich to jen potvrzuje.
„Občas se poperu nebo napiju, a to sem potom nesmím. Přebývám pak venku a na živobytí si musím vydělávat bez pomoci Domu humanity. Když mi ale zákaz vyprší, tak se sem zase vrátím,“ říká na závěr.