Na start závodu se postaví jablonecký elitní biker Tomáš Slavík, který ovládl všechny předchozí ročníky. „Vítězství na domácí půdě před svojí rodinou, přáteli a fanoušky je opravdu cenná záležitost,“ svěřil se závodník, kterého Deník vyzpovídal těsně před začátkem celé akce.

Loni jste závod vyhrál už pošesté. Chcete si dojet pro vítězství i letos?
Samozřejmě! Všichni jsme závodníci, máme to v našem krevním vzorci a vítězství je to, kvůli čemu dokážeme dřít, trénovat a připravovat se, jak nejlépe dokážeme už tolik let. Vítězství na domácí půdě před svojí rodinou, přáteli a fanoušky je opravdu cenná záležitost. Motivace je veliká!

Už to začíná trochu připomínat Karla Gotta a jeho úspěchy ve Zlatém slavíkovi. Opravdu také pokaždé nečekáte, že zvítězíte?
Nechci, aby to vyznělo divně, opravdu si každého vítězství nesmírně vážím, ale náš závod má pro mě už mnohem větší hodnotu než samotné vítězství. Organizujeme obrovskou akci, na které se podílí opravdu velké množství lidí. Tvoříme už doopravdy něco, co za námi nechává hmatatelnou stopu. To je pro mě skutečná hodnota, a jestli se mi podaří zvítězit, tak je to třešinka na dortu. Někdy si říkám, že nechápu, jak můžu v takovém rozpoložení zvítězit. Když ale vidím ty davy lidí, kteří za mnou stojí a fandí, tak je nechci zklamat a nechávám na trati opravdu vše.

Vzpomínáte si ještě na své první vítězství?
Pamatuji si, že jsem byl strašně vyčerpaný, fyzicky i psychicky, ale nesmírně šťastný. Byl to první ročník, takže mě trochu tížily starosti a povinnosti, ale za ty roky jsme to vypracovali do fáze, kdy prakticky v den závodu odkládám telefon a věnuji se čistě závodu. Všichni za ty roky vědí, co mají dělat, a vše funguje skvěle i bez mojí účasti.

Jak se aktuálně fyzicky a psychicky cítíte před závodem? Máte natrénováno?
Letos musím říct, že se cítím opravdu skvěle. Máme také dva týdny do mistrovství světa v Itálii, takže ladím finální formu a je to na mém ježdění a pocitu z ježdění opravdu znát.

Máte nějaký rituál, který provádíte před závodem?
Předstartovní stavy jsou někdy těžké. V našem sportu musí být člověk klidný až pasivní a zároveň musí zůstat dynamický a výbušný. Mám pár malých rituálů, kterými se snažím před startem uklidnit, a bezprostředně před jízdou mi často pomůže oblíbená hudba. V Jablonci jsou to diváci, kteří nás dokážou pořádně napumpovat.

Letos se koná i závod dětí a juniorů. Jak hodnotíte mladou generaci závodníků? A táhne to vůbec mládež k fourcrossu?
V této době je globálně těžší dostat děti ke sportu. Věřím tomu, že naším závodem vzbuzujeme větší a větší zájem dětí z Jablonce a okolí o vyzkoušení horských kol. Je tady party kluků, kteří tráví na trati více času než já na samotných trénincích jako profi sportovec. Jsou to borci a hrozně jim fandím! Právě oni patřili k důvodům, proč jsme vytvořili závod pro děti.

Když se ohlédnete zpět, čekal jste, že akce nabere na takové popularitě a stane se z ní taková sportovní událost?
Já ve fourcross věřím. Představuje atraktivní sport, který je svým formátem skutečně perspektivní. Bohužel se netěší takové známosti jako ostatní sporty nebo velké MTB disciplíny (závody na horských kolech, pozn. redakce). Komunita je menší, ale za to samý srdcař. Jsem pyšný na to, že jsme vybudovali takovou velkou tradici.

Máte nějaký zážitek, který se vám za dobu konání JBC 4X Revelations vryl do paměti?
Nejlepší příhoda byla při prvním ročníku, kdy jsme se opravdu snažili dát velké promo našemu závodu a dostat na kopec co nejvíce lidí. Teď se tomu směji, ale v tu chvíli mi do smíchu nebylo. Doufali jsme, že dorazí alespoň 500 diváků, měli jsme tři výčepy, dva členy ochranky, pětičlenný organizační tým a žádnou pořadatelskou službu. Ten rok nám dorazilo na kopec asi 6 000 diváků a to vám povím čistokrevný křest ohněm!

Jaké máte plány po závodě?
Jsem v jednom kole, takže na odpočinek moc času nezbývá. Nadcházející víkend mě čekají závody ve Slovinsku a týden poté MS v Itálii. Pak letím na 2 týdny závodit do Kanady.