V Mařenicích, v malé vesnici, kde by to nikdo nečekal, zahájila a vedla svoji vlastní Sametovou revoluci. Její příběh velmi dobře ukazuje, jak probíhal Listopad 89 a následující měsíce na venkově Českolipska.

O útlaku místních udavačů

„Na Mařenice v roce 89 vzpomínám jako na místo skutečného útlaku," říká Dittrichová, dnes úspěšná česká novinářka, bývalá reportérka časopisu Reflex i televizního pořadu Na vlastní oči.

„Zatímco v Praze v našich odpadkových koších  slídili pomocníci VB, v pohraničí bylo hodně našich sousedů takzvanými pomocníky pohraniční stráže. Ve skutečnosti to byli normální udavači. Byli vybaveni prakticky stejnými pravomocemi jako policie a pamatuji si, jak nás kolikrát doslova v polích buzerovali a museli jsme prokazovat totožnost, mít občanské průkazy. Taková ta typická zastrašující politika."

Angažovat se v revolučních dnech na sklonku roku 1989 se jí původně vůbec nechtělo. „Jako studující matka na mateřské, sama na chalupě jen s dítětem, jsem toho měla nad hlavu. Ale nakonec nebylo zbytí," vzpomíná. Spojila se s lidmi z OF ve Cvikově i v Lípě a se svými sousedy ustavila pobočku Občanského fóra v Mařenicích.

Pod hlavičkou OF obcházela každou chalupu ve vsi a mluvila s lidmi o tom, co by chtěli, jak se vyrovnat s minulostí, co by se mělo v Mařenicích udělat a kam dál by měla vesnice směřovat.

„Po určité době jsem zjistila, že určité okruhy problémů se opakují a tehdy jsem vytvořila Dotazník," vypráví. Dotazníkem myslí Šárka Dittrichová dnes už kultovní – vlastně samizdatové – dílko, které vytvořila. Šlo skutečně o dotazník s mnoha otázkami a navrženými odpověďmi, se kterými se lidé mohli nebo nemuseli ztotožnit. Celá řada navržených odpovědí byla velmi vtipných, uvolňovala napětí a umožnila lidem, aby se na svoji minulost i budoucnost podívali s nadhledem.

Přijela lada a dva chlapi v uniformách

„Mám je vyplněné ještě doma v chalupě. Uchovávám je," ujišťuje novinářka. „Lidé to vzali. Byli rádi, že se jich konečně někdo na něco ptá a byli nadšení."
Do prvních svobodných voleb sestavila v Mařenicích kandidátku OF. „Mařenice byly jedinou vesnicí v tehdejším Severočeském kraji, kde byla i jiná kandidátka než jenom komunistická," tvrdí o něčem, co si lze dneska jen stěží představit.

Kvůli tomu zažila i dramatické okamžiky.
„Pamatuji si, jak před naší chalupou zastavila lada s ústeckou značkou, vystoupili dva chlapi v uniformách s vysokou šarží a přišli ke mně domů, kde ležela na gauči má malá dcera. Zpovídali mě z toho, kdo jsem a odkud, co dělám a s kým. Je jasné, že mě někdo v obci udal," vzpomíná Dittrichová.
V roce 1991 se z Mařenic odstěhovala do Prahy, ale dění v obci sleduje dál. Jako reportérka pořadu Na vlastní oči tady natáčela například reportáž o tom, jak docházelo v důsledku nesprávně koncipované transformace zemědělského majetku k likvidaci celých stád dobytka.

Problematikou venkova se zabývá i dnes, přednáší na Zemědělské univerzitě udržitelný rozvoj a využití strukturálních fondů v rámci Programu rozvoje venkova. Je také spoluautorkou studie Lištičky na vinici, která se zabývá privatizací zemědělské půdy a majetku, přechodu do EU a dopadu na hospodaření obcí a místního podnikání.