Co to jsou vlastně ty Vlčí hlídky?
Vlčí hlídky jsou vyškolení dobrovolníci, kteří ve svém volném čase monitorují výskyt velkých šelem v českých a moravských lesích; v severních Čechách to jsou hlavně vlci a v ojedinělých případech i rysi.

Proč zrovna tato zvířata? Co je na nich zvláštního?
Velké šelmy byly na našem území v minulosti zcela vyhubeny a v současné době se postupně vrací. Lidé nejsou na jejich přítomnost zvyklí, proto je třeba seznámit veřejnost s jejich soužitím. Tím, že šelmy monitorujeme a víme, kde se pohybují, můžeme o jejich výskytu informovat tamní obyvatele a farmáře, kteří si pak v ideálním případě zabezpečí svá stáda dobytka.

Jakou roli hrají v přírodě?
Mění chování a regulují počty přemnožené spárkaté zvěře, která způsobuje velké škody na lesních stromcích i zemědělské půdě. Jelikož je vlků, rysů a medvědů v naší krajině zatím velmi málo, jsou tato zvířata zákonem chráněná. Přesto však dochází k jejich pytláctví.

Co vede pytláky k lovu vlků?
Jedním z důvodů může být touha po vzácné kožešině, spíše se ale domnívám, že většina pytláků vlka v lese nechce, protože je pro ně konkurentem; loví a plaší zvěř, kterou člověk také loví.

Někteří lidé se vlka bojí, přeci jenom je to šelma. Navíc všichni známe pohádku o Červené Karkulce…
Lidé mají často strach z neznámých věcí, se kterými nemají žádnou zkušenost. Jinak tomu není ani u vlků. Vlci jsou plachá zvířata, člověka považují za hrozbu a utečou dřív, než se je většině lidí vůbec podaří spatřit. V nedávné době se začaly šířit po internetu různé záběry vlků z aut, to však na plachosti vlka nic nemění – zvířata obecně si nespojují lidi a auta, proto se aut nebojí. Rozhodně se nemusíte bát, jako Karkulka nedopadnete… Samozřejmě ale platí, že je potřeba respektovat klid všech divokých zvířat, vlky nevyjímaje.

Jak vůbec zjistíte, že v dané oblasti vlci žijí?
Monitoringu se věnujeme hlavně v zimním období, kdy lze pobytové znaky nalézt snadněji. Hledáme stopy, na genetické a potravní analýzy pak odebíráme trus a srst, které nalezneme ve stopní dráze. Vždy ale jdeme proti stopě, abychom zvířata nijak nerušili. Smutným důkazem jsou pak také stržené ovce, které nebyly dostatečně zabezpečené před útokem vlků.

Co vedlo k návratu vlků do českého prostředí?
Koncem 20. století se začala zpřísňovat ochrana velkých šelem v Evropě. Na přelomu tisíciletí se tak objevili vlci v německém Sasku, kam přišli ze sousedního západního Polska. Jelikož se jejich populace nadále rozrůstala a vlci si hledali nová teritoria, bylo jen otázkou času, kdy se zabydlí i u nás, kde mají vhodné podmínky a dostatek potravy.

Jak to je s historií vlků v Libereckém kraji?
V roce 2014 došlo k první potvrzené reprodukci vlků v Máchově kraji, kde se od té doby vlčí smečka pravidelně rozmnožuje. Pobytové znaky vlků byly zaznamenány také v Lužických horách, ve Frýdlantském výběžku a v Jizerských horách. Zde však zatím nejsou potvrzené genetické výsledky.

Jednoho vlka nedávno srazilo auto, jestli se nepletu?
Bohužel, začátkem dubna byl sražen dospělý vlk na dálnici D10 u Mladé Boleslavi. Fragmentovaná krajina je dalším velkým nebezpečím, které velkým šelmám hrozí. Šelmy přirozeně migrují na velké vzdálenosti kvůli potravě a rozmnožování a frekventované silnice a železnice pro ně často znamenají smrt. Řešením by byla výstavba speciálních mostů, tzv. ekoduktů v místech, kudy šelmy a další zvířata migrují.

Čemu se kromě přímého mapování vlků v přírodě ještě věnujete?
Snažíme se o osvětu veřejnosti, proto pořádáme besedy a přednášky v obcích a ve školách, promítáme náš film Causa Carnivora (který je ke zhlédnutí i na YouTube), jezdíme s infostánkem po různých akcích a festivalech…

Máte dostatek dobrovolníků?
Na podzim pořádáme po celé republice několik školení pro nové dobrovolníky, která jsou většinou plně obsazená. Pak to samozřejmě záleží na časových možnostech a nadšení každého z nich. Někdo jezdí méně pravidelně, máme ale také dost dobrovolníků, kteří jezdí velmi často již několik let. Spousta z nás si díky hlídkám rozšířila obzory o etologii zvířat a ochraně přírody a našla nové kamarády podobného smýšlení, takže takové dobrovolnictví je pak velká radost.

Jaké musí mít dobrovolník předpoklady?
Nepožadujeme žádné speciální znalosti, vše se dobrovolník naučí během školení a pak samotným monitoringem v terénu. Samozřejmě se nám hlásí spíše lidé s kladným vztahem k přírodě a zvířatům, kteří rádi tráví čas venku.

Vy ve vlčích hlídkách intenzivně působíte už tři roky. Je vidět nějaký posun ve vnímání lidí?
V poslední době se toto téma hodně dostalo do podvědomí veřejnosti. Já osobně jsem se s negativními postoji na akcích a přednáškách setkala velmi zřídka, většinou převažují sympatie k naší činnosti a k velkým šelmám obecně.

Jsme na Krajském Dni Země. Vítáte podobné události a akce? A jaký je vůbec zájem z hlediska návštěvníků?
Určitě vítáme i vyhledáváme, je to skvělá příležitost se setkat s „opravdovými“ lidmi a nekomunikovat s okolním světem jen prostřednictvím sociálních sítí. Někteří návštěvníci už nás znají a sledují nás na webu nebo o vlcích slyšeli z jiných médií. Někteří naopak netuší, že mají vlčí smečku za kopcem; takové vítáme a snažíme se jim situaci co nejlépe objasnit. V nejlepším případě to lidi zaujme natolik, že se stanou našimi dobrovolníky.