„Jako Červená Karkulka nedopadnete,“ říká koordinátorka vlčích hlídek
Liberecký kraj – Co bylo ještě před desetiletími nemyslitelné, stává se skutečností. Na sever Čech se vracejí vlci. „Lidé nejsou na jejich přítomnost zvyklí, proto je třeba seznámit veřejnost s jejich soužitím,“ připomíná Kristýna Fridrichová, koordinátorka severočeských Vlčích hlídek, které pohyb těchto šelem monitorují.
Co to jsou vlastně ty Vlčí hlídky?
Vlčí hlídky jsou vyškolení dobrovolníci, kteří ve svém volném čase monitorují výskyt velkých šelem v českých a moravských lesích; v severních Čechách to jsou hlavně vlci a v ojedinělých případech i rysi.
Proč zrovna tato zvířata? Co je na nich zvláštního?
Velké šelmy byly na našem území v minulosti zcela vyhubeny a v současné době se postupně vrací. Lidé nejsou na jejich přítomnost zvyklí, proto je třeba seznámit veřejnost s jejich soužitím. Tím, že šelmy monitorujeme a víme, kde se pohybují, můžeme o jejich výskytu informovat tamní obyvatele a farmáře, kteří si pak v ideálním případě zabezpečí svá stáda dobytka.
Jakou roli hrají v přírodě?
Mění chování a regulují počty přemnožené spárkaté zvěře, která způsobuje velké škody na lesních stromcích i zemědělské půdě. Jelikož je vlků, rysů a medvědů v naší krajině zatím velmi málo, jsou tato zvířata zákonem chráněná. Přesto však dochází k jejich pytláctví.
Co vede pytláky k lovu vlků?
Jedním z důvodů může být touha po vzácné kožešině, spíše se ale domnívám, že většina pytláků vlka v lese nechce, protože je pro ně konkurentem; loví a plaší zvěř, kterou člověk také loví.
Někteří lidé se vlka bojí, přeci jenom je to šelma. Navíc všichni známe pohádku o Červené Karkulce…
Lidé mají často strach z neznámých věcí, se kterými nemají žádnou zkušenost. Jinak tomu není ani u vlků. Vlci jsou plachá zvířata, člověka považují za hrozbu a utečou dřív, než se je většině lidí vůbec podaří spatřit. V nedávné době se začaly šířit po internetu různé záběry vlků z aut, to však na plachosti vlka nic nemění – zvířata obecně si nespojují lidi a auta, proto se aut nebojí. Rozhodně se nemusíte bát, jako Karkulka nedopadnete… Samozřejmě ale platí, že je potřeba respektovat klid všech divokých zvířat, vlky nevyjímaje.
Jak vůbec zjistíte, že v dané oblasti vlci žijí?
Monitoringu se věnujeme hlavně v zimním období, kdy lze pobytové znaky nalézt snadněji. Hledáme stopy, na genetické a potravní analýzy pak odebíráme trus a srst, které nalezneme ve stopní dráze. Vždy ale jdeme proti stopě, abychom zvířata nijak nerušili. Smutným důkazem jsou pak také stržené ovce, které nebyly dostatečně zabezpečené před útokem vlků.
Co vedlo k návratu vlků do českého prostředí?
Koncem 20. století se začala zpřísňovat ochrana velkých šelem v Evropě. Na přelomu tisíciletí se tak objevili vlci v německém Sasku, kam přišli ze sousedního západního Polska. Jelikož se jejich populace nadále rozrůstala a vlci si hledali nová teritoria, bylo jen otázkou času, kdy se zabydlí i u nás, kde mají vhodné podmínky a dostatek potravy.
Jak to je s historií vlků v Libereckém kraji?
V roce 2014 došlo k první potvrzené reprodukci vlků v Máchově kraji, kde se od té doby vlčí smečka pravidelně rozmnožuje. Pobytové znaky vlků byly zaznamenány také v Lužických horách, ve Frýdlantském výběžku a v Jizerských horách. Zde však zatím nejsou potvrzené genetické výsledky.
Jednoho vlka nedávno srazilo auto, jestli se nepletu?
Bohužel, začátkem dubna byl sražen dospělý vlk na dálnici D10 u Mladé Boleslavi. Fragmentovaná krajina je dalším velkým nebezpečím, které velkým šelmám hrozí. Šelmy přirozeně migrují na velké vzdálenosti kvůli potravě a rozmnožování a frekventované silnice a železnice pro ně často znamenají smrt. Řešením by byla výstavba speciálních mostů, tzv. ekoduktů v místech, kudy šelmy a další zvířata migrují.
Čemu se kromě přímého mapování vlků v přírodě ještě věnujete?
Snažíme se o osvětu veřejnosti, proto pořádáme besedy a přednášky v obcích a ve školách, promítáme náš film Causa Carnivora (který je ke zhlédnutí i na YouTube), jezdíme s infostánkem po různých akcích a festivalech…
Máte dostatek dobrovolníků?
Na podzim pořádáme po celé republice několik školení pro nové dobrovolníky, která jsou většinou plně obsazená. Pak to samozřejmě záleží na časových možnostech a nadšení každého z nich. Někdo jezdí méně pravidelně, máme ale také dost dobrovolníků, kteří jezdí velmi často již několik let. Spousta z nás si díky hlídkám rozšířila obzory o etologii zvířat a ochraně přírody a našla nové kamarády podobného smýšlení, takže takové dobrovolnictví je pak velká radost.
Jaké musí mít dobrovolník předpoklady?
Nepožadujeme žádné speciální znalosti, vše se dobrovolník naučí během školení a pak samotným monitoringem v terénu. Samozřejmě se nám hlásí spíše lidé s kladným vztahem k přírodě a zvířatům, kteří rádi tráví čas venku.
Vy ve vlčích hlídkách intenzivně působíte už tři roky. Je vidět nějaký posun ve vnímání lidí?
V poslední době se toto téma hodně dostalo do podvědomí veřejnosti. Já osobně jsem se s negativními postoji na akcích a přednáškách setkala velmi zřídka, většinou převažují sympatie k naší činnosti a k velkým šelmám obecně.
Jsme na Krajském Dni Země. Vítáte podobné události a akce? A jaký je vůbec zájem z hlediska návštěvníků?
Určitě vítáme i vyhledáváme, je to skvělá příležitost se setkat s „opravdovými“ lidmi a nekomunikovat s okolním světem jen prostřednictvím sociálních sítí. Někteří návštěvníci už nás znají a sledují nás na webu nebo o vlcích slyšeli z jiných médií. Někteří naopak netuší, že mají vlčí smečku za kopcem; takové vítáme a snažíme se jim situaci co nejlépe objasnit. V nejlepším případě to lidi zaujme natolik, že se stanou našimi dobrovolníky.