Současná firma Glass-Pesničák vyváží unikátní broušené sklo do celého světa. Přesto bojuje o přežití, a jak říká její majitel, spolupráce mezi skláři je žalostná. „Dalším problémem je sehnat lidi v oboru brusič skla,“ řekl v rozhovoru pro Deník Jan Pesničák.

Jste vyučený nástrojař. Proč jste se rozhodl pro práci se sklem?
V roce 1993 můj bratr Jaroslav založil Sklářskou dílnu Josefův Důl. Protože byla spousta práce a potřeboval pomoc, tak jsem nástrojařinu opustil a nechal se zaměstnat u něj. Bratr postupně na sklo zanevřel, firmu jsem tedy převzal já. Dnes si už troufám říci, že po rekvalifikaci a zapracování se v tomto oboru jsem schopen zvládnout broušení skla na vysoké úrovni, kromě klasické „čárkařiny“.

Kolik v dílně pracuje lidí?
Když počítám i sebe, tak jsme dva. Hlavním produktem jsou a vždy byly parfémové flakóny. Ty jsme začali vyrábět ve větším množství, protože poptávka byla obrovská. Tehdy jsme si mohli dovolit až devět zaměstnanců. Zákazníky jsme měli především v Americe, Kanadě. Vyexpedovali jsme i stovky flakónů měsíčně. Dnes mohu hovořit o několika kusech za měsíc. Firmu hodně ovlivnil teroristický útok v Americe v roce 2001. Propukla jakási hysterie a Američané přestali okamžitě nakupovat. Tím pádem jsme museli propustit zaměstnance a obměnit či doplnit sortiment.

Dílna je rozmanitá, barevná a plná zajímavých předmětů. Na co se specializujete?
Hlavním produktem jsou ručně broušené parfémové flakóny s broušenými zátkami. Snažím se ale mít co nejširší sortiment, abych zaujal co nejvíce zákazníků. Lidé u mě dále najdou skleněná těžítka, glóbusy, pyramidy, sportovní trofeje, broušené vázy, ale umím vytvořit i výrobek podle požadavků zákazníka. Vyrábím také šperky z ručně tažených sklářských tyčí.

Jak dlouho trvá výroba originálního parfémového flakónu?
Záleží na druhu. Někdy stačí hodina, jindy týden. Flakón se skládá ze dvou částí. Na každou z nich je třeba vlastní kovová forma, kde je už vyrobený tvar flakónu a zátky s veškerými reliéfy. V huti mi do forem nafoukají a nalisují sklo a poté si ho zpracovávám do finální podoby. Některé zátky nechávám dozdobit hlubokou rytinou. Deset až dvanáct centimetrů vysoká rytinka spolkne třicet hodin práce. Pak se od toho odráží i cena. Hovoříme o částce i 15 tisíc korun. Bez rytiny je standardní cena kolem 2500 korun.

Jací jsou vaši zákazníci?
O parfémové flakóny mají největší zájem sběratelé. Jen málo lidí flakóny používá ke svému účelu, tedy aby je naplnili parfémem. Jednám ale i s několika firmami, které vyrábějí luxusní parfémy a flakóny by využily ke svému účelu. Drtivá většina jsou zahraniční zákazníci. Švýcaři, Američani, Francouzi. Zákazníci mě většinou kontaktují sami na základě doporučení. Zaměřuji se především na kvalitu a originalitu s přidanou hodnotou, jako je rytí nebo pískování. Moje výroba je malosériová a dá se říci co kus, to originál. Hodně vyrábím do zásoby a pak zákazníkům předložím nabídku.

Říkal jste mi, že zde máte i nějaký poklad…
Ano, to jsou právě ty kovové formy. Mám jich stovky až tisíce. Obíhal jsem starožitnictví, sběrné suroviny a nakupoval jsem formy na flakónky, na vázy, klešťové formy na zátky nebo na drobné mačkání. Snažím se je zachraňovat, aby nevymizely.

Šperky i krásně svítí. Co používáte za materiál?
Specializuji se na uranové sklo. To vzniká tak, že při vlastní tavbě skla se přidá nepatrné množství oxidu uranu. Uran má pak takovou vlastnost, že pod ultrafialovým světlem svítí.

Není uran nebezpečný?
Přístroje uran naměří, ale je to naprosto bezpečné. I při samotné výrobě. Veškeré broušení skla totiž probíhá pod vodou, odpadá tedy nebezpečí vdechnutí prachu. Je to surovina, ze které lze vyrobit naprosto cokoli.

Kde získáváte suroviny, když řada českých skláren zanikla?
Když se začínalo, pořizovací ceny surovin v hutích byly úplně někde jinde, než jsou dnes. Nakupovali jsme ve sklárně v Josefě Dole. Tu koupila firma Jablonex Group, která ji však zavřela. Ostatně jako řadu dalších skláren. V dnešní době je veliký problém, aby mi někdo udělal kvalitní barevné sklo. Prakticky nyní žiji ze zásob. Jsem ve stádiu hledání nového dodavatele skla.

Co považujete za velký problém ve sklářství?
Určitě to, že firmy mezi sebou nespolupracují. Například já ve vztahu s firmou Ornela. Komplikují mi podnikání tím, že od nich nemohu nakoupit sklo. Neprodají mi ho z důvodu, že jsem konkurent. Přitom jako malá firma jim nemohu nikterak konkurovat.

Na vaši výrobu se může přijít podívat kdokoli, že?
Ano, nabízím exkurze zdarma. Mám z toho i radost, když někdo přijde a má zájem o sklo. Problém je, že v dnešní době je velmi složité sehnat lidi, kteří by pracovali v oboru brusič skla. O tohle řemeslo není zájem a bojím se, že už to je v takovém stavu, že české sklářství nepřežije. Nicméně abychom neskončili pesimisticky, tak bych chtěl říct, že doufám, že se spolupráce s dodavateli skla zlepší. Zapojil jsem se do projektu „Křišťálové údolí“, které sdružuje přibližně 60 firem zabývajících se výrobou skla a jeho zpracováním. Z toho důvodu doufám, že se mezi jednotlivými firmami v tomto projektu rozjede spolupráce a výroba skla v severních Čechách bude pokračovat a jednou možná dosáhne věhlasu jako koncem 19. a začátkem 20. století.