Kdyby nebyla, dost možná byste ho nyní nečetli. Ale není to fér, je to nespravedlivé a dost možná diskriminační. O Nikole by se mělo psát bez ohledu na to, jestli do romské komunity patří, nebo ne.

Sympatickou touhou něco dokázat, chtít od života víc a pomáhat v mnoha ohledech převyšuje své vrstevnice. Ty romské i ty neromské.

Izolace od komunity

Takže znovu: tohle je článek o Nikole, dívce, která pracuje jako koordinátorka služeb péče o rodinu v neziskové organizaci Rodina v centru a která (než se z Nového Boru přestěhovala do České Lípy) jednou týdně vstávala ve tři ráno, aby vyvenčila psa a stihla autobus do Prahy, kam stále dojíždí za dálkovým studiem vyšší odborné školy.

„Vždycky jsem chtěla pracovat s dětmi, ale když jsem se v patnácti rozhodovala, kam na střední školu, tak hrálo roli i to, kam to budu mít blízko, takže jsem vystudovala střední školu zaměřenou na cestovní ruch," popisuje Nikola. „Momentálně studuji v Praze druhým rokem Vyšší sociálně právní školu. Má to pro mě význam i proto, že volnočasové centrum, které máme v Rodině v centru, by se mohlo jednou stát registrovaným nízkoprahovým zařízením pro děti a mládež a bude pro něj potřeba sociální pracovník."

Nikča pochází z rodiny, kde touha něco dokázat, není výjimečná. „Byli jsme takhle vychovávaní všichni tři sourozenci už od malička. Mamka s taťkou vždycky chtěli, aby z nás něco bylo. U nás je to typická věc," vypráví. Přiznává také, že vlastně právě kvůli dosažení vzdělání vyrůstala v určité izolaci od klasické romské komunity.

„Většina mých kamarádů jsou Češi a někteří Romové si o mně myslí, že jsem jiná a namyšlená. Ale já jsem prostě v určité době měla jen jiné zájmy než ostatní," vysvětluje Nikola. „Díky aktivitám ve volnočasovém centru i tanečním kroužku se teď s mými romskými vrstevnicemi zase sbližujeme a věřím, že poznávají, že jsem stejná Romka, i když se vzdělávám."

Setkání s Nikčou je nesmírně zajímavá zkušenost. Dvaadvacetiletých dívek, které to mají v hlavě tak hodně srovnané a vědí přesně, co chtějí, asi po Novém Boru nebude chodit příliš (bez ohledu na to, jestli se jmenují Nováková nebo Tancošová).

Nikča tvrdí, že má ráda postup, progres. Věří, že až dodělá vyšší odbornou školu, začne pro ni zase něco nového, co ji posune opět dál. Snad budeme znovu u toho.