Tvořím, tedy jsem. Takový je název výstavy sklářského mistra Jiřího Pačinka, grafika Vratislava Budského, fotografa Petra Fialy v AJETO Glass Museu v Novém Boru.

Výstavní prostory zde již hostily řadu umělců, otevřely se během jubilejního desátého sklářského sympozia, které proběhlo letos v červnu.
Jiří Pačinek předvedl své umění přímo před zraky diváků. Zvlášť ti, kdo viděli práci skláře poprvé, byli uchváceni. Píšťala v rukou Jiřího Pačinka jen hraje.

Přitom tomu tak nemuselo být. Tatínek si přál, aby z jeho syna byl řezník nebo tesař, tedy řemeslník, který má budoucnost. Jenže Jiří Pačinek obdivoval postavy v seriálu o Jakubu sklářovi. Osudovou se stala návštěva sklárny ve Chřibské. „Vzal mě tam kamarád. Viděl jsem ho dělat sklo a už to bylo. Přišel jsem domů a řekl, že budu sklář,“ vzpomíná Jiří Pačinek.

Vyučil se v Novém Boru a nastoupil do Chřibské 1414. „Bavilo mě hutní sklo, tak mě tam dali. Ale srdce mě táhlo za Petrem Novotným, kterého jsem znal z učiliště jako mistra odborného výcviku.“

Petr Novotný v něm viděl nadějného skláře a řekl mu, že až se vrátí z vojny, má přijít. „Myslel jsem si, že si dělá srandu, ale zároveň jsem si to přál.“
Nakonec se jejich cesty sešly, Jiří Pačinek nastoupil jako zadák, zametal, držel formy, odnášel sklo. „Měl jsem štěstí, dělal jsem přímo s Petrem Novotným na dílně,“ říká i dnes.

A kdy začal s vlastní tvorbou? „Už na učilišti jsem ve volných chvílích vyráběl kytičky a srdíčka pro holky. Později, to už jsem dělal s Bořkem Šípkem, jsem viděl jeho techniky a říkal si, proč to nezkusit ještě jinak.“

Své výrobky nejprve rozdával, pak někdo koupil první. „Petr Novotný mi řekl, abych je dal do galerie, tam se prodaly, a já zkoušel dál.“

Výstava, která je k vidění v Novém Boru, je v tomto rozsahu první. A Jiří Pačinek zde dokazuje, že slova Bořka Šípka o nejlepším skláři na světě nejsou nadsazená.

Petr Novotný, spolumajitel sklárny Ajeto, vytváří sklářům podmínky, aby se rozvíjeli. „Skláři mohou v pátek a v sobotu po práci dělat svoje věci, můžou se rozvíjet, dávat svoje díla do galerie,“ říká Petr Novotný. Sám je k vlastní tvorbě hecuje. „Když se budou hodně snažit, budou z nich umělci. Pak se můžou vykašlat na to, aby vstávali v pět ráno a chodili do fabriky.“

Takto uspět ve světě umění je těžké, ale možné. „Podaří se to jednomu ze sta, ale Jirka je zářný příklad. Není to zadarmo, musí mít za sebou éru dřiny, ale je to způsob, jak přivést do tohoto oboru další šikovné kluky,“ dodává Petr Novotný.

Projít cestou od prvních krůčků až po mistrovské umění se podaří několika jedincům. Jiří Pačinek nebo také Ivan Kubela měli vytrvalost a talent, a proto se jim to podařilo.