Českolipská rodačka hovoří o svém nápadu kandidovat na post hejtmanky Libereckého kraje i o tom, s čím do voleb půjde.

Hovoří se o vás jako o kandidátce ČSSD na hejtmanku Libereckého kraje. Jak je to s vaší kandidaturou v letošních krajských volbách?
V tuto chvíli ještě není po krajské konferenci ČSSD, a tak nevím, zda budu skutečně jedničkou kandidátky. Ovšem je po okresní konferenci v Liberci, kde jsem žádala o podporu kandidátů, a ti mi ji dali. Jsem tedy jedničkou na kandidátce za Liberec. Stejně jsem požádala o podporu kolegy na únorové konferenci v Jablonci a i tam jsem uspěla. Minulý týden jsem sebe i své vize představila vedení českolipské sociální demokracie. I v Lípě mi deklarovali, že jsem jejich podporu získala. Tento týden pojedu na Semilsko, kde také budu usilovat o podporu posledního z libereckých okresů. Ale až přímo na krajské konferenci, začátkem března, budu muset přesvědčit delegáty nominované ze všech čtyř okresů o tom, že já bych mohla být ta pravá a vést kandidátku v krajských volbách 2012. Může se samozřejmě objevit ještě někdo jiný, ale chci kolegy přesvědčit a pevně věřím, že uspěju.

Kdy vás napadlo, že budete usilovat o post hejtmanky? Vaše jméno se v souvislosti s krajskými volbami objevilo už vloni v první polovině roku?
Dá se říci, že celý rok před volbami se ve straně přemýšlí o tom, kdo by mohl být jedničkou. Začne se mluvit, spekulovat. Po diskusi s některými kolegy jsem s nápadem na kandidaturu přišla sama. Poslední dva tři roky přemýšlím o tom, kam dál se v politice posunout a jak se více angažovat. Dlouho jsem nechtěla dávat kariéře přednost před rodinou, protože jsem měla malé děti. Teď už jsou děti samostatné, synovi je devatenáct, dceři třináct let, a já můžu do politiky dávat mnohem víc. Je to především o čase, kdy nemáte volné soboty, neděle, jste pryč odpoledne, večer. A i když můžete mít nadšení a můžete tomu rozumět, tak jakmile nemáte čas, musíte něco nebo někoho zanedbávat. A tuto variantu jsem volit nechtěla. Před dvěma lety jsem si řekla, že chci dělat víc. Tak jsem svůj nápad probrala s kolegy ze strany a jejich podporu dostala.

Přece jen jste žena ve světě, kde převládají muži. Nemáte z toho trochu obavy?
Nebudu předstírat, že ženy v tomto prostředí mají cestu lehkou. Myslím si ale, že žena může i v politickém světe uspět. Podle mého ženy mají co nabídnout, například více diplomacie a méně agresivity. Příkladem je působení naší primátorky Martiny Rosenbergové na liberecké radnici. I díky ní je cesta ženám do politiky, alespoň u nás na Liberecku, o něco otevřenější, než je tomu třeba jinde v republice. Je to tady vstřícnější, mužští kolegové ženám víc věří.

Do krajských voleb jdou tentokrát jako lídryně i další ženy Eva Bartoňová a Lidie Vajnerová. Co tomu říkáte?
Co se týče dalších ženských kandidátek, myslím, že je to výsledek situace posledních dvou tří let. Obecně je politická scéna ženám víc nakloněná. To, že kandidují paní Vajnerová a paní Bartoňová, je podle mého dobrým signálem změny vnímání politiky a politiků obecně. (více čtěte zde) Navíc každá jsme typově úplně jiná, i odborně. Obou kandidátek si velice vážím.

Chystáte nějakou specialitu do předvolebního boje?
Žádné bombastické akce nepřipravujeme. Strategie kampaně se sice ještě ladí, ale za sebe už dnes vím, že pro mě bude nejlepší kontaktní kampaň. Jsem zvyklá s lidmi pracovat, a tak s nimi chci co nejvíc mluvit. Je důležité umět lidem naslouchat, nepřehlížet je a vnímat jejich problémy.

Jaké jsou reakce okolí na váš nápad kandidovat. Ať už přátel nebo rodiny? Přece jen se už objevují i pomlouvačné vzkazy na vaši adresu.
Přátelé vás budou vždycky podporovat, stejně tak i rodina. A s tím, že přijdou negativní reakce, počítám. I kolegové a přátelé se mě ptají, jestli jsem na to připravená. Myslím si, že připravená jsem. Navenek sice působím jinak, ale uvnitř jsem myslím dost tvrdý člověk. Vím, co mě čeká. Realitu znám. Obecně ve vypjatých chvílích, a to nejen v politice, jsem spíš klidná. A taková chci zůstat.

Politiku mám ráda, vyrůstala jsem spolu s ní od malička. Aktivně v politice působil už můj tatínek a dědeček, oba byli členy sociální demokracie. Já sama jsem členkou ČSSD šestnáct let.

Čtěte také: Kraj začíná pomalu modrat