„Stovky, možná tisíce dobrovolníků po celé republice denně hasí šířící se „požár“, a to kalamitu opuštěných, přemnožených koček po celé republice. Na úkor svého volného času i rodiny se snaží zmírnit utrpení zvířat, která jiný „člověk“ vyhodil na ulici a současně ochránit veřejný prostor před koloniemi zdivočelých koček krmením, vlastním odchytem a kastracemi na vlastní náklady,“ řekla v rozhovoru pro Deník Dvořáková.

close Kamila Dvořáková, 48 let, podnikatelka, Žena regionu, Mimoň. info Zdroj: archiv zoom_in Kamila Dvořáková, 48 let, podnikatelka, Žena regionu, Mimoň.Jste autorkou petice požadující prosazení změny legislativy, která zajistí právní ochranu kočky domácí na úrovni běžné v ostatních vyspělých státech Evropské unie. Pamatuje si na impuls, který vás k tomu vedl?
Od první kočky z ulice k petici vedla deset let dlouhá cesta. Přesně tak dlouho se starám o kočky z ulice a útulků a během té doby jsem nasbírala spoustu dojmů a informací. Hlavně vnímám, že rok od roku se zhoršuje situace s přemnožením koček. Proběhly konzultace s různými útulky a s lidmi na ně navázanými, dobrovolníky, dočaskáři, lidmi, kteří dochází na krmná místa. Kočky jsou ve stále horším stavu a dobrovolníkům už dochází dech. A tak jednoho dne kápla do poháru trpělivosti poslední kapka. Obešla jsem různé úředníky a politiky, napojila se na několik fajn lidí, kteří se do toho chtěli pustit se mnou, a příprava petice začala.

Co předcházelo vzniku samotné petice?
Vypracovali jsme dotazník, díky němuž jsme získali údaje od 279 zapojených subjektů. 200 dočaskářů, dobrovolníků, krmičů, dva kastrační programy a 77 spolků jen minulý rok utratili téměř 80 milionů korun z peněz svých a od sponzorů. Je to strašná částka z kapes lidí, kteří nejsou lhostejní k utrpení bezprizorných zvířat a skutečná částka musí být ještě několikrát vyšší.

S jakým zájmem se setkala petice u veřejnosti?
V mých očích si vede dobře. Po 6 týdnech se sešlo přes deset tisíc podpisů elektronické verze a další desítky jsou na podpisových arších v papírové podobě. Vytvořili jsme několik petičních míst a sama beru archy na jarmarky, kam jezdím prodávat své výrobky. Lidé reagují i tady moc pěkně. Vysvětlím jim, o co v petici jde, a někteří už sami otázku nutných kastrací koček a povinnosti obcí se postarat vnímají, jiní jsou překvapeni, jak jsou zákony děravé. Chtěli bychom sesbírat 25 000 podpisů. Může být i více, ale toto je pro nás minimální mez.

Našla jste podporu přímo v Libereckém kraji, ať už od spolků pečující o opuštěná zvířata či lokálních politiků?
Spolky zareagovaly naprosto skvěle, ať už se jedná například o libereckou Šanci zvířatům či útulek Dogsy na Českolipsku. Petici podpořily a přesdílely na svých facebookových profilech. Podpora přišla i ze strany Libereckého kraje, konkrétně radního pro resort životního prostředí a zemědělství Václava Židka, se kterým jsme otázku přemnožených koček řešili už v souvislosti s kastračním programem pro obce na příští rok. Máme podporu senátora Jiřího Voseckého, europoslance Jiřího Pospíšila, ministra zdravotnictví Vlastimila Válka a máme sjednanou schůzku se senátorem Markem Hilšerem.

Můžete přiblížit, v čem je aktuální legislativa nedostatečná?
Současná legislativa neukládá obcím přímou povinnost postarat se o nalezená zvířata. Musí se postarat o toulavá zvířata, nikoliv však o opuštěná. Což je paradox, protože opuštěné zvířete stejně jako zvíře toulavé potřebuje pomoc. A řada obcí této nesrovnalosti využívá, aby se nemusely této problematice věnovat. Zákon také nenařizuje majitelům koček povinnost kastrace a čipování. Bohužel neexistuje ani jednotný státní registr, kam by mohli veterináři rovnou při čipování a kastraci zvířete údaje zanést. A to bychom chtěli změnit.  Dále nevytváří dostatečnou právní ochranu koček před jejich týráním, ani dalšími formami jejich strádání bez ohledu na to, zda je fyzické či psychické povahy.

Právě nedostatečná kastrace koček vede k jejich přemnožení. Jak by k nápravě mohly přispět už zmiňované obce?
Měly by se postavit k této věci čelem a ukázat, že v jejich čele stojí slušní, empatičtí lidé. Odchytat ve spolupráci s městskou policií nebo spolkem kolonie koček, nechat je ošetřit, vykastrovat a postarat se o mláďata a domestikované kočky. Zdivočelé pak vypustit na místo dřívějšího pobytu s tím, že zde zřídí krmné místo. Kočky zde postupně dožijí a nebudou se množit do nekonečna. Chyba je, bohužel, i na straně občanů, kteří nalezené kočky nehlásí poctivě starostům obcí, ale v obavě před negativní reakcí se o kočky postarají sami. Někdy tak, že si je vezmou a vše zaplatí, někdy se obrací na útulky. Stovky, možná tisíce dobrovolníků po celé republice denně hasí šířící se „požár“, a to kalamitu opuštěných, přemnožených koček po celé republice. Na úkor svého volného času i rodiny se snaží zmírnit utrpení zvířat, která jiný „člověk“ vyhodil na ulici a současně ochránit veřejný prostor před koloniemi zdivočelých koček krmením, vlastním odchytem a kastracemi na vlastní náklady.

Útulky ale nejsou nafukovaní a mají omezené finanční možnosti, že…
Přesně tak, řada útulků je soukromých, jejich majitelé je provozují ve volném čase. Mají své rodiny, svou práci, peníze shání od sponzorů nebo platí ze svého a kromě toho se starají o prostory plné nalezenců často ve špatném zdravotním stavu. Tam se pak obrátí hněv občana, když útulek nemá místo, kapacitu nebo peníze, a to je chyba. Občan se má v prvé řadě obrátit na obec a ta by měla mít smlouvu s nějakým spolkem či záchytným zařízením. Bohužel tím, že roky se tato problematika neřešila, narostl problém do velkých rozměrů. Kde by dříve stačilo pár tisíc korun na kastrace a krmné místo pro několik bezprizorných koček, bude nyní třeba vydat desítky tisíc až sta tisíce korun na ohromné kolonie čítající přes padesát hladových koček.

Hodně lidí také zastává názor, že zákon umožňuje nízké tresty za týrání zvířat. Jak to vnímáte vy?
Naprosto s tím souhlasím. Mnoho občanů si vůbec neuvědomuje, že zákonem postižitelné je opuštění zvířete, a pokud si to uvědomují, stejně pod rouškou tmy dokážou malinká koťata vyhodit do lesa, do popelnic či na cizí pozemek. Očividně se řídí úslovím „co oči nevidí, srdce nebolí.“ Výsledky pak vidíme my, kterým někdo jiný takové uzlíčky beznaděje přinese. Neuvědomují si, že mládě je vlastně jako miminko, netuší, proč se mu dostává takové zacházení, které je kruté. V mých očích je dotyčný člověk, který se toho dopustí, odpad.

Čeho byste chtěli prostřednictvím petice dosáhnout?
Chtěli bychom dosáhnout narovnání práv koček a psů v zákoně. Psi už nyní mají větší práva, než kočky, na které se tak nějak zapomíná. Také toho, aby lidé vnímali kočku jako živé zvíře, které vnímá bolest i hlad, ne jen jako bezduchou věc. A aby stát převzal zodpovědnost za opomíjené téma změnou zákonů a formou podpory obcí i spolků zřízením státních kastračních programů. V tomto směru má stát máslo na hlavě už od roku 2019, kdy Parlamentní institut Poslanecké sněmovny vydal srovnávací studii a už tehdy doporučoval okamžité řešení.

Celé znění petice naleznete v odkazu zde.