Na výzvu Jabloneckého deníku se do projektu podporujícího bezpříspěvkové dárcovství krve na konci loňského roku přihlásil také Jakub Zajíc. Osmatřicetiletý sportovec a podnikatel z Jablonce.
Co bylo důvodem vaší pauzy a jak byla dlouhá?
Zhruba osm deset let. Tenkrát se stala chyba, podle mého to bylo neprofesionální jednání. Vyšplouchla zpátky plazma někam do hadiček a tehdy přede všemi řekli: No jo, tak to celé vyhodíme. Rozzlobilo mne to. Ale teď jsem se vrátil v projektu rád zpátky.
Ve vašem koníčku by chyba lidského faktoru mohla být sobě či druhému osudná.
Mám koníček, kde se chyba vždycky vymstí. Buď lehkým či těžkým úrazem, nebo dokonce i smrtí. Kamarád nedával pozor a má odraženou patu čtvrt roku. Další zlomenou patu. To jsou jen drobnosti. Když nedáváte pozor a někdo je na lezecké stěně už výš, tak to už se pak počítá na zlámané nohy, ruce, kosti, obratle. Nebo i úmrtí.
Takový adrenalin potřebujete?
Hm. Je to hezký pohyb pro tělo. Na umělé stěně to tolik o adrenalinu není jako v přírodě. Tam není takové jištění, úchyty nejsou barevné, když se chytíš, nikdy nevíš, jak se to drolí a zda se to neutrhne.
Venku už moc nelezete, ale věnujete se skialpinismu. Tedy opět na vrcholy.
Člověk se nemusí honit jako na běžkách a pokud nechodí jako někteří na sjezdovce pod vlekem nahoru a pak rychle dolů, tak je tam krása, samota, rozhled, romantika, klid a pohoda. Kolem nejsou davy lidí.
To objevuje stále více lidí. Ale i tento sport má své teritorium. Co nedotčené území, laviny…?
V Krkonoších jsou povoleny nějaké trasy. Ale je to stejné jako jít do lesa a smět chodit jen po pěšinkách a nemoct si stoupnout na mech někam vedle, protože by na vás mohla spadnout šiška nebo větev. My už jsme ale takoví tatíci, že nechodíme tam, kde je to extrémně nebezpečné.
Zmínil jste běžky. To už je adrenalin. Ve vašem případě jsou to pěkné „laufy“. Padesátka?
Běžky nejsou adrenalin, to je vyplavování endorfinů. Vrátil jsem se k nim, když přišla krize středních let. Narostlo mi břicho a blbě se mi dejchalo. Jo a padesátka? Jizerská, Jilemnická, Orlická, Kašperky. Pak taky „Vasák“. A pak vyměním lyže za kolo…