Když se před skotskými šampiony v tradičních těžkoatletických disciplínách, jakými jsou třeba hod šestimetrovou kládou nebo dvacetikilovým kamenem, řekne „Vlad“, vědí, že jde do tuhého. Tenhle třicetiletý rodák z Teplic už totiž přehodil skotské siláky v jejich domovině o nějakou tu libru či centimetr. Na svém kontě má titul mistra Evropy a druhé místo z mistrovství světa v Kanadě. Jeho výkonům už dvakrát přihlížela i samotná královna Alžběta II.

Jaké to je, když vás sleduje královna Velké Británie?
Setkal jsem se s ní už podruhé a je to samozřejmě obrovská čest, jaké se každému Britovi nedostane. Spolu s ní tam byl i její syn, princ Charles, který je velkým fanouškem skotských her. Dokonce se některých i sám zúčastňuje.

Skotské hry na Sychrově jsou pro řadu lidí spíš takovým festivalem skotské kultury, folkloru, hudby, se sportovními soutěžemi. Jakou podobu mají ve své domovině? 
Je to hodně podobné, stejně jako tady k nim patří dudácké kapely, kterých je tam ale hned několik. Hlavní jsou však samotné hry. Ve Skotsku mají obrovskou oblibu a prestiž. Konají se téměř v každém městě. Je to podobné, jako když se tady hraje fotbal na mnoha úrovních. Mají obrovskou návštěvnost a na ty, kterých se zúčastní sama královna, přijíždí až 15 tisíc lidí.

Připomeňte, ve kterých disciplínách se vlastně soutěží?
Jde především o vrhačské disciplíny, vrh koulí nebo kamenem (7,26 nebo 10 kg), hod závažím do dálky a do výšky (10 nebo 25 kg) a hod kládou (5 6 m).

Na Sychrově patří právě hod kládou k vrcholům soutěže. Závodník musí být obratný, aby ji zvedl a vybalancoval. Kolik váží?
To je různé, většinou má tak kolem 60 70 kilo, teď ve Skotsku měli stokilovou a já jsem byl jediný, kdo ji vůbec otočil!

Jak vás Skotové berou, když jim „vyfouknete“ ceny v jejich národním sportu? A kolik her už jste vlastně vyhrál? 
Letos už jich bude dohromady 30. Do Skotska jezdím dva roky a letos jsem tam vyhrál všechny soutěže, včetně těch nejvyšších. Ale ze začátku to nebylo vůbec lehké, prostředí nebylo zrovna přátelské. Hlavně ti starší rozhodčí se s tím smiřovali velmi těžko a podle nich by měl skotské hry vyhrát Skot, takže jak můžou, tak trošku uškodí…

Jací jsou Skotové jako lidé a národ? Od pořadatele skotských her na Sychrově Václava Routa jsem slyšela, že se nám mentalitou hodně podobají.
Tak oni mají hlavně podobnou historii. Také trpěli dlouhou dobu ve stínu velkého národa jako my, ale na rozdíl od Čechů jsou hrdí.

Jak jste se vůbec ke skotským hrám dostal?
Začínal jsem jako atlet. Na mistrovství světa do 17 let jsem byl druhý, na ME do 19 let čtvrtý. Pak přišla nějaká zranění. Odešel jsem z Dukly a z lehkoatletických soutěží, i když ne úplně. Jsem členem oddílu Karlovy Vary. Pak jsem ale objevil skotské hry a ty mě úplně pohltily.

Jaké to je závodit místo atletického úboru ve skotském kiltu? 
Je to trochu přítěž, protože máte kilo a půl navíc, ale pohybovat se v něm dá.

Vy prý máte nějaký speciální… 
No ano, vybral jsem si černý, protože má na zadní části vyobrazeného lva, který připomíná toho našeho. Ale nemá s ním nic společného. Je to kilt noční hlídky. Není závodní, ty jsou mnohem lehčí, ale já jsem si ho oblíbil.

S lehkou atletikou už jste nadobro skončil?
Kdepak, rád bych se zúčastnil OH v roce 2020. Teď je ale mou nejbližší metou světové klání v San Francisku, kam odjíždím za pár dní. Moc se na to těším, protože tam bude víc Američanů, a tím i větší konkurence než byla na mistrovství světa letos v květnu v Kanadě, kde jsem byl druhý.

Jak vaše úspěchy vnímají doma v Teplicích?
Teplice jsou spíš fotbalové město, ale loni jsem v získal titul Hvězda Deníku, což mě velmi potěšilo, stejně jako sedmé místo ve čtenářské anketě Sportovec roku.