Kněz z Jablonného: „Komercializace Vánoc a zneužití koled v adventu mě netěší"

Podruhé po svém návratu z Olomouce sloužil dominikánský kněz Pavel Mayer půlnoční mši svatou v chrámu sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí. Děkan farnosti a rektor baziliky v Jablonném v Podještědí tráví Vánoce v maličké dominikánské komunitě za zdmi kláštera. V čem jsou klášterní Vánoce jiné a co si myslí o dnešním prožívání Vánoc, jsme se sympatického a oblíbeného kněze ptali v rámci vánočního rozhovoru.

Nelze začít jinak, než jednoduchou otázkou, jak vypadají Vánoce v klášteře?

V dominikánském řádu se slaví vánoční svátky tradičně v komunitách, ať už v komunitách bratří či sester. Tady v Jablonném jsou dvě maličké komunity, jsme tady čtyři bratři a naproti v domečku bydlí dvě sestry dominikánky. A tak i s ohledem na tento malý počet býváme při štědrovečerní večeři společně.

Scházíme se na Štědrý den večer. Nejdříve se pomodlíme takzvané nešpory a potom už následuje klasická štědrovečerní hostina. Rybí polévka, kapr, salát. Potom si předáme dárky a společně si zazpíváme koledy. Pak už se, my bratři dominikáni, musíme pomalu rozjíždět na různá místa, kde sloužíme půlnoční mše svaté.

Je to pocitově za zdmi kláštera na Štědrý večer v něčem jiné, než v obýváku nebo v kuchyni normální rodiny?

Já se domnívám, že nikoliv. Pokud nepovažujeme za zvláštnost, že se na začátku večeře pomodlíme, ale to nebývá zvláštnost ani v mnoha běžných rodinách, aspoň na Štědrý večer. Možná jiné je to, že tu nekonáme žádné vánoční zvyky. Neházíme střevícem ani nepouštíme skořápky a podobně.

Proč ne?

Cítíme určitý relikt pohanství. Je to pověra a ty se snažíme nedržet.

Sloužíte rád půlnoční mše? Je to pro vás něco zvláštního, výjimečného?

Slavnost narození Páně je druhým největším svátkem po Velikonocích, a tak je to pro nás radostné i slavnostní. Půlnoční mše svaté sloužím rád, i když si pamatuji ještě z doby totality, že to bývalo i velmi rizikové, protože na některých půlnočních nechyběly provokace totalitní moci. To už naštěstí pominulo, takže si tu půlnoční můžeme i s lidmi, kteří jinak do kostela nechodí, krásně prožít.

Není to divné, že lidé, kteří jinak do kostela nechodí, se sem v ten jeden den v roce tolik hrnou?

Jsme rádi, že i oni přijdou. Znamená to, že v nich ještě zůstává i třeba malé povědomí svátečna a toho, že Vánoce jsou o Božím narození nebo o vztahu člověka k Bohu. A tak se snažíme samozřejmě i přizpůsobit kázání těmto lidem, abychom jim udělali radost a abychom jim třeba pomohli Bohu se ještě více přiblížit.

Musíte stihnout půlnočních mší během Štědrého večera více?

Záleží i na tom, jaké jsou požadavky z obcí. My jsme tady v Jablonném čtyři bratři a tři z nás jsou kněží, což je poměrně dost. Tak například letos to vycházelo tak, že jsme každý sloužili jednu půlnoční mši svatou. Ale samozřejmě kdyby někdo ze sousedství vypadl, například kvůli nemoci, tak by půlnočních přibylo.

Hodně lidí během vánočních svátků cestuje za svými rodinami, blízkými. Vy také?

Až do Štěpána bývá komunita pohromadě. Pak záleží na vůli představeného a žádostech bratří. Pokud by někdo chtěl navštívit rodinu a představený mu to umožní, tak může. Já sám jsem byl za rodinou ještě v době adventu, takže celé vánoční období strávím tady v Jablonném. A myslím, že bratři to budou mít podobné.

Nezdá se vám, že se už dnes úplně vytratil ten původní význam vánočních svátků a to, co teď zažíváme, je spíš honba za nakupováním dárků?

Samozřejmě mě netěší komercializace Vánoc, která vlastně začíná ještě před adventem, kdy se zintenzivňují reklamy. Už od začátku adventu zní v obchodech koledy, což je nonsens. Adventní doba má své krásné adventní písně, které se mně líbí dokonce ještě o něco více než koledy. A pak je tu to, že mnoho lidí vidí za Vánocemi nakupování, obdarování se a dobré jídlo, což svým způsobem také patří ke slavení, ale kdyby to bylo jenom toto, tak je to málo. Je důležité si uvědomit duchovní jádro vánočních svátků, ten fakt, že slavíme narozeniny Ježíše Krista, který stále žije, protože vstal z mrtvých a je i blízkým přítomným člověkem a zároveň Božím synem.