Vloni jste českolipské veřejnosti představil celou řadu soch, objektů, plastik, které vznikly v České Lípě před Sametovou revolucí. Určitě se o podobná díla zajímáte i ve Cvikově, kde pracujete…
Samozřejmě se o to snažím. Pátrám s kolegy po tom, co se tady za státní peníze udělalo za umění. Není toho tolik jako v Lípě, měly by tu být tzv. Vítací plastiky, ty také sbírám a mapuji. Jde o objekty, co většinou bývaly oproštěné od ideologie, ale i tak rychle mizí. Ty cvikovské betonové plastiky na příjezdových komunikacích jsou pryč. Uvědomil jsem si při tomto bádání, že člověk také rychle zapomíná. Třeba mně úplně vypadlo z paměti, že tady před školou, kam jsem jako dítě chodil, byla busta zdejšího rodáka Karla Kreibicha. Přitom ji tady instalovali v roce 1983. Po revoluci ji sundali, ale naštěstí je uchována v českolipském muzeu.

Myslím, že sejmutí busty bylo zbytečné, za politika a diplomata Karla Kreibicha by se jeho rodné město nemuselo stydět. Co myslíte?
Ve škole nám o něm vlastně téměř nic nevysvětlovali. Každopádně to byla významná, viditelná osobnost. Ovšem pro naše komunisty to byl Němec, navíc původně sociální demokrat, co následně formoval německou část Komunistické strany Československa a který ke všemu za války byl v londýnském exilu… Nikdy nepatřil ke stalinistům, jejich metody do konce života kritizoval. Od roku 1956 požadoval prošetření politických procesů. Dostal se kvůli tomu do konfliktu s Novotného vedením. Pro Cvikovsko jako prvorepublikový poslanec a senátor dělal hodně, angažoval se v jeho prospěch, interpeloval dlouze a často pro zlepšení podmínek zdejších obyvatel. Už za 1. republiky byl Cvikov zařazen mezi hospodářsky slabé oblasti státu a Kreibich měl v parlamentu projevy „o neskutečné bídě“, protože tady ty fabriky za hospodářské krize zavřely brány ze dne na den. Nezaměstnanost tu byla děsivá.

Jaké vlastně bylo zaměření, výrobní program zdejších továren?
Určitě zde dominoval textilní průmysl, který pak úplně zmizel. Vyrábělo zde hned několik velkých mechanických tkalcoven. Například ta Josefa Niessnera, kde pak byl podnik Grafostroj, zaměstnávala před hospodářskou krizí 900 lidí a práci ještě zadávala téměř pro 600 domácích výrobců. Nebo, firma továrníka Liebische tkala bavlněné, polovlněné i hedvábné látky na skoro 200 stavech, poháněných parním strojem. Továrna se po znárodnění stala součástí známého podniku Severka. Ta za socialismu zaměstnávala stovky žen, měla zde i své učiliště a svou konfekci vyvážela do mnoha zemí. Nedlouho po privatizaci bohužel spadla do konkursu. Zmrtvýchvstání ale zase v nedávných letech zažil pivovar právovárečného měšťanstva, který je dnes ozdobou Cvikova…

Mimochodem, co způsobilo po roce 1989 neslavné konce některých dlouho vyhlášených podniků?
Důvody byly různé, hlavně odbytové potíže, propad na zahraničních trzích, nebo jejich úplná ztráta, nepodařené privatizace a zájmy nových vlastníků. Na „čachry“ doplatil především Grafostroj, který byl tunelovaný tím takzvaným Berkovým gangem. I Severka, to se málo ví, ale chapadlo této skupiny se tam točilo také…

Sice jsme začali s tím, že Cvikov a okolí je stále spíš „zapomenutým koutem“ regionu, ale domnívám se, že už i tady se zájem veřejnosti o turistiku zvyšuje. Jak to vidíte vy?
Ano, zájem roste a všiml jsem si, že se ujalo třeba i to, co jsem kdysi vypustil z kronik a to ten pojem, název Kunratické Švýcarsko. Kupodivu marketingově výborně zafungovalo. Turisty láká přívětivá krajina se spoustou zajímavostí, které mohou objevovat. Vzrůstající zájem je dán i těmi úžasnými reliéfy v pískovcových skalách, které jsou veliké třeba Skála smrti v Kunraticích má pět metrů. Nebo Nejsvětější Trojicí, která leží na katastru Mařeniček. Dříve nebyla značená, ale teď už tam vede žlutá turistická značka. Pak je tam na trase i zapadlá „Cesta do Egypta“, což je zase ukázka starších náboženských reliéfů. Cvikov pokračuje Lindavou a Svitavou, kde jsou Pusté kostely a takzvané Pekelné doly. Navazují Velenice, které jsou vesnickou památkovou zónou. Já sám jsem netušil, že tamní boží hrob je jednou z největších památek lidového umění u nás vůbec.

Mohou se turisté k těmto „pokladům“ v podobě zdařilých plastik, reliéfů vytesaných do skal, dostat?
K některým snadněji, jiné jsou ukryté v lesích. To se týká třeba unikátního kamenného oltáře Nejsvětější Trojice, který u zaniklé osady Třídomí kousek od Cvikova vytesal kolem roku 1740 amatérský sochař Franz Schier, o kterém ale prakticky nic nevíme. Ovšem toto jeho dílo je monumentální. Početnější jsou pak reliéfy z 19. století. Ty ve skalách dělal kunratický horský spolek, který byl součástí horského spolku „Pro nejsevernější Čechy“. Naši předchůdci v tomhle měli přísný systém. Úplně úřad, hlavičkové papíry a nic nebylo jen tak. V Kunraticích měl oddělení. A jeho dva aktivisté z horského spolku, jeden byl učitel a druhý policajt, tak ti tady budovali „destinační politiku“. Dnes je kolem toho velká věda, studuje se na vysoké škole, tak oni to nestudovali, ale úplně přesně a správně budovali destinační značku a ještě navíc sami vytvářeli, vyhledávali nejrůznější zajímavosti a příležitosti pro turisty. Vyloženě tím žili.

Kam a na co z přírodně-historických zajímavostí turisty zvete? Která místa máte nejraději?
Tak třeba, úžasná procházka je na Zelený vrch. Cestou na „Zeleňák“ je i skalní divadlo, fenomén, který slaví letos sto let. Zelený vrch je unikátní tím i Schillerovou vyhlídkou z roku 1894. A na úpatí je od roku 2015 zrekonstruovaná na ostrohu nad Drnovcem známá „Švýcárna“, což je vyhlídkový altán. Ta Schillerova vyhlídka skýtala v minulosti bohatý výhled na Hvozd a další končiny, teď rozhledu brání stromy. Ekologové to neradi slyší, ale lesů je mnohem více než bylo tehdy.

I když teď jich viditelně, kvůli kůrovci zase bude trochu méně, že?
Ano, ale lidé zapomínají, že po 1. světové válce přišla pro lesní porosty pohroma jménem bekyně mniška, která u nás zničila milióny kubíků dřeva. Ale lidé na to logicky už zapomínají, a obdobná situace se opakuje. Ono je to vidět i na těch vyhlídkách, kde jich dnes lidem půlka přijde divná, neboť nic nevidí, ale v době svého vzniku to byla unikátní místa se špičkovými výhledy. U naší Švýcárny“ mně přišlo divné, proč je na úpatí, proč takto nízko něco podobného předkové dělali. Ovšem, když sem člověk vystoupá, vidí, že nápad měli vymyšlený dobře je tam skvělý výhled do krajiny, vidíte daleko, i Bezděz.

Zpět k výletům!
Cvikovské „íčko“ udělalo pro turisty dva místní okruhy, červený okruh je zaměřený na historii a lidé na trase uvidí kromě kostela sv. Alžběty, nádherně opravenou Niessnerovu vilu, která je ukázkou romantického zájmu o stavby ve švýcarském stylu. Mohou navštívit i skalní kapličku Panny Marie se zajímavou vnitřní výzdobou, nebo spatřit objekt léčebny respiračních nemocí v Martinově údolí ve funkcionalistickém slohu. Druhý, zeleně vyznačený okruh provede kolem dětské léčebny, ke krásné Kalvárii a Božímu hrobu, na zmíněnou Schillerovu vyhlídku, „Švýcárnu“, k Dutému kameni i k právě teď stoletému Lesnímu divadlu. Raritou Cvikova je také špičková technická památka vodárenská věž, která je vidět od Kalvárie i z dalších míst.

Pokud jde o tu vodárenskou věž, tak je na Cvikovsku něco dalšího podobného?
Vodní díla, to je další z tipů, které mohou návštěvníky zaujmout. Vzal jsem si za své, že je budu popularizovat. Máme zde spoustu náhonů na vodu, které se dají procházet. Stopy tady máme po mnoha mlýnech a hamrech, některé ty jejich náhony jsou vytesané ve skále a měří i stovky metrů, což se zdá neskutečné. Jedinečná je i přehrada Naděje a její okolí. Za mého dětství se tam snad nikdo nekoupal, ale poslední roky, jak přibývá horkých měsíců, tak tam vidím ve vodě kvanta lidí. Dříve by to nikoho nenapadlo.

Jaký s tím, co „nasbíráte“ o dávných vodních dílech, mlýnech a koupalištích máte úmysl?
Jednak je chci popularizovat, zachovat v povědomí, aby jednotlivá místa nezapadla. Je vidět, že zájem o ně veřejnost má. Už se například o ně zajímal časopis National Geographic, Česká televize, nebo i u sousedů Sächsische Zeitung. Mám ambici tuto „sbírku“ popsat, dát do kupy to nejlepší, co mohou turisté vidět a také zpopularizovat práci, co už udělali jiní odborníci.

Tomáš Vlček
Narozen 1974, Česká Lípa
Ředitel Městské knihovny ve Cvikově od roku 2014.
Maturoval na Gymnáziu Česká Lípa, je absolventem UJEP Ústí nad Labem a v letech 1999 až 2006 pracoval jako učitel v České Lípě (SPŠ).
Dvě volební období (2006-2014) působil jako místostarosta města Česká Lípa (Starostové pro LK).
V České Lípě se zasloužil o vytvoření a vydání (2019) neobyčejné knihy Ztracené květy, která mapuje socialistické umění ve veřejném prostoru.