Komentování formule 1 si mě bez přehánění prostě našlo, říká Tomáš Richtr

Zdroj: archiv Tomáše RichtrTomáš Richtr je nyní vidět a slyšet na programech Sport1 a Sport2. „Začátky byly trnité, má houževnatost ale byla silnější. Formule 1 je mým koníčkem, dneska dokonce vydělávajícím, čehož si vážím. Jinak mám normální zaměstnání,“ přiznává v rozhovoru Richtr, jehož fanoušci mohli poprvé zaregistrovat na televizních obrazovkách v souvislosti s královnou motorsportu v roce 2008.

Jak jste se dostal ke komentování F1 a jak dlouho už se této profesi věnujete?
Letos je to moje třináctá sezona F1 v roli komentátora. Formuli 1 sleduji už odmala a v podstatě už v době, kdy jsem poznal, co je internet, jsem měl neustále tendenci o formuli 1 psát. To se rozrostlo i v psaní pro tištěné magazíny. Začali se pak na mě obracet i odborní novináři, a to mi otevřelo cestu k mikrofonu komentátorské kabiny. Začátky byly trnité, má houževnatost ale byla silnější!

Chtěl jste se vždycky věnovat sportovní žurnalistice, nebo to nebylo vaším cílem?
Nemám se upřímně za sportovního novináře. Komentuji přenosy velkých cen, moderuji předzávodní studio, píšu komentáře do časopisů a na web a na sociálních sítích glosuji dění ve formuli 1. Formule 1 je mým koníčkem, dneska dokonce vydělávajícím, čehož si vážím. Jinak mám normální zaměstnání: řídím projekty vývoje systémů řízení letového provozu.

Nemocnému Ondřeji Buchtelovi pomáhají i největší hvězdy

Jaké máte nejlepší a naopak nejhorší zážitky při komentování F1?
Určitě jízda s monopostem F1 v Abú Dhabí v roce 2012. Ale jinak je to televizní komentování závodů, které jsou vzrušující. To mě baví nejvíc. Z horších zážitků na mě nejvíce emotivně dopadlo úmrtí Julese Bianchiho. Ve studiu před GP Maďarska 2015 jsem během živého přenosu neudržel slzy. Horko těžko jsem dokázal ze sebe vydat hlásku, když jsme hovořili o Anthoinu Hubertovi, který tragicky zahynul při havárii během závodu formule 2. A pak už doma v soukromí jsem jako malý kluk oplakal úmrtí ředitele závodů Charlieho Whitinga a Nikiho Laudy.

V minulosti jste komentoval některé závody přímo na okruhu, nyní je to převážně ze studia. Jaký je rozdíl komentovat Grand Prix přímo z dějiště a ze studia?
V dnešní době digitální komunikace se už dá komentovat třeba i z Měsíce. Ale komentujete jen viděné. Bez přítomnosti v paddocku nejste schopni dát komentáři přidanou hodnotu v podobě zákulisních dění a hlavně atmosféry! A tu si správný komentář podle mého názoru rozhodně zaslouží.

Zároveň moderujete studio F1. Jaká disciplína vás více naplňuje? Moderování, nebo komentování?
Obojí spojuje adrenalin z živého přenosu. Moderování studia s sebou přináší nutnost ovládnout více disciplín. Není důležité jen to, co říkáte, ale jak u toho vypadáte. A jelikož tvořím obsah studia, je důležitá jeho dramaturgie a vizuální dojem. V tomto směru je příprava studia větší výzvou, a když se vše povede, přináší to možná větší pocit satisfakce.

Jak se vůbec na závodní víkendy připravujete?
Každý den se připravuji tím, že neustále a prakticky non-stop sleduji dění ve světě F1 a analyzuji si komentáře všech těch, kteří v F1 něco znamenají. Udržuji se v kondici. Kdyby někdo rozhodl o tom, že se GP Itálie nepojede v září, ale už za hodinu, jsem schopen ji hned odkomentovat a divák by nepoznal rozdíl.

Rozhovory s ním nenudí. Trenér Petr Rada a jeho nejslavnější výroky

Jste autorem několika hlášek. Například: Ferrari mělo naprosto katastrofální vstup do sezony. Tak katastrofální, že slovo katastrofální samo o sobě dostatečně nevystihuje katastrofálnost vstupu Ferrari do sezony. Chystáte si podobné bonmoty dopředu, nebo se jedná o čistou momentální improvizaci?
Nikdy to nechystám. Neimponuje mi taktika přípravy nějakého vtipného bonmotu a pak si na tom stavět slávu nebo získávat pozornost. Mám rád, když se po přenosu o komentáři vlastně vůbec nehovoří. Protože to znamená, že byl bez problémů a nerušil, pouze doprovodil to hlavní: sportovní událost. Více pozornosti než vámi zmíněná hláška si vysloužilo spontánní sdělení „je lepší honit, než být honěn“. Fanda okruhových závodů pochopí. (úsměv)

Na konci sezony 2014 jste se na TV Nova s diváky rozloučil s tím, že se chcete více věnovat rodině. Nakonec jste se rozhodl přijmout nabídku Sport TV, kam se přenosy přesunuly. Z jakého důvodu jste tak učinil?
Že jsem nabídku dostal, mě překvapilo a dnes vím, že to byla velká náhoda. Český management mě totiž nechtěl. Byl jsem moc kontroverzní, což se asi nezměnilo. Oslovilo mě maďarské vedení společnosti AMC Networks International, která programy Sport1 a Sport2 provozuje. Oslovil mě jejich plán hodinového studia před závodem a nabídka jeho moderování. A pak hlavně jejich závazek, že budou vysílat vše živě. Žádné kvalifikace ze záznamu. A dodržují to dodnes.

Kvůli koronaviru se letos na jaře nejezdily žádné závody. Co jste dělal během této vynucené přestávky?
Byl jsem hodně zaneprázdněn. Připravovali jsme streamy starších závodů, pro televizi Sport2 jsme okomentovali některé historické velké ceny. V životě by se mi nesnilo o tom, že budu komentovat Velkou cenu Japonska 1989 mezi Ayrtonem Sennou a Alainem Prostem! A vysílali jsme také Formulové podcasty se zajímavými hosty od Dalibora Gondíka přes Olgu Lounovou po Tomáše Engeho. Během neplánované přestávky F1 jsem tak byl paradoxně hodně zaneprázdněn.

Je podle vás dobře, že se sezona nakonec rozjela, ačkoli se dopředu neví, kolik přesně bude mít závodů a zda opět nedojde k přerušení při případné druhé vlně koronaviru?
Je to dobře. Velí tomu instinkt přežití. Formule 1 jako organismus a byznys žije pouze tehdy, pokud se závodí. Formule 1 pořádáním velkých cen neriskuje. Do puntíku plní požadavky autorit v dané zemi a dodržování pravidel je přísně kontrolováno. S ohledem na to, jak lidé žijí mimo závodní okruh, tak jsou naopak pravidla uvnitř areálu výrazně předimenzována. Na planetě vedle laboratoří a nemocnic neexistuje epidemiologicky sterilnější prostředí než dějiště velké ceny F1.

Trenér Slovanu Pavel Hoftych: V Liberci se vytvořila dobrá parta

Měl jste někdy oblíbeného jezdce nebo stáj? Pokud ano, koho?
Fandím formuli 1. Tak to mám. Nezáleží na tom, kdo vyhraje, když je to na konci pěkného závodu. Nadšeně jsem kdysi fandil Juanu Pablu Montoyovi, jeho útěk z formule 1 mě tenkrát jako fanouška ranil. Od té doby fandím zas a jenom formuli 1 jako takové!

Kdyby se někdo chtěl stát komentátorem závodů formule 1 v televizi, co by pro to musel udělat?
Na tohle recept nemám. Komentování F1 si bez přehánění našlo mě. Pavel Fabry začal závody F1 komentovat, protože jsem ho do televize přivedl já. Nyní chceme dát příležitost už osvědčenému televiznímu komentátorovi Jiřímu Šléglovi, který je prototypem člověka zapáleného pro věc. To je nutnou podmínkou. Člověk musí mít rétorické a hlasové předpoklady. Ale také zapálenost pro věc a hlásit se o příležitosti. Nečekat, že někdo zavolá.