Problémy, které ve městech lidé neznají, tu berou všichni velmi vážně. Jako velké téma se například ukázalo skládání uhlí či odklízení sněhu z příjezdových komunikací k jednotlivým domům. „Nemáme nikoho, kdo by to pro nás udělal. Rádi bychom za to zaplatili, ale nikdo to pro nás udělat nechce a my to sami dělat nemůžeme. Je nám osmdesát a už to nezvládneme,“ postěžovala si starostovi jedna z účastnic. Starosta Vít Vomáčka na to našel snadnou odpověď. „V dnešní době už nechce dělat nikdo ani za peníze.“ Všem přesto přislíbil, že mohou zavolat na úřad a někdo z technických pracovníků pro ně jmenované práce zajistí.

„Problém je ale v tom, jak poznáme, kdo to skutečně potřebuje a kdo ne. Je samozřejmé, že pro starší občany tyto služby zajistíme. Opravdu nerad bych se ale dočkal toho, že naši zaměstnanci budou skládat uhlí u domu a z okna na ně přitom bude koukat majitelka domu, bude si pokuřovat cigarety za stovku, a bude šťastná z toho, jak na to vyzrála,“ řekl starosta.

Tatáž seniorka si postěžovala i na to, že v obci je mnoho mladých lidí, kteří se jen tak flákají. „S tím se nedá vůbec nic dělat. Taková je prostě doba. Když jim to trpí rodiče, tak se s tím musíme smířit i my,“ postěžoval si starosta s tím, že ho to samozřejmě také trápí. „Když vidím děti jak pokuřují drahé cigarety a jejich rodiče si mi pak stěžují, jak se mají špatně, tak to skutečně nechápu.“

Jedna z přítomných dam si na stížnost na neukázněné děti také neodpustila poznámku. „Na jednu stranu si paní stěžuje, že jí nemá kdo odklidit uhlí a na druhou stranu mluví o cizích neukázněných dětech, co nechtějí nic dělat. Také má děti a vnoučata. Proč jí to neodklidí oni?“ položila řečnickou otázku. Odpovědi se však nedočkala.

Řeč během posezení přišla i na obecní autobus. Lidé chtěli vědět, jak to s ním bude vypadat v budoucnu. „Když jsme s autobusem v roce 1996 začínali, tak jsme jezdili plní a nafta stála čtrnáct korun. Navíc jsme měli menší autobus, který měsíčně spotřeboval devět set litrů nafty. Teď je to jinak. Vozíme pár lidí. Nafta stojí třicet korun a projezdíme dva tisíce litrů měsíčně. Až tento autobus doslouží, budeme uvažovat o pořízení menšího,“ vysvětloval starosta.

„Problém je ale v tom, že když provozujeme veřejnou dopravu, tak se musíme zavázat k tomu, že odvezeme všechny lidi, kteří budou na autobus čekat. To se s minibusem nemusí vždy povést. Navíc se musíme zavázat k tomu, že budeme od dětí a studentů vybírat poloviční jízdné a to mě opravdu štve. Když jedou opilí studenti na diskotéku a mávají na mě studentským průkazem, chtějí slevu a přitom mají kapsu plnou peněz, tak je to pro vztek,“ pokračoval Vít Vomáčka.

Kromě zcela všedních věcí vysvětloval lidem i důvody, proč se například nepokračuje v rekonstrukci kulturního domu. „Nejsou na to v současné době peníze. Museli jsme si vybrat, zda zrekonstruujeme faru a necháme udělat nové chodníky, či zda opravíme kulturák. Kdybychom se rozhodli pro kulturní dům, tak bychom o dotace přišli a takové nabídky se jednoduše neodmítají.“