Po povodních se nejen sčítají škody, ale vyhodnocuje se i postup krizových štábů, vzájemná komunikace a informovanost. Sílí hlasy, že rozhodně nebylo vše tak, jak mělo být.

Od zahájení evakuace v neděli 8. srpna uplynulo více jak sedm hodin, když starostce Zákup Miloslavě Hudakové pípla na telefonu sms zpráva. Upozorňovala ji, že je velká voda a další pokyny, jak postupovat, najde v elektronické poště. I tak probíhala komunikace mezi povodňovým štábem a některými obcemi v době, kdy se na počátku srpna ocitla velká část Českolipska pod vodou.

K mailu nemohla

„Na radniční mobilní telefon a nikoliv na krizový mi přišla sms zpráva s varováním krátce před půl čtvrtou v neděli ráno. To už jsme ale od sobotního večera měli ubytovnu plnou evakuovaných obyvatel. Odesílatelkou byla předsedkyně povodňového štábu Hana Moudrá,“ říká Miloslava Hudaková.

„Naprosto absurdní byl odkaz na mailovou poštu. I kdybych si stokrát chtěla přečíst pokyny, nemohla jsem, protože mě od úřadu oddělila velká voda.“

To, že by sms zprávu poslala, Hana Moudrá odmítá. „V té době jsme nic neposílala. S paní starostkou jsem mluvila v neděli dopoledne. Volala jsem jí, jak jsou na tom. Odpověděla, že mají sedmdesát lidí na ubytovně,“ reagovala Hana Moudrá.

Miloslava Hudaková si trvá na svém. „Prvotní zprávy o blížící se povodni jsme dostali ze Cvikova, kdy nás upozornili, že jsou Lindava a Kunratice pod vodou, která se valí na nás. Okamžitě jsme začali měřit hladinu Svitávky, a protože jsme neměli žádné další informace, řídili jsme se televizním zpravodajstvím a intuicí,“ popsala Miloslava Hudaková.

Osobně telefonovala

Po sedmé hodině večer měla Svitávka přes dva metry a o několik desítek minut později dosáhla hladina kritických tří metrů. „Okamžitě jsme vyhlásili evakuaci a začali shánět personál do ubytovny, aby se o lidi postarali. Kdybychom měli čekat, až se nám někdo ozve, nechci ani domyslet, jak by vše dopadlo. Krizový štáb selhal,“ zlobí se i po měsíci, který uplynul od povodní, Miloslava Hudaková.

Podle slov Hany Moudré ale krizový štáb udělal vše, co měl a i něco navíc. „Obce mají povinnost hlásit krizovému štábu, jak voda stoupá. Některé to ale neudělaly. Sama jsem v sobotu odpoledne telefonovala například do Horní Libchavy, abych je upozornila na velkou vodu. Odpovědí mi bylo, že o ní vědí a naši pomoc nepotřebují. Z jiných obcí ale volali mě a jen se starostou ze Stružnice jsme komunikovali snad každou půlhodinu,“ říká Hana Moudrá a doplňuje, že krizový štáb zasedl v sobotu zhruba v 11 hodin dopoledne. Impulsem byla informace z Volfartic, že v obci vyhlásili stav nebezpečí.

V souvislosti s tím Hana Moudrá zmínila, že ačkoliv nebylo jejich povinností navážet pytle s pískem do ohrožených samostatných obcí, udělali tak.

Informovat musí

S řízením krizového štábu má zkušenosti bývalý hejtman Libereckého kraje a současný poslanec Petr Skokan. Podle něj je chyba, pokud obce pravidelně nehlásí, jak hladina vody stoupá. Vypadne tak jeden z důležitých zdrojů informací a může se tak stát, že lidé zjistí, že je povodeň, až když mají vodu v domě.

„Během srpnových povodní se ale ukázalo, jak je špatné odkazovat na pokyny v elektronické poště. Ta chodila navíc se zpožděním v řádu desítek minut i hodin. Nehledě na to, že kvůli velké vodě se často vypíná proud nebo se ani není možné na úřad dostat. Proto je také povinností krizového štábu informovat neprodleně představitele obcí na krizový telefon o hrozícím nebezpečí,“ zdůraznil Petr Skokan.

„Na krizový telefon neustále chodily informace a pokyny, co máme dělat,“ popsala svoje zkušenosti s prací krizového štábu Vlasta Dozorcová, starostka Jablonného v Podještědí. Město ale už spadá pod Liberec.