Zastupitelem obce s 620 obyvateli se stal v roce 2010, od roku 2014 byl již místostarostou. Když se po dvou letech rozhodl dlouholetý starosta Karel Minařík skončit, ujal se funkce starosty. A několik let ji vykonával jako neuvolněný starosta. „Starostou na plný úvazek jsem poslední dva roky, skloubit dvě zaměstnání, to bylo opravdu vyčerpávající,“ přiznal Michal Iwanejko.

Zdroj: DeníkDobré jméno Kunratic poslední roky šíří huť proslulého sklářského mistra Jiřího Pačinka. Je i silným magnetem pro turisty, kteří tak do vsi přijíždí. Jaký vztah má obec se sklárnou?
Jsem přesvědčen, že velmi dobrý. A to od samého počátku, kdy si tvůrce uměleckého skla Jiří Pačinek vyhlédl zdejší místo pro svou sklárnu. Zapojujeme se do akcí pořádaných sklárnou, i ty naše teď děláme ve spolupráci se sklárnou, v tom prostoru kolem ní. Největší událostí tohoto druhu bylo asi oživení zdejšího kostela, proměněného uměním sklářů v „Křištálový chrám“. Zájem o něj je u veřejnosti obrovský. Pačinkův projekt Křišťálový chrám byl představen vloni, ale dál se vyvíjí. Uvnitř desetiletí nevyužívaného kostela jsou umístěny více než tři stovky skleněných objektů inspirované florou, faunou i sakrálními motivy. Nejen kostel, ale proměnu celého prostoru, kde je dnes sklárna považují na úžasnou. V místě sklárny totiž ještě před sedmi roky byla zchátralá stodola a objekt k demolici. Byl tam nějaký sběrný dvůr. A sama obec nevěděla co s tím. Pak ale přišel právě Jiří Pačinek, že by zde rád udělal sklárnu. Dohodli jsme se. Rekonstrukce byla náročná, už jen příprava toho prostoru, než tam mohl stavět, ale výsledkem je krásná sklárna, která láká stále více návštěvníků a turistů. Jsem za to vděčný. Sklárna je naší pýchou.

Čemu se v současnosti na radnici nejvíce věnujete?
Především plánujeme poměrně zásadní zásah do rázu centra obce. Chystáme revitalizaci návsi, chceme ji trochu zklidnit a zúžit ten původní průjezd bývalé státní silnice, který nahradila nedaleká přeložka, ale osm metrů široká silnice tady zůstala. Doplnili bychom tuto širokou komunikaci o „zálivy“ pro autobusy, zklidnili prostor u restaurace, udělali bychom u něj klidovou zónu, kde by si návštěvníci mohli posedět a našli tam i rozptýlení. Čeká nás ale i další spousta investičních akcí. Teď stavíme za prodejnou dětské hřiště se spoustou prolézaček a herních prvků ze dřeva pro malé děti. Na stejném prostoru připravujeme i workoutové hřiště a parkur, což využijí zase ty větší děti. Ty starší už prolézačky nebaví. Chceme se pustit do rekonstrukce vodního náhonu a do dalších zlepšení života v obci. Nezapomněli jsme ani na naše dobrovolné hasiče, kteří jsou pro obec velkou oporou. Jednotka má poměrně rozsáhlou členskou základnou, je již i poměrně dobře vybavená. Nicméně „hasičárna“, kterou tady máme, je v hrozném stavu, snad ze 70. let. Tak ten musíme napravit. Vedle původní budovy, která by šla opravit chceme přistavět novou část. Máme už velká auta a do té staré budovy se nevejdou. Předpokládané náklady jsou okolo 12 milionů korun. Přičemž maximální dotaci, kterou bychom mohli od státu a kraje získat je 7,5 milionu, zbytek bude muset zaplatit obec, což je také velká částka vzhledem k našemu rozpočtu. Je to ale nutné.

Zdroj: DeníkPlánů máte spousty, hezké představy, ale budete mít na uskutečnění peníze?
Pracujeme s ročním rozpočtem zhruba devět milionů korun. Bez dotací. Z takové sumy se mnoho investičních akcí nedá uskutečnit. Minimálně dvě třetiny nám spolkne zajištění běžného provozu obce. Usilujeme proto u každého projektu o získání nějakých dotačních peněz. Věnujeme jejich správnému zpracování, mimořádnou pozornost, spolupracujeme v tom i se specialisty, tak abychom uspěli. Bez dotací bychom na modernizaci obce neměli.

Tak jak ne každá obec má své nadšené hasiče, také nebývá všude – jako v Kunraticích u Cvikova - zvykem udržovat kontakty s bývalými rodáky, jejichž předci zde žili po staletí,ale po válce museli domovy opustit. Vídáte se skutečně pravidelně?
Ano, jsme s nimi léta v kontaktu. Je to komunita, která se tady jednou za rok sjede za hranicemi a pak přijedou přímo sem. Obvykle jezdili v červnu, vloni kvůli koronaviru až v září. Jdou do kostela, kde mají společnou modlitbu, pak si s nimi na sále sedneme u připraveného občerstvení a popovídáme si. Realitou je, že ještě v minulosti přijížděli dva autobusy, dnes už jeden, tak jak původní rodáci umírají. Pěkné ale je, že nyní začínají jezdit jejich děti nebo vnuci, zajímají se, chtějí se podívat, kde se jejich rodiče narodili, vyrůstali a žili i další předkové, než po válce museli odejít. Vloni jsme s nimi navštívili i naši malotřídní školu, vzpomínali, že tam kdysi bylo i kino. Pochopitelně, kostel s novou výzdobou od Jiřího Pačinka a zdejších sklářů viděli a byli z toho nadšeni. Měli jsme totiž předem trochu obavu, jak netradiční aranžmá přijmou, ale moc se jim to líbilo, chválili, že je to bezvadný.

Jak je to u vás s všeobecně vystupňovanou poptávkou po stavebních parcelách?
Neustále mně kvůli tomu někdo volá. My připravujeme lokalitu k výstavbě 20 – 23 domků v jižní části obce. Nechceme z toho žádný satelit, má jít o rozptýlenou zástavbu. Bohužel při projektování inženýrských sítí jsme narazili na problém s rozvody pitné vody, které jsou už ze 60. let, zarostlé a už řádně neplní svou funkci. S vodárenskou společností řešíme a plánujeme celkovou revitalizaci vodovodní sítě, protože bez toho se nepohneme dál. Máme snad malou výhodu, že máme v obci samostatný vodní zdroj – vodojem pod Jezevčím vrchem, jenom pro Kunratice.

Oko cykloturisty potěší, že na příjezdu do obce, vedle rušné silnice I/13 je vidět zbrusu nová cyklostezka, kdy začne sloužit?
Ještě je tam potřeba odstranit některé nedodělky. I když původní vize cyklostezky sv. Zdislavy je plánována jinudy, dokončili jsme teď tuto propojku mezi Kunraticemi a Drnovcem, na hranici našeho katastru. Podle nás je velmi užitečná, protože mezi Kunraticemi a Cvikovem neustále spousty lidí na kole jedou po frekventované silnici, což je hodně nebezpečné. Auta tam rozhodně nejezdí povolených 90 km/hod. Proto jsme přistoupili k tomuto řešení. Úsek projektovala a financovala obce za příspěvku Libereckého kraje. A od nás až do Jablonného převzal iniciativu Liberecký kraj a vyčlenil peníze na projektovou přípravu zcela nové cyklistické trasy. Věřím, že se nakonec Cvikov – Kunratice a Jablonné v Podještědí podaří cyklostezkou propojit.

V minulosti do vsi lidé přijížděli také po železnici, připomíná ji jen skelet kdysi pěkné nádražní budovy…
Kunratické nádraží už těžko někdo zachrání, objekt je v soukromém vlastnictví. Funguje tam depo štěrků, písků a stavebních strojů. Osud nádraží byl ale takový, že v 90. letech přišel nějaký investor s velkými plány, jak z toho bude dělat hotel a podobně, asi to tehdy zřejmě – jako v obdobných případech - byla jen nějaká zástěrka jak z banky vylákat úvěr. Obec mu areál prodala, vystřídalo se pak několik majitelů, nedělo se tam nic, jen chátralo. Až je to dnes v tak bezútěšném stavu. Smutný pohled.

Kunratice u Cvikova
Patří k nejstarším obcím v regionu, ve středověku byla již v první vlně kolonizována německy mluvícím obyvatelstvem. Kostel Povýšení svatého Kříže byl postaven v letech 1831 – 1833. Do průmyslové revoluce tady bylo pro obyvatele obživou především zemědělství. Ještě v roce 1920 měla obec 386 domů a 1640 obyvatel. Elektrický proud byl veřejnou sítí zaveden do obce v roce 1923. Dnes zde trvala žije 620 lidí.