Po staletí zapomenutá šlechtična se na 13. století nebývale starala o nemocné a slabé. Do Jablonného v Podještědí za ní mířily každoročně zástupy poutníků. Patronka Litoměřické diecéze a od jara 2002 i Libereckého kraje. Svatá Zdislava. Ochránkyně rodin. Na počátku adventu je správné si ji připomenout. Podle českolipského historika Ladislava Smejkala má svatá Zdislava i přes osm století od jejího narození stále svým vzorem co říci:

Ačkoliv se o svaté Zdislavě opět více mluví v souvislosti s připomínkou nadcházejícího osmistého výročí jejího narození, spousta lidí neví, co to bylo za ženu? Zdislava z Lemberka se mohla narodit v letech 12191220, a zemřela v roce 1252. Byla manželkou velmože Havla z Lemberka, sama pocházela z významné rodiny. Její otec byl moravský pán a matka byla dvorní dámou královny Kunhuty. Zdislavin manžel byl vázán povinnostmi v politice. A tak ho Zdislava musela často zastupovat a řídit chod panství. Patrně i spolurozhodovala o otázkách osídlení kraje v okolí Jablonného. Za jejího života byla osídlena největší část tohoto území a jak se zdá podle jmen obcí, tak sem přicházeli kolonisté z daleka. Možná z Durynska, Falce. Zdislava byla také matkou čtyř dětí.

Morava, odkud přišla, byla v té době poměrně vyspělá, jak to vypadalo zde?
Odešla především do pustiny, tento kraj byl velice řídce obydlen. Zejména pásmo Lužických hor a přechod k Ještědskému hřebenu byla pravděpodobně velice pustá území. Žila na hradě Lemberk, který byl důležitým strategickým bodem. Ve snaze získat hospodářské zázemí se Havel z Lemberka rozhodl založit podhradí a budoucí město. Iniciativy se chopila právě jeho žena Zdislava a najednou tady začala dělat ještě něco navíc. Myslím, že její péče umožnila a urychlila kolonizaci. Lidé zjistili, že v těžkém boji s přírodou a nesnadnými denními potížemi se mají možnost na někoho obrátit, kdo jim pomůže. Ve svém postavení se Zdislava takto chovat nemusela. Šlechtičny na její úrovni se bavily domácí prací a zábavou, případně dětem, ale nepřekračovaly práh svého hradu. Pokud ano, nestýkaly se s obyvatelstvem.

Zdislava byla svatořečena, vyhlášena za svatou až v roce 1995. Ještě předtím v roce 1907 byla blahořečena, není to vzhledem k tomu, kdy konala své skutky, hodně opožděná pozornost?
Mezi českými světci je tohle opravdu neobvyklá věc, protože světice Zdislava byla do toho „českého nebe“ pozvána s velkým časovým odstupem. Existuje o ní málo dokumentů. Ze 14. století tady máme zmínku Dalimila a pak již zase doklady chybí. Celé 15. století není o Zdislavě ani jediná zmínka. Znova se objevuje až v 16. století v kronice Hájka z Libočan. Před jejím blahoslavením byla církví nakonec za nejpřesvědčivější přijata sdělení lidí z let 1860 až 1900, kteří sami vystupovali jakožto uzdravení, a kteří se na přímluvu Zdislavy dostali z nebezpečí smrti nebo nemoc, která je obtěžovala, ustoupila. Toto bylo zajímavým svědectvím o tom, že Zdislava tady byla, a že byla do určité míry zapomenuta, avšak region na ni nezapomněl a udržoval si o ní vědomost. Zvlášť důležité bylo, že se Zdislavou místní lidé spojovali určité mimořádné události.

Lze hovořit o zázracích?
Ten pojem zázrak není vhodné užívat, protože zázraky jsou přesně definovány a musí být autoritami církve i schváleny. V případě Zdislavy se ukazovala jedna zásadní věc působila svým příkladem. Projevila obrovské osobní nasazení v sociální práci, která nemohla být jen nějakou almužnou. Dala této práci organizaci, jasnou hlavu, vedení. Pochopila, že chudí musí být nějak zařazeni do zástupu, aby mohli být všichni ošetřeni ve větším měřítku, a že je třeba těmto lidem dát naději, to znamená snažit se je vrátit pokud možno do normálního života, nebo pokud se do něj vzhledem k svému zdravotnímu stavu vrátit nemohou, tak jim zajistit ošetřování po celý zbytek života. Objevuje se tady myšlenka špitálu, která přišla z Itálie.

Nejdříve, padesát let po její smrti, Zdislavu ocenil kronikář Dalimil. Co o ní napsal?
Podtrhl skutečnost, že Zdislava se ujímala nemocných, byla léčitelkou, že „pět mrtvých vzkřísila“, říká Dalimil ve svém textu. Zřejmě ta vysoká organizace, která byla na léčení zvolena na základě velice osobního přístupu paní Zdislavy, sehrála zásadní roli. O lidi bylo postaráno a to tak, že si pacienta velice dobře všímali, poskytovali mu skutečnou osobní asistenci včetně samotné Zdislavy. Ukázalo se, že mnoho lidí umíralo zbytečně, protože byli předčasně opuštěni, jejich případ prohlášen za beznadějný. K zlepšení pomohla kromě bylin či zákroků větší péče, ošetřování, omývání ran.

Proč Zdislava zemřela?
Buď zemřela na pokročilou tuberkulózu, která se ovšem do jejích kostí nepromítla, nebo zemřela při porodu svého čtvrtého dítěte. Jinak její lebka, kosti, zuby neprokázaly zhoubné onemocnění ani zranění.

Jak se podařilo uchovat její ostatky? Je to skutečně Zdislava z Lemberka? 
Dominikáni Zdislavu pohřbili ve svém kostele. Hrob udělali z kvádrů a její tělo do něj položili pravděpodobně bez jakékoliv rakve jen na písek. Hrob zůstal až do roku 1702 netknutý, ač Jablonné procházeli několikrát husité, hrob nezpustošili. Předkové jej rozdělali až při stavbě nového chrámu. Neopomněli však o otevření hrobu udělat přesný zápis. Ostatky, kterých mnoho nezbylo, vyjmuli a uložili do zvláštní truhličky s pečetěmi, kterou uložili do kláštera. V roce 1979 zkoumal kosti věhlasný odborník Emanuel Vlček. Zjistil, že se opravdu jedná asi o třiatřicetiletou ženu. Jemný ženský typ, který odpovídal předpokládané podobě její matky.

Co nebo kdo způsobil obrat veřejného zájmu k Zdislavě? 
Obrat ve vztahu české společnosti ke Zdislavě způsobila hlavně knížka docenta Zdeňka Kalisty, jejíž první vydání vyšlo v roce 1941. Právě na něj se dominikáni obrátili, protože Kalista vynikal mimořádnou schopností vcítit se do historických pramenů. Znal dostupné prameny k dějinám středověku, dokázal si obraz utvořit jasný a přesvědčivý i v těch souvislostech, kde mu prameny chyběly. Začal Zdislavu srovnávat s jinými významnými ženami té doby jako například se svatou Hedvikou Slezskou, se svatou Alžbětou Durynskou. To byly ženy, které se věnovaly rozsáhlé sociální práci a najednou tady vedle nich Zdislava rostla.
Zdislava toho také dost dokázala a dostala právě ty kontury Zdislava manželka, matka, dobrotitelka, léčitelka.

Kdo ji objevil pro Čechy? 
Historik Kalista vše přesně kategorizoval a do české společnosti Zdislavu opravdu plně uvedl. Poté začali dominikáni usilovat o to, aby se Zdislava stala svatou. Přišlo do toho období komunismu a právě v tomto období se ukázalo, že někteří z našich světců jsou pro náš duchovní a kulturní vývoj velice důležití. Socialismus zle poškodil rodinu, rodinné vztahy, vytvořil takové poměry, že matky byly zahnány do výroby, jejich mateřská úloha se omezila. Začal narůstat problém nenarozených dětí, potratů. Sice jsme překonali různé nemoci, získali modernější nemocnice, ale začali jsme ztrácet vztah k pacientovi jakožto k člověku, individuu, nemocnice se stávaly neosobní.

Jak s tím souvisí Zdislava? 
Ukázalo se, že my ten příklad Zdislavy potřebujeme. Jako ženu, která by pro zem měla být příkladem, pro to, aby rodina byla opravdu jasným a pevným základem státu. Jakmile rodina základem státu není, tak se ten stát stává nečitelný. Tento problém vidíme u nás na všechny strany. Náš stát není dostatečně čitelný, co do svého duchovního obsahu. 

Ladislav Smejkal
• Narodil se 30. září 1946 v Benešově nad Ploučnicí.
• Na filozofické fakultě UK v Praze vystudoval obor historie český jazyk a hned po ukončení studia přijal v červenci 1969 místo historika novodobých dějin v Okresním vlastivědném muzeu v České Lípě.
• Je známý jako popularizátor regionální historie. Po léta pomáhá místním kronikářům. Je autorem mnoha článků, odborných publikací a scénářů výstav. Podílel se také na knize „Česká Lípa. Město na Ploučnici“.
• Čestný občan České Lípy (2006) a držitel ocenění Pocta hejtmana Libereckého kraje (2018).