Vlakové jízdenky. Původní kartonové, elektronické i novodobé na speciálním termocitlivém papíře, taková je celoživotní vášeň novoborského sběratele. Před pětačtyřiceti lety ji překvapivě odstartovala ne jízda vlakem, ale oblíbený komiks.

„Bylo to v 70. letech a mně bylo asi deset. Rychlý šípy přišly na to, že budou ve velkém městě sbírat jízdenky podle pořadového čísla. Tady v Boru městská hromadná doprava není, a tak mě napadlo sbírat klasické železniční jízdenky," vzpomíná pětapadesátiletý muž, jehož sbírka dnes čítá neuvěřitelných 438 tisíc kusů vlakových jízdenek.

Skoro jako u bankovních trezorů to vypadá v pokoji panelového domu v novoborských Horových sadech, kde Lubomír Rickl všechny jízdenky skladuje. Většinu má uloženou v miniaturních šuplících, plno jich je ale ukrytých také v řadě krabic nad, pod i ve skříních okolo.

Abecední řazení podle výchozích stanic je zřejmé už na první pohled, z podrobnějšího prozkoumání obsahu jednoho ze šuplíků však brzy vyplývá, že důležitá jsou ve světě sběratele také čísla nebo jiné zajímavosti, které však oku laika snadno uniknou.Lubomír Rickl z Nového Boru je vášnivým sběratelem vlakových jízdenek.

„Aaaa, tady je," téměř si zavýská nadšený sběratel, zatímco se probírá hromádkou několika původních kartonových železničních jízdenek z dob, kdy se vlakem jezdívalo ještě doslova za pár korun. „Za raritu považuji i chybotisky, například tady. V relaci za čtyři koruny se dalo dříve dojet do Božíkova, Horních Řepčic, Jestřebí, Skalice u České Lípy a Stružnice, ale jak vidíte je tu Strážnice a to je na Moravě," říká rozhodně Rickl.

Vášeň ke sběratelství jízdenek z něj doslova prýští, netrvá to dlouho a z krabic pomalu vylézají poklady, které ohromí i úplného neználka.

Mezi nimi třeba šestadvacet let stará série jízdeneLubomír Rickl z Nového Boru je vášnivým sběratelem vlakových jízdenek.k na liberecký Ještěd, historické kousky z úplného počátku minulého století nebo jízdenky pocházející z dávno uzavřených stanic Českolipska. Všechno má přitom řád. „Mám rád zeměpis, líbí se mi, že můžu vědět, kam tratě vedou a znát vzdálenosti," chválí si Rickl.

Coby vášnivý cestovatel přitom sám projezdil většinu z tratí Českých drah. Na svou první jízdenku si novoborský sběratel nepamatuje, za to ale má v živé paměti třeba 1. září 1990, kdy se stoprocentně zvedla cena jízdného, ale i dobu o tři roky později, kdy i do sklářského města dorazily elektronické jízdenky, platily do roku 2011, než je vystřídaly jiné, na termocitlivém papíře.

„Změna to byla velká, ale říkal jsem si, co se dá dělat, přeci neskončím. Životnost mají údajně deset let, tak se uvidí," říká sběratel o 3 350 kouscích z 236 stanic v České republice. 

Víte o zajímavém sběrateli?

Příběh sběratele Lubomíra Rickla, který je hrdým majitelem obří sbírky vlakových jízdenek, je 4. dílem dalšího z letních seriálů Českolipského deníku. Sběratelským vášním, která pro konkrétní jedince kolikrát nezná mezí, se věnujeme pravidelně ve čtvrtečním tištěném vydání.

Znáte nebo víte o zajímavém sběrateli z regionu Českolipska? Dejte nám o něm vědět na e-mailovou adresu ceskolipsky@denik.cz