Tři sestry už jsou pryč, pracují v Liberci, dvě na odchodu a dvě se zatím rozhodly zůstat a podepsaly papír o stažení výpovědi. Jak vše ale dopadne? Je jasné, že v dětské léčebně ve Cvikově to vře.
Spory v dětské léčebně ve Cvikově měly utichnout, ale zatím mezi ředitelem Rudolfem Fockem a odbory zuří tiché dusno. Ještě v úterý ráno rozdával ředitel papíry se stažením výpovědí některým sestrám.
„Propustil jsem je pro nadbytečnost, pacientů ubývá,“ brání se ředitel léčebny Rudolf Focke. „Ty výpovědi jsou dlouhodobým završením letitého sporu s ředitelem,“ říká předsedkyně odborů v dětské léčebně sestra Věra Ramešová. „Já jsem dostala výpověď pro nedostatečnou kvalifikaci a přitom tady pracuji třicet sedm let,“ směje se nesmyslnému argumentu vedení o své údajné nekvalifikaci.
Ředitel odborům ještě 28. ledna 2008 sliboval, že propouštění personálu s nimi prodiskutuje. Den nato rozdal bez varování sedm výpovědí zdravotním sestřičkám. Teď je stahuje zpět.
Přehodnotit zbrklé rozhodnutí mu uložil až zdravotní rada, který provedl v léčebně audit. Ten jasně konstatoval, že nepopulární snížení stavu personálu kvůli nadbytečnosti je opravdu nezbytné.
„Odbory kývly, protože i ony chápou, že léčebna nemůže živit více personálu, neboť vynaložené náklady pak nejsou kryty výnosy z pojišťoven,“ uvedla Alena Riegerová, krajský zdravotní rada v závěrečné zprávě.
„Jde hlavně o to, že jsme se ozvaly kvůli loňskému protiprávnímu snížení našich mezd. Ty výpovědi jsou za to,“ dodává předsedkyně odborové organizace Věra Ramešová.

Pozadí sporů

Neshody trvaly už dlouho, ale spor vypukl naplno 1. ledna 2007. Tehdy vedení snížilo sestrám platy. Prý aby ušetřili, zachránili provoz léčebny, která se dostala do potíží. Sestry se začaly bouřit a odbory v dětské léčebně vyhlásily řediteli otevřenou válku. Ten je ale převezl a založil si ještě jedny odbory – v léčebně chronických respiračních onemocnění v Martinově údolí, která byla s dětskou léčebnou sloučena. Právě tyto řediteli „nakloněné“ odbory schválily 1. června 2007 kolektivní smlouvu, která měla snížení mezd potvrdit.
Podle vedení ČMKOS šlo ale o protiprávní krok. „Ředitel využil paragraf ke zvláštnímu určení platového tarifu, aby mohl platy snížit. K tomu ale potřeboval podpis kolektivní smlouvy. Tu mu podepsala jen odborová organizace v přidružené léčebně v Martinově údolí, ne ve Cvikově, kde platy snížil. Proto z našeho pohledu postupoval protiprávně,“ říká Ivana Břeňková, místopředsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR v Praze.
„Sestrám nabízíme bezplatnou právní pomoc, pokud se rozhodnou podat žalobu na ředitele léčebny, ale to, jak se rozhodnou záleží na nich,“ dodává.
„Rozhodně jsem zákon neporušil, vše jsem konzultoval s právníky,“ ukončuje toto téma ředitel cvikovské léčebny Rudolf Focke.

Jak probíhal den v léčebně

Dětská léčebna ve Cvikově vypadá uprostřed Lužických hor opravdu krásně. Mohlo by to být skutečně prvotřídní a lákavé dětské sanatorium pro léčbu astmatu, respiračních chorob a alergií. Ale není. Něco tu zjevně skřípe a jen z náznaků lze proniknout do podstaty problému.
Šest kvalifikovaných sester dostalo výpověď pro nedostatečnou kvalifikaci a nadbytečnost. Skoro všechny tu ovšem pracují přes třicet let. Odbory navíc stále nevyvrátily, že chystají žalobu na ředitele léčebny Rudolfa Fockeho. Domnívají se totiž, že jim v roce 2007 nezákonně zkrátil mzdy.
Od ledna se navíc snížil počet pacientů o 30 procent. A to i přesto, že léčebna byla nákladně zrekonstruována. Je na vině zavedení regulačních poplatků, anebo spory managementu a zaměstnanců ohrozily provoz léčebny? Na tyto otázky se snažili najít odpověď redaktoři Deníku.

Den, kdy se dávaly výpovědi

„Přišla jsem do práce, ani jsem se nesvlékla a měla jsem výpověď v ruce. Řeknu vám, byla jsem na infarkt. A všechno den na to, co nám vedení slíbilo smírnou cestu, dohodu a dialog,“ začíná vyprávění jedna ze zdravotních sestřiček.
„Byl to na nás pěkný podraz,“ doplňuje ji předsedkyně odborů dětské léčebny Věra Ramešová.
Po první větě ji přeruší ředitel Rudolf Focke: „Tak k tomu už bych se nevracel, to je minulost.“ A předává jedné ze sester papír, kterým stahuje zpět výpověď, kterou obdržela 29. ledna 2008. „Minulost to asi není, když rušíte výpovědi teprve dnes,“ ptáme se. Ředitel nás odbývá: „Už jsme se na všem dohodli.“ Sestřička Věra Ramešová jen útrpně protáhne obočí.
Ředitel Focke nás dále nabádá: „O tom, co bylo, už nepište, my nepotřebujeme negativní informace v tisku. Odrazuje to klienty.“
Reportéři Deníku se snaží řediteli vysvětlit, že obsah reportáží musí být objektivní. Ani přes naše opakované žádosti nám ale ředitel nedovolí hovořit se zástupci odborů o samotě. Jsme na půdě léčebny, a tak musíme jeho rozhodnutí akceptovat.
Všechny sestřičky vypadají zaraženě. Je jasné, že nikdo nechce dělat zbytečně zle. Naopak si všichni přejí, aby se pacienti vrátili. Zároveň se nechtějí dočkat dalšího snížení mezd nebo nečekané výpovědi.
Ředitel rozpouští sezení a posílá sestry do práce. Provází nás po areálu léčebny.

Vrátí se děti do léčebny?

Díky krásné přírodě a nově zrekonstruovaným pokojům je tu opravdu příjemně. V budovách je navíc sauna a nově postavená vířivka. „Jsme tu moc spokojení, přijeli jsme znovu, byli jsme tu už loni,“ říkají maminky. Dětí je tu ale opravdu málo. Jídelna je poloprázdná. „Ano, na toto oddělení by se vešlo i třikrát více dětí, ale nejsou,“ říká smutně ředitel Rudolf Focke.
Mezi řečí nám sestry vyprávějí, že tak krásného areálu je tu opravdu škoda. „Chtělo by to vybudovat bazén, rozlehlý venkovní, sehnat sponzory, pacienty, udělat z toho takové relaxační léčebné rodinné centrum. To by ale musel vzít do rukou schopný manažer, což současný ředitel rozhodně není,“ vyprávějí nám sestřičky, jak jinak než s žádostí o utajení jména.
Krajský zdravotní rada ovšem řediteli uložil předložení plánu ekonomické stabilizace léčebny.